Kdo je Mesiáš?
Slovo Mesiáš (z hebrejského Mašiach – „pomazaný“) je jedním z klíčových pojmů v Bibli. Do řečtiny se překládá jako Kristus a má význam „král“.
Ve Starém zákoně „pomazaný“ označuje kněze: „Prohřeší-li se pomazaný kněz, poskvrní vinou všechen lid.“, „Pomazaný kněz pak vezme trochu krve z toho býčka a přinese ji do Stanu setkávání.“ (Leviticus 4:3,5) „Mými pomazanými“ nazýval Hospodin Abraháma, Izáka a Jákoba. „Nesahejte na mé pomazané, ublížit mým prorokům se chraňte!“ (Žalm 105:15) „Pomazaným“ je nazýván také izraelský král. David neustále zdůrazňoval důstojnost Saula jako Hospodinova pomazaného a prokazoval mu úctu, i když ho tento král pronásledoval: „Svým mužům řekl: ‚Chraň mě Hospodin, abych se dopustil něčeho takového na svém pánu, na Hospodinově pomazaném, a vztáhl na něho ruku. Je to přece Hospodinův pomazaný!‘“ (1. Samuelova 24:7)
Proroctví o narození Krista a očekávání Mesiáše
Ve zvláštním smyslu byl Božím pomazaným David, protože z jeho rodu měl vzejít velký Vládce, který naplní Boží zaslíbení: „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ (Genesis 3:15) Hospodin říká Davidovi: „Až se naplní tvé dny a ty ulehneš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království. Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho královský trůn navěky.“ (2. Samuelova 7:12–16) Právě k tomuto Vládci se vztahuje označení Mesiáš.
Ve svém posledním proroctví David opěvuje tohoto přicházejícího Krále: „Kdo lidem spravedlivě vládne, kdo v Boží bázni panuje, je jako úsvit za východu slunce, jak jasné jitro bezmračné; je jako po dešti vyjasnění, když tráva raší ze země.“ (2. Samuelova 23:3–4)
Proroci předpovídali jeho příchod. „A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných.“ (Micheáš 5:1)
„Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje. Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.“ (Izajáš 9:5–6)
„Já zachráním své ovce a nikdo je už nebude loupit. Já vykonám soud mezi ovcí a ovcí. Ustanovím nad nimi jednoho pastýře, který je bude pást, Davida, svého služebníka. Ten je bude pást a ten bude jejich pastýřem. Já, Hospodin, jim budu Bohem a David, můj služebník, bude uprostřed nich knížetem.“ (Ezechiel 34:22–24)
Dá se říci, že celý život zbožných Židů byl očekáváním příchodu Božího Pomazaného. Pečlivě studovali Písmo svaté, aby věděli, jak přesně má Mesiáš přijít, a aby tuto událost nepropásli.
Zaslíbení o Mesiáši se naplnila v Ježíši Kristu, avšak mnozí Židé jeho poslání nepochopili správně. V době pozemského života Ježíše Krista byla Judea závislá na Římě. Mesiáš byl proto vnímán jako politický vůdce, který dokáže zorganizovat lidové povstání, vyhnat nenáviděné Římany, vrátit Židům nezávislost a podrobit si jiné národy.
Kristus se však vůbec nezabýval politikou. Přišel, aby dobrovolně přijal smrt, a právě skrze ni daroval lidem spásu. Není náhodou, že evangelista Jan před popisem vjezdu Páně do Jeruzaléma vypráví o tom, jak Marie pomazala Krista olejem – tím ho připravila k pohřbu, nikoli k triumfu.
Redakce