Kdo se rodí na svátek Narození Páně?

Tato otázka se může zdát divná. Ovšem taková není. Rodí se Ježíšek, který přináší dárečky pod stromeček? Nebo jakýsi úžasný člověk, moralista, prorok, učitel moudrosti? V naší době, která je na jedné straně sekulární a alergická na cokoliv nadpřirozeného, a na straně druhé prostoupená duchem ekumenismu, relativismu a lhostejnosti, odpověď na tuto otázku není snadná. Nicméně každý, kdo si přeje být nazýván pravoslavným křesťanem, musí odpověď znát. Kde ji však nalezneme? U proroka Izajáše, v 9. kapitole.

Překlady

Dále bychom měli zmíněnou pasáž ocitovat. Ale tady do hry vstupuje problém překladu. Porovnáme několik českých překladů a řekneme něco o originálním textu.

Bible kralická tento verš uvádí takto:

Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje (Izajáš 9:6).

Zajímají nás tady především jména toho, kdo se narodil. Předivný, Rádce – dva přívlastky oddělené čárkou. A co se píše na stejném místě v jiných překladech?

Český ekumenický překlad nabízí následující: Divuplný rádce (Izajáš 9:5). Ze dvou samostatných epitet se stává jedno slovní spojení.

Překlad 21. století kráčí stejnou cestou a uvádí: Podivuhodný rádce (Izajáš 9:5).

Co se ale píše v hebrejské Bibli? První slovo פֶלֶא (pele) lze přeložit jako ‚zázrak, div, neobvyklý jev‘ nebo jako přídavné jméno ‚zázračný, divný, podivuhodný‘. Dalším hebrejským slovem tohoto verše je יעץ (joaec) – sloveso, které můžeme přeložit jako ‚radit, dávat radu, rozhodovat, plánovat, přijímat radu, radit se‘.

V podstatě není velký rozdíl, jestli פֶלֶא יעץ přeložíte jako Předivný, Rádce, nebo jako Podivuhodný či Divuplný rádce. Pojďme ale nahlédnout do Septuaginty – nejstaršího překladu Starého zákona, který vznikl v Alexandrii přibližně ve 3. století před naším letopočtem. Je třeba poznamenat, že tento text vznikl dlouho před narozením Ježíše Krista, a tedy nemůže být podezírán z jakéhosi křesťanského zásahu s úmyslem prosadit učení Pána Ježíše Krista. Faktem také je, že nyní používaný a v judaismu uznaný za jediný legitimní Masorecký text hebrejské Bible jako konečná redakce množství tradovaných textů vznikl teprve v 10. století našeho letopočtu. Septuaginta je tak o více než tisíc let starší než existující hebrejský text. Netrváme na tom, ale není vyloučeno, že právě při redakci hebrejského textu u jeho přepisovatelů mohlo vzniknout pokušení cokoliv v něm upravit s úmyslem zatemnění jistých pasáží předpovídajících narození Syna Božího. Septuaginta se v tomto ohledu zdá být objektivnější.

Jak slova פֶלֶא יעץ překládá Septuaginta? Čteme: Μεγάλης βουλῆς ἄγγελος. Slovanská Bible, jejímiž překladateli jsou svatí soluňští bratři Cyril a Metoděj, se drží textu Septuaginty a praví: вели́ка совѣ́та а҆́гг҃лъ. Narodí se nám totiž nikdo jiný než Anděl Veliké rady. Je zde míněna Trojiční Rada, jejíž rozhodnuti podle sváteční stichiry zvěstoval archanděl Gabriel Panně Marii.

Bible kralická uvádí další jména Syna: Bůh silný, Rek udatný. ČEP se tady spokojí s výrazem Božský bohatýr, a překlad 21. století předkládá slovní spojení Mocný Bůh. Hebrejská Bible na tomto místě má napsáno אֵל גּבוֹר (el gibor), tedy Bůh silný. Slovo אֵל (el) se dá přeložit i jako ‚síla‘ či ‚moc‘, a slovo גּבוֹר (gibor) jako ‚hrdina, voják, bojovník‘. Tady už každý překladatel spoléhal na své náboženské představy a záliby. Pro někoho je to bohatýr, pro jiné samotný Bůh. Bible kralická pro jistotu použila obě možnosti. Septuaginta zde jednoznačně uvádí výraz θεός ἰσχυρός – Bůh silný. Připomeňme, že řecký překlad vznikl v 3. století před Kristem, třeba varianta s bohatýrem v té době nikoho ani nenapadla. Pokud vyhledáme tato slova na jiných místech Starého zákona, El se všude bude používat v kontextu Bůh (srov. třeba Exodus 29:45: Budu přebývat uprostřed Izraelců a budu jejich Bohem).

