Kde, kdy a proč vstal z mrtvých Kristus?

Vzkříšení Kristovo je nejdůležitější událostí lidských dějin. Kdy se to stalo, kde a proč? Odpovědi na tyto konkrétní otázky jsou základem křesťanské víry.

Kde vstal z mrtvých Pán Ježíš Kristus?

Obvykle Římané házeli těla ukřižovaných do společné jámy anebo, což bylo ještě horší, nechávali je na křížích, dokud je nerozklovali ptáci a neroznesla zvířata. Ale po smrti Pána Ježíše jeden z členů židovské nejvyšší rady — sanhedrinu – Josef z Arimatie, bohatý člověk a Ježíšův učedník, přišel k římskému místodržiteli Pontiu Pilátovi a požádal ho o dovolení vzít Ježíšovo tělo. Ze strany Josefa to byl projev veliké věrnosti, protože projevit zájem o člověka popraveného na základě obvinění ze vzpoury znamenalo vystavit se nebezpečí. Navíc se zbožní Židé vyhýbali vstupu do domu pohanů — Římanů. Josef však udělal vše pro to, aby Ježíši zajistil důstojný pohřeb.

V té době se pohřbívalo do hrobek vytesaných ve skále. Josef vlastnil takovou hrobku, a přitom úplně novou, do ní ještě nikdo nebyl uložen. Rozhodl se ji věnovat Ježíši — uložil tam jeho tělo a vstup do hrobky uzavřel, jak bylo zvykem, velkým kamenem. Druhého dne se sešli velekněží a farizeové a požádali Piláta, aby ke hrobce postavil stráž, aby učedníci tělo neukradli a neprohlásili Ježíše za vzkříšeného.

Evangelium popisuje události, které následovaly, takto: „Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu. A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, odvalil kámen a usedl na něm. Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strážci byli strachem z něho bez sebe a strnuli jako mrtví. Anděl řekl ženám: ‚Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.‘“ (Matouš 28,1–7)

Místo, kde byl Pán pohřben a vstal z mrtvých, od samého počátku bylo v křesťanské církvi předmětem úcty. Poté, co se křesťanství stalo státním náboženstvím, navštívila Boží hrob zbožná císařovna Helena, matka císaře Konstantina, a nařídila na tomto místě vystavět chrám na počest Kristova vzkříšení. Chrám byl slavnostně vysvěcen za přítomnosti císaře Konstantina 13. září roku 335.

Od té doby uplynula staletí; vláda nad Jeruzalémem se střídala, chrám byl ničen a znovu budován, ale proud poutníků z celého světa, kteří chtějí uctít místo Kristova vzkříšení, neustal ani na jediný den. Jak o tom již staletí před Kristem prorokoval Izajáš: „Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: ‚Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit.‘ Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.“ (Izajáš 2:3)

V jakém roce vstal z mrtvých Kristus?

Evangelia svědčí, že Kristus začal své působení přibližně ve třiceti letech. Víme také, že trvalo tři roky, takže ukřižování a vzkříšení se odehrálo kolem roku 33 n. l. — vždyť roky „našeho letopočtu“ počítáme od narození Krista. Je však možné, že ve středověku došlo při určování přesného data narození k chybě a ve skutečnosti se Pán narodil mezi lety 12 až 7 př. n. l., což by odpovídajícím způsobem posunulo i přesné datum vzkříšení. To však není tak podstatné; důležitý je pro nás historický kontext této události.

V 1. století byl celý svět pohanský a lidé uctívali mnoho božstev. Tito bohové nebyli ani všemohoucí, ani vševědoucí, ani dokonale dobří. Nedalo se ani říci, že milují lidi — mohli mít své oblíbence, podobně jako vládci mají své favority, ale láska k lidem jako takovým zde nebyla. Bohové mohli mít hádavou a nevázanou povahu a často mezi sebou soupeřili.

Ale v Jeruzalémě víra byla jiná. Starověcí Židé se lišili od svých pohanských sousedů — byli, jak bychom řekli dnes, monoteisté. Věřili, že existuje pouze jeden pravý Bůh, Stvořitel všeho, co existuje, viditelného i neviditelného. Bůh, který je svrchovaným Pánem lidských dějin a vede je k cílům, jež sám určil. Tento Bůh uzavřel se svým lidem smlouvu — vstoupil s lidmi, které si vyvolil, do blízkého, téměř rodinného vztahu.

