Kdo jsou Řekové, Židé a pohané v Bibli?

V Bibli se často setkáváme s označeními „Řek“, „Žid“ nebo „pohan“. Kdo patřil do těchto skupin a jaké jsou mezi nimi rozdíly?

Kdo jsou podle Bible Židé?

V Bibli jsou Židé zmiňováni jak ve Starém, tak v Novém zákoně.

Poprvé se označení „Židé“ objevuje ve Druhé knize královské a také v Knize proroka Jeremiáše jako označení obyvatel Judského království: „Toho času Rezin král Syrský odtrhl zase město Elat k Syrii, a vyplénil Židy z Elot; Syrští pak přišedše do Elat, bydlili tam až do dnešního dne.“ (2. Královská 16:6)

„V sedmém měsíci ale přišel Išmael, syn Netaniáše, syna Elišamova, z královského rodu a s deseti dalšími muži Gedaliáše zavraždil. Kromě něj zabili i všechny Židy a Babyloňany, kteří s ním byli v Micpě.“ (2. Královská 25:25)

„Král Cidkiáš Jeremiášovi odpověděl: ‚Bojím se Židů, kteří přeběhli k Babyloňanům. Kdyby mě Babyloňané vydali do jejich rukou, vrhli by se na mě.‘“ (Jeremiáš 38:19)

„Išmael tenkrát povraždil i všechny Židy, kteří byli v Micpě s Gedaliášem, a také babylonské vojáky, kteří tam byli.“ (Jeremiáš 41:3)

„Slovo, které Jeremiáš dostal pro všechny Židy usazené v Dolním Egyptě – v Migdolu, Dafné a Memfisu – i v Horním Egyptě.“ (Jeremiáš 44:1)

Zpočátku, za prvních tří izraelských králů Saula, Davida a Šalomouna, existovalo jednotné království. V 10. století př. n. l. se však rozpadlo na dvě části — severní království Izrael (s hlavním městem v Samaří) a jižní království Judsko (s hlavním městem Jeruzalém).

Obyvatelstvo Judska tvořili potomci tří z dvanácti synů Jákoba (a vnuků Abraháma) — Judy, Simeona a Benjamína.

Když Asyrská říše během válek zničila izraelské království, zůstali obyvatelé Judska jedinými představiteli svého národa (potomků Abraháma). Slovo „Žid“ se tak stalo totožným se slovem „Hebrejec“: „Každý měl propustit svého hebrejského otroka i svou hebrejskou otrokyni na svobodu; nikdo už neměl zotročovat svého židovského bratra.“ (Jeremiáš 34:9) A hebrejský jazyk začal být nazýván židovským: „Jejich děti místo židovsky mluvily napůl ašdodsky anebo jazyky ostatních národů.“ (Nehemiáš 13:24)

Později, po babylonském zajetí (598–539 př. n. l.), kdy byli Židé odvlečeni do Mezopotámie, se ukázalo, že většinu těch, kteří se vrátili do země svých otců, tvoří právě potomci Judy. Označení se tak ještě více upevnilo a národ byl pohany znám především jako Židé.

V Novém zákoně jsou Židé zmiňováni především jako obyvatelé Judska, tedy jižního království, a v listech apoštola Pavla jsou stavěni do protikladu k pohanům — Řekům.

Kdo jsou podle Bible Řekové?

Bible používá pro označení Řeků pojem Ἕλληνες. V Bibli jsou Řekové zmiňováni v Novém zákoně především v listech apoštola Pavla. Neznamenají zde pouze Řeky, ale obecně pohany (tedy lidi nežidovského původu), k nimž je určeno poselství evangelia.

„Nestydím se za evangelium – vždyť je to Boží moc ke spasení každého, kdo věří, předně Žida, ale i Řeka.“ (Římanům 1:16)

„Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají.“ (Římanům 10:12)

„Nejde už o to, kdo je Žid nebo Řek, otrok nebo svobodný, muž nebo žena – všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“ (Galatským 3:28)

Řekové jako skupina lidí jsou zmíněni i v Janově evangeliu: „Někteří z poutníků, kteří se přišli o svátcích klanět Bohu, byli Řekové. Ti přistoupili k Filipovi, který byl z Betsaidy v Galileji, a prosili ho: ‚Pane, rádi bychom viděli Ježíše.‘“ (Jan 12:20–21)

Má se za to, že tito Řekové byli takzvaní „proselyté“, kteří dodržovali pouze sedm Noemových přikázání, nikoli celý židovský zákon.

Kdo jsou podle Bible pohané?

Nejběžnější význam slova „pohan“ je člověk, který není křesťanem a uctívá více bohů.

Původně však „pohan“ pochází z latinského „paganus“ (venkovan, obyvatel provincie). Evangelium bylo nejprve přijato ve městech, zatímco venkovské obyvatelstvo ho přijímalo pomaleji. Slovo „paganus“ tak začalo označovat všechny, kdo evangelium nepřijali, a získalo náboženský význam. V tomto smyslu se však v Bibli nepoužívá.

V hebrejském textu Písma se používá slovo gój (גוי‎, plurál gojim – גויים‎). „Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány?“ (Žalm 2:1) „Ke tvému světlu půjdou národy a králové k jasu tvého svítání.“ (Izajáš 60:3) Zde se slovo gojim překládá jako „národy“.

Řečtina tyto národy označuje jako εθνη (ethné) a ἔθνος (ethnos). „V minulých dobách nechával všechny národy chodit po jejich cestách.“ (Skutky 14:16) „Aby také ostatní lidé hledali Pána, všechny národy, nad nimiž bylo vysloveno mé jméno. To praví Pán.“ (Skutky 15:17) V některých českých překladech se místo slova „národ“ používá slovo „pohan“. Toto slovo občas nahrazuje i slovo Řek, například v Českém ekumenickém překladu již citovaného verše z listu Galatským: „Není už rozdíl mezi židem a pohanem (ελλην).“

Slovy „národy“ nebo „pohané“ se označují národy, které neznají Boha: „A každý z vás aby uměl žít se svou vlastní ženou svatě a s úctou, ne ve vášnivé chtivosti jako pohané, kteří neznají Boha.“ (1. Tesalonickým 4:4–5)

„Jestliže národy, které nemají zákon, samy od sebe činí to, co zákon žádá, pak jsou samy sobě zákonem, i když zákon nemají.“ (srov. Překlad 21. století: „Pohané nemají Zákon…“ Římanům 2:14)

Slovo „gój“ však může v některých případech označovat i Izraelce: „Ach, pronárode hříšný, lide obtížený vinou, potomstvo zlovolníků, synové šířící zkázu! Opustili Hospodina, Svatého, Boha Izraele, znevážili, odcizili se mu.“ (Izajáš 1:4)

Slovo εθνη může označovat také křesťany z pohanů, tedy ty, kdo nejsou Židé: „Pozdravujte Priscillu s Akvilou, mé spolupracovníky v Kristu Ježíši, kteří pro mě nasadili vlastní krk, takže jsem jim zavázán nejen já, ale i všechny církve z pohanů.“ (Římanům 16:4)

„Když ale Petr přišel do Antiochie, otevřeně jsem se mu postavil. Jeho chování bylo odsouzeníhodné: nejdříve běžně jedl s pohany, ale když dorazili Jakubovi lidé, začal se držet zpátky a odděloval se, protože se bál obřezanců.“ (Galatským 2:12)

Redakce