Výklady

Nyní se zaměříme na výklady svatých otců. Sv. Augustin, když mluví o jménu Anděl Veliké Rady, upozorňuje, že anděl znamená posel nebo zvěstovatel. Nikdo podle sv. Augustina nebude popírat, že Kristus nám zvěstoval Království nebeské. Je nám také známo, že byl poslán Otcem, sám Pán o tom mluví na mnoha místech v Písmu: Sestoupil jsem z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal (Jan 6:38). (Kázání sv. Augustina)

Svatý Basil Veliký píše: „Tolik jmen Páně odkryl nám prorok. Dříve jsme slyšeli: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (Izajáš 7:14; Matouš 1:23). Ale zde se nazývá jeho jméno – Anděl Veliké rady. Je to ten, kdo odhalil Velikou radu, která po věky a po celá pokolení byla skryta (Koloským 1:26); ten, který zvěstoval a zjevil své nevystižitelné bohatství, prohlásil, že pohané jsou spoludědicové, část společného těla (Efezským 3:8, 6). Ten samý, jehož knížetství je na rameni jeho, to jest království a moc na kříži, neboť když byl vyvýšen ze země na kříži, přitáhl všecky k sobě (Jan 12:32).“

Svatý Řehoř z Nyssy ve svém díle Proti Eunomiovi píše: „O jsoucím na počátku pravém Slovu říkáme, že jako zvěstující vůli svého Otce se nazývá Andělem. A stejně tak povznesený Jan ho nejdříve nazývá Slovem a pak dodává, že Slovo je Bůh (Jan 1:1), aby jméno Bůh, kdyby bylo vysloveno dříve, nepřitáhlo naše myšlenky k Otci. Stejně tak veliký Mojžíš, který ho předtím nazval Andělem, v následujících slovech učí, že je Jsoucí, a přeje si jasně předpovědět Kristovo tajemství, protože Písmo, když ho nazývá andělem, učí o Slovu, jenž vykládá vůli Otce, a když ho nazývá Jsoucím, učí o přirozeném příbuzenství Syna s Otcem podle podstaty.“ (Proti Eunomiovi. Kniha 11. § 3.)

Svatý Jan Zlatoústý věnuje pozornost jménům z verše proroka Izajáše ve svém výkladu stvoření světa: „Nejdříve [Izajáš] říká: Bůh je s námi a zde říká: Anděl Veliké rady. Vskutku! Veliké rady Otce. Protože nikdo neodkryl nám jméno Otce kromě toho, kdo má stejnou přirozenost a přál si být jeho Andělem.  Ne že by se proměnil v anděla, ale plnil povinnost anděla, byv Bohem z Boha, jak je řečeno: Zjevil jsem tvé jméno lidem (Jan 17:6, 26).

Předivný. Rádce. Říká: Předivné bude jméno mé a vznešené. A na jiném místě krásně říká: Proč se ptáš na mé jméno? Je podivuhodné (Soudců 13:18). A také: Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi! (Žalm 8:2). Vskutku je předivné jméno, které zahnalo lež, osvítilo zemi a přitáhlo k sobě a k Otci.“ (O stvoření světa. Beseda na den 4.)

„Když Písmo chce ukázat, že Bůh nemá v ničem nedostatek, říká, že nemá rádce: Kdo změřil Hospodinova ducha a byl mu rádcem a vedl ho k poznání? (Izajáš 40:13). Když chce ukázat, že Jednorozený je mu rovný co do cti, nazývá Syna Božího Rádcem.“ (Proti anomoianům. 11.14)

Svatý Justin Filozof zdůrazňuje: „Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho. Tato slova předpověděla sílu kříže, k němuž Ukřižovaný přiložil svá ramena.“ (Apologie)

O témž mluví i svatý Cyril Alexandrijský: „Slova bude knížetství na rameni jeho lze chápat takto: protože náš Pán Ježíš Kristus s křížem na ramenou šel ke spásnému utrpení, a také vstoupil na nebe a přijal moc, říká se, že knížectví bude na jeho rameni“.