Starý zákon — část Bible, která vypráví o událostech před narozením Ježíše Krista — líčí dlouhé a často bolestné dějiny Božího lidu. Lidé slibovali Bohu věrnost, ale pak slib porušovali a propadali modloslužbě. Hřích národa vedl k hrozným pohromám — pohané ničili města a odváděli lidi do zajetí. Lidé se kajícně obraceli k Bohu a dostávali odpuštění. Po celou tuto dobu Bůh posílal svému lidu proroky — lidi, kteří kárali za klanění falešným bohům, nespravedlnost a útlak a vyzývali lid i vládce k pokání. Proroci však přinášeli i další poselství — že Bůh pošle lidem Spasitele, Mesiáše.

Slovo Mesiáš, hebrejsky Mašiach, řecky Christos (Kristus), znamená „pomazaný“. Ve starověku se při ustanovení člověka do mimořádně důležité služby vyléval na jeho hlavu posvátný olej jako znamení, že mu Bůh dává moc a sílu splnit svěřené poslání. Postupně se význam transformoval a začal znamenat toho, kdo na zemi nastolí království pokoje a spravedlnosti a navždy zvítězí nad silami zla a hříchu.

Když Pán Ježíš vystoupil se svým kázáním, někteří lidé odpověděli upřímnou vírou a pochopili, že je to Kristus předpovězený proroky. Mnozí v něm však viděli hrozbu pro svou moc, autoritu i způsob života. Ježíšovi odpůrci ho před římským místodržitelem Pontiem Pilátem pomluvili a představili ho jako buřiče proti římské moci.

Ježíš byl odsouzen k strašné smrti, kterou Římané ukládali vzbouřencům — k ukřižování. Odsouzeného nejprve bičovali důtkami s olověnými hroty, které trhaly tělo až na kost, a poté ho přibili hřeby za ruce i nohy na kříž tak, aby jeho smrt byla co nejbolestnější a vzbuzovala hrůzu.

Proč Kristus vstal z mrtvých?

Evangelium zdůrazňuje, že vzkříšení Pána Ježíše je vítězstvím nad hříchem a smrtí v měřítku celého vesmíru — vítězstvím, které se týká každého člověka.

Už dříve existovaly případy návratu mrtvých k životu: Pán například vzkřísil syna naimské vdovy (Lukáš 7:11). Ale nejpozoruhodnějším a nejzázračnějším způsobem byl vzkříšen Lazar (Jan 11). Bylo to však navrácení k běžnému životu, který stejně končil smrtí. Svatý Lazar se podle církevní tradice stal biskupem na Kypru a zemřel třicet let po svém vzkříšení. Avšak „Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje“ (Římanům 6:9). Právě tento kvalitativně jiný, věčný a blažený život Kristus sdílí s těmi, kdo mu důvěřují a následují ho. Znovu (a tentokrát navěky) vzkřísí jak Lazara, tak všechny zbožné křesťany.

Vzkříšení, které Pán opakovaně předpovídal ještě před svým utrpením, je také pečetí Božího souhlasu se vším, co Ježíš řekl a vykonal.

Svědkové jeho působení nám předali jeho slova, která jsou zachována v evangeliích. Jak uznávali i jeho odpůrci: „Nikdy tak člověk nemluvil, jako tento člověk.“ (Jan 7:46)

Ježíš říkal, že byl s Otcem ještě před stvořením světa. Že právě on, Ježíš, bude v poslední den soudit všechny národy. Že náš věčný život závisí na tom, zda se k němu obrátíme v pokání a víře. A říkal, že cílem jeho příchodu je trpět a zemřít za hříchy lidí: „Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Marek 10:45)

Po čtyřiceti dnech vystoupil k Otci a poručil učedníkům, aby hlásali radostnou zvěst o jeho vzkříšení: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.“ (Marek 16:15–16)

Skrze víru a křest lidé vstupují do tajemného spojení s Kristem, žijí v Kristu, a on na sebe bere jejich hříchy a dává jim účast na svém věčném životě. Toto spojení se uskutečňuje v církvi — společenství, v němž Vzkříšený neviditelně, ale skutečně a spásně přebývá mezi svými věrnými.

Když dokončí svou pozemskou cestu, odcházejí k němu a přebývají v nevýslovném světle a radosti jeho přítomnosti. Nastane den, kdy se Pán vrátí ve slávě, aby vykonal soud nad světem a navždy definitivně zničil moc zla. Tehdy budou mrtví vzkříšeni a vstoupí do blaženého života zachráněného a proměněného světa.

A už nyní vidíme úsvit tohoto dne v Kristově vzkříšení.

Redakce