Nenápadný svátek
1./14. ledna si pravoslavná církev připomíná biblickou událost popsanou v Lukášově evangeliu jedním řádkem: Když uplynulo osm dní a nastal čas k jeho obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala (2:21). Dále již následuje popis setkání Páně se Simeonem. Nevšímavý čtenář se u té věty třeba ani nezastaví. A pro některé z nás i církevní svátek Obřezání Páně zůstává nenápadným a téměř bezvýznamným. Ovšem vtělený Syn Boží nic bezvýznamného nikdy nečinil. Tak zaměřme svou pozornost na jeden z velkých církevních svátku, jenž ozařuje počátek nového kalendářního roku.
Obřízka ve Starém zákoně
V tento den se na velké večerní čtou slova knihy Genesis o ustanovení obyčeje obřezání:
Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl: „Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný! Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím… Staneš se praotcem hlučícího davu pronárodů. Nebudeš se už nazývat Abram; tvé jméno bude Abraham… Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou. Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu…Ty i tvoje potomstvo budete mou smlouvu zachovávat ve všech pokoleních. Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán. Dáte obřezat své neobřezané tělo a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Po všechna pokolení každý, kdo je mezi vámi mužského pohlaví, bude osmého dne po narození obřezán, doma zrozený i koupený za stříbro od kteréhokoli cizince, který není z tvého potomstva. Musí být obřezán každý zrozený v tvém domě i koupený za stříbro. Tak bude má smlouva pro znamení na vašem těle smlouvou věčnou. Neobřezanec, který by nedal své neobřezané tělo obřezat, bude ze svého lidu vyobcován; porušil mou smlouvu.“ (17:1–2, 4–7, 9–14)
Z textu plyne, že obřízka je jakýmsi symbolem smlouvy mezi Bohem a vyvoleným národem a znamením účasti na této smlouvě. Hospodin přitom upravuje jméno svého služebníka z Abrama na Abrahama. Kristus jako Abrahamův potomek podle těla podstoupil obřízku podle zákona v osmý den po svém narození. Všimněte si také, že u této příležitosti i našemu Pánu bylo dáno jméno Ježíš.
Námitky apoštola Pavla
Dejte si pozor na ty psy, dejte si pozor na ty špatné dělníky, dejte si pozor na tu ‚rozřízku‘! (Filipským 3:2). Apoštol Pavel s palčivou starostí varuje křesťany: Neboť pravá obřízka jsme my, kteří duchem sloužíme Bohu, chlubíme se Kristem Ježíšem a nedáme na vnější věci (Filipským 3:3). Pro apoštola je židovská obřízka pouhou tělesnou záležitostí, která po Kristově zmrtvýchvstání ztratila platnost. Ale starozákonní Boží ustanovení jen tak nezmizelo, nýbrž bylo proměněno. O tom Pavel píše v listu Koloským: V něm jste obřezáni obřízkou, která není udělána lidskou rukou; obřízka Kristova je odložením celého nevykoupeného těla (2:11). Křesťané mají novou obřízku, která není udělána lidskou rukou. Pavel pokračuje: S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých (2:12).
Starou smlouvu nahradila nová a jejím znamením se stal křest. Svatý Teofilakt Ochridský vykládá Pavlova slova takto: „Je to úžasné požehnání, že jste přijali obřízku v Kristu. Neboť nevykonala obřízku těla lidská ruka, ale Duch svatý obřezal nikoliv část, ale celého člověka. Dříve obřízkou, odstraněním tělesné roušky, bývala odhalena část těla; ale teď se celé naše tělo zbavuje hříchu, kterého se dopouštíme v těle. A takovou obřízku nevykonává zákon, ale Kristus ve křtu, čímž z nás svléká starý život, hříšný a tělesný.“
Potřeboval však Kristus takový symbol? Samozřejmě ne. Všechno, co dělal, dělal pro nás, pro naši spásu. Vždyť sám řekl, že nepřišel zrušit Zákon a Proroky, nýbrž naplnit. Svátek Obřezání Páně nám odkrývá paradoxní spojení Boží velikosti a lidské pokory:
Na prestolu ohnivém na výsostech trůně s Otcem bezpočátečným i božským svým Duchem, ráčil ses, Ježíši, na zemi naroditi z Panny, nepoznavší muže, svojí Matky, proto jsi byl i obřezán jako Člověk osmidenní. Sláva předobrému rozhodnutí Tvému, sláva prozřetelnosti Tvojí, sláva milosti Tvé, jediný Lidumile (tropar svátku).
Proč se ten svátek zdá být tak nenápadný?
Důvodů je několik. Začátek kalendářního roku se vyznačuje hned několika významnými událostmi a svátky. Narození Kristovo a Zjevení Páně – mezi těmito svátky je Obřezání jako hvězda mezi dvěma slunci. Druhým důvodem je to, že na stejný den připadá svátek Basila Velikého, jednoho z vynikajících křesťanských světců. Kromě toho svátek zastiňuje slavení nového roku a s ním spojené pozemské starosti.
A tak bohužel událost obřezání Pána Ježíše unikne naší pozornosti. Ale právě v tento den náš Spasitel začal plnit zákon daný Bohem. Konečným cílem podrobení se zákonu bylo naše spasení: Když se naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny… A tak už nejsi otrok, nýbrž syn, a když syn, tedy z moci Boží i dědic. (Galatským 4:4–5, 7)
Svatý Dimitrij Rostovský píše o svátku Obřezání Páně:
Začíná trpět již v kojeneckém věku a zvyká si na utrpení, aby když se stane dokonalým mužem, byl schopen snášet ještě těžší utrpení, neboť na činy muže je třeba být zvyklý od mládí. Lidský život naplněný prací je jako den, jehož ráno je narozením a večer smrtí. Kristus, zbožštěný muž, od rána, od plen, vyjde za svou prací, pracuje od samého mládí a koná službu až do večera (Žalm 104:23), toho večera, kdy nastala tma po celé zemi až do tří hodin (Matouš 27:45).
A řekne židům: „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji.“ (Jan 5:17) Jakou práci koná pro nás Pán? Uprostřed země koná spásné činy (Žalm 74:12). A aby vykonal tyto činy dokonale, začíná již od rána, od mládí, začíná snášet tělesnou bolest a zároveň trpí za nás srdcem, za své děti, dokud nebudeme dotvořeni v podobu samotného Krista (Galatským 3:19). Ráno začíná rozsévat svou krev, aby večer mohl sklízet krásné ovoce našeho vykoupení.
Tak odložme na chvíli své starosti a zamysleme se nad významem tohoto velikého církevního svátku, aby přestal pro nás být nenápadným.
Naděžda Skvarnik