Svatý Maxim Vyznavač vysvětluje význam Izajášova verše pro každého věřícího: „Veliká rada Boha Otce je obklopená mlčením a neznámem tajina Božské oikonomie. Jednorozený Syn zjevil a uskutečnil tuto radu skrze své vtělení a stal se věstníkem Veliké a věčné rady Boha Otce. A každý, kdo poznal význam tajiny oikonomie, se také stává věstníkem Veliké Boží rady natolik, nakolik slovem i skutkem donekonečna vystupuje nahoru, překonává vše stvořené a spěchá k tomu, kdo sestoupil k němu.“ (Teologické kapitoly).

Theodoretos z Kyrrhu v souvislosti s tímto veršem mluví o přesvaté Bohorodici: „Prorok, jenž předpověděl Immanuela, psal o něm: Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Otec věčnosti, Kníže pokoje. Je-li tedy Dítě narozené z Panny nazýváno Bohem silným, to stačí k tomu, aby byla jeho Matka nazývána Matkou Boží. Neboť matka sdílí slávu toho, kdo se z ní narodil, a Panna je zároveň Matkou Pána Krista jako člověka ale i jeho služebnicí jako Hospodina, Stvořitele a Boha.“ (K mnichům.)

Význam jména na Blízkém východě

V dávných dobách na Blízkém východě bylo narození následníka trůnu mimořádně významnou událostí. Výběr jména byl nesmírně důležitý. Jméno jako by prohlašovalo všechny budoucí úspěchy dítěte. Ale při nástupu na trůn král obvykle přijímal nové jméno. Například jméno Sargon, které má význam ‚pravý král‘, samozřejmě nebylo jménem muže, který se stal velikým panovníkem, od samého jeho narození. Kromě jména měl král řadu titulů, které mu přisuzovaly určité kvality a úspěchy. V Egyptě se konala oficiální ceremonie přidělení pěti jmen faraonovi při jeho nástupu na trůn. Tato jména odrážela víru Egypťanů v božskou podstatu faraona.

Většina jmen ve starověku představovala smysluplná prohlášení. Nejčastěji to byly výroky o bozích. Ve jménech Aššurbanipal, Nebukadnesar nebo Ramesse lze rozpoznat jména bohů. I člověk, který má jen povrchní znalost Bible, si může všimnout, že jména Izraelců často končí na -iah nebo -el a začínají na Jeho- nebo El-. Jména tohoto typu se nazývají teoforická. Obsahují jméno božstva, poukazují na jeho skutky a vlastnosti nebo naznačují požehnání, které od něj člověk obdržel. Abychom mohli správně interpretovat tituly uvedené v Izajášově verši, je třeba mít na paměti, že jde o důležité teoforické výroky.

Na Blízkém východě existovala i složená jména. Výrok Maher-šalal Chaš-baz (Rychlá kořist, chvatný lup) v prvním verši 8. kapitoly knihy proroka Izajáše představuje složené jméno, které se skládá ze dvou paralelních výrazů. Protože v 9:6 dítě dostává jméno, nikoli jména, je logické předpokládat, že jde o jedno složené teoforické jméno. Ačkoli taková jména byla na starověkém Blízkém východě vzácná, Izajáš je neuvádí jako běžné jméno.

Bible je nesmírně hluboká kniha, každý její verš má téměř nevyčerpatelné množství významů a možností interpretace. Pravoslavní křesťané však při hledání významu spoléhají na autoritu svatých otců, kteří stejně jako autoři Bohem inspirovaných knih byli vedeni Duchem Svatým. Svatý prorok Izajáš osm století před narozením Ježíše Krista předpověděl vtělení Syna Božího, příchod Anděla Veliké rady, Boha silného, Otce věčnosti, Knížete pokoje. Při oslavách svátku Narození Páně je důležité pamatovat si, kdo se nám skutečně narodil před dvěma tisící lety.

Redakce