Oprávněnost pravoslavné prosby „Přesvatá Bohorodice, spasiž nás“. Teologická a lingvistická studie ve světle Nového zákona

Anotace: Tato studie se zabývá problematikou oprávněnosti prosby o „spásu“ adresované Bohorodici v liturgických modlitbách. Prostřednictvím exegeze novozákonních textů studie dokazuje, že sloveso „spasit“ (σώζω) bylo používáno v Písmu svatém pro popisování role apoštolů a věřících jakožto pověřených prostředníků Božské oikonomie spásy. Studie se rovněž zabývá analýzou různých lingvistických významů tohoto slovesa v Septuagintě a v původním řeckém textu Nového zákona, které zahrnují uzdravení, záchranu a prostřednictví. Autor dospívá k závěru, že tato prosba je v plném souladu s prameny pravoslavné víry a nepředstavuje odchýlení od jedinečnosti Kristova vykoupení, nýbrž je rozšířením apoštolského chápání role přímluvy a společenství v těle Kristově.

Nakolik je správná a pravoslavná tato modlitební prosba, kterou opakujeme v mnoha našich liturgických bohoslužbách? Jinými slovy: smíme prosit o spásu někoho jiného než Ježíše Krista, vtělené Boží Slovo? Neudělali náhodou chybu svatí otcové, tvůrci hymnů, při formulaci této prosby, kterou přednášíme v několika liturgických službách? Je tato prosba v souladu s učením Písma svatého a vírou apoštolů?

Abychom našli odpověď na tuto otázku, musíme hledat lingvistické zdůvodnění a biblický důkaz, který potvrzuje pravoslavnost této prosby.

Co říká Nový zákon?

Sloveso „spasit“ se v Bibli často objevuje v teologickém významu souvisejícím se spásou a ve většině případů subjektem tohoto činu je Bůh. Nicméně v Písmu svatém nacházíme také četná užití téhož slovesa – a to i v teologickém smyslu – kde je subjektem člověk, nikoli Bůh.

Mezi tyto případy patří slova apoštola Pavla: „abych vzbudil žárlivost svých pokrevních bratří a některé z nich spasil“ (Římanům 11:14). Apoštol se necítil ztrapněn, když prohlásil, že chce „spasit“ lidi ze židovského národa, ke kterému patřil. Ačkoli si nepřipisoval schopnost „vykoupení“, necítil potřebu použít alternativní formulace jako „přivést je ke spáse“ (což právě nesprávně dělají mnozí čeští překladatelé Písma[1]) nebo „zvěstovat jim spásu“, i když to byl přesně ten význam, který měl na mysli.

V sedmé kapitole prvního listu Korintským apoštol radí ohledně manželství věřícímu muži nebo ženě (bez rozdílu pohlaví) a vybízí je, aby nepřebírali iniciativu k rozvázání manželského svazku s nevěřící stranou, což zdůvodňuje slovy: „Víš snad, ženo, zda spasíš (σωσεις) svého muže? Víš snad, muži, zda spasíš (σωσεις) svou ženu?“ (1. Korintským 7:16) Znovu si všímáme, že apoštol neváhal říci, že muž nebo žena spasí nevěřícího partnera, čímž měl na mysli to, že přivádějí člověka k přijetí Krista a odmítnutí model.

Čtenář jistě pochopí význam toho, co apoštol napsal v témže listě o sobě: „Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych aspoň některé spasil (σωσω).“ (1. Korintským 9:22) Stejně tak psal svému učedníku Timoteovi, když objasňoval tutéž myšlenku: „Dávej pozor na své jednání i na své učení. Buď v tom vytrvalý. Neboť budeš-li to činit, i samého sebe spasíš, i ty, kteříž tebe poslouchají.“ (1. Timoteovi 4:16)

Významy slovesa „spasit“ v řeckém jazyce

Řecké sloveso σώζω (sōzō) se v Septuagintě používá k překladu hebrejského slovesa הוֹשִׁיעַ (hōšīaʿ) a dalších sloves vyjadřujících význam ‚záchrany, spásy‘, jako jsou: מִלֵּט, נִצֵּל מִלֵּט a někdy עָזַר. V Novém zákoně, když se toto sloveso objevuje v širším smyslu, má několik hlavních významů:

Záchrana před újmou či záhubou, uzdravení a navrácení zdraví: (jako v Matouš 9:22, Marek 5:34, 10:52, Lukáš 8:48, 17:19, 18:42, Jakub 5:15 a v trpném rodě v Matouš 9:21, Marek 5:23, 28, 6:56, Lukáš 8:36, 50, Jan 11:12, Skutky 4:9, 14:9).
Ochrana před nebezpečím a vysvobození: (jako v Matouš 8:25, 14:30, 24:22, 27:40, 42, 49, Marek 13:20, 15:30-31, Lukáš 23:35, 37, 39 a v trpném rodě v Skutky 27:20, 31, 1. Petrův 4:18).
Spasení duše: ve smyslu zachování života (jako v Matouš 16:25, Marek 3:4, 8:35, Lukáš 6:9, 9:24).

Když se sloveso „spasit“ objevuje jako „teologický technický termín“, odkazuje na:

Vysvobození z trestů mesiášského soudu doprovázejících příchod očekávaného Krista Spasitele (Joel 3:5).
Spasení od zla, které brání přijetí vykoupení z hříchů (Matouš 1:21).
Vysvobození z Božího hněvu, když bude Bůh soudit svět v posledních časech (Římanům 5:9).
Pozitivní význam: účast člověka na spáse, kterou vykonal Kristus; opakem toho je věčná záhuba (viz Matouš 19:24-25, Marek 10:25-26, Lukáš 18:25-26, Jan 3:16-17).

Závěr

Z výše uvedeného můžeme vyvodit závěr, že použití slovesa „spasit“ se neomezuje pouze na technický význam odkazující na spásu skrze Boží plán Svaté Trojice. Naopak existuje rozmanitost v okolnostech jeho užití, stejně jako se toto užití liší v modlitebním kánonu (Παράκλησις), akathistu a dalších modlitbách.

Vzhledem k tomu, že Nový zákon je bohatý na příklady, v nichž je sloveso „spasit“ připisováno jinému subjektu než Bohu, dospíváme k závěru, že tato liturgická prosba „spasiž nás“, kterou církev adresuje „Širší nad nebesa“ přesvaté Bohorodici, je v plném souladu s prameny křesťanské víry a nikdy nebyla cizí apoštolskému myšlení.

Zde je nutné zdůraznit, že tento výraz neodporuje biblické pravdě: „V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni“ (Skutky 4:12), nýbrž teologicky vysvětluje způsob, jakým tato jediná a jedinečná spása přichází k nám skrze činnost apoštolů, učitelů a svatých, které si Bůh vyvolil, v jejichž čele stojí Bohorodice, která svou poslušností umožnila vtělení Spasitele.

Archmandrita Jack Khalil, Ph.D.,

děkan Teologického institutu sv. Jana Damašského (Balamand, Libanon)

[1] Poznámka překladatele.