Slovo svatého Fotia, patriarchy konstantinopolského, na svátek Narození přesvaté Bohorodice

Každý svátek a každá slavnost, z nichž se raduje sbor věřících, zastavuje vzájemné neshody a spory, spojuje jinak smýšlející a ty, kteří rozepří narušili svazek lásky, pomáhá nastolit jednomyslnost harmonickým souzněním zpěvů, ukazuje, že všichni zde shromáždění jsou stvořením jednoho a téhož Pána a Stvořitele, jednotou uctívání svědčí o tom, že každé stvoření má stejnou čest, krotí a uklidňuje ty, kteří se hněvají na své bližní, přesvědčuje a učí myslet spravedlivě a lidsky, vidět ve všem zásah Stvořitele a pamatovat si, že celé stvoření je jeden a tentýž prach. Zdá se mi, že zčásti proto i existuje pro křesťany vhodný zvyk slavit církevní svátky, z nichž jeden slouží jako vzpomínka na narození Krista, jiný svědčí o křtu Páně, další o jeho proměnění, jiný o vykonaných zázracích – uzdravení posedlých, darování zraku slepým, uzdravení krvácející ženy, posilování chromých a ochrnutých, kříšení mrtvých; jedna slavnost připomíná ukřižování Krista a jiná jeho zmrtvýchvstání a záruku mého vzkříšení.

Jestliže každý Bohu milý svátek poskytuje možnost společně přijmout dary a září vlastním světlem milosti, pak mnohem větší výhody má v tomto ohledu slavnost zasvěcená Narození Panny Marie, Matky Boží. Neboť stejně jako kořen a kmen stromu považujeme za příčinu plodů a květů (i když se kvůli plodům pracuje a pečuje se o celý strom) a nic nemůže růst bez kořene, tak i bez slavnosti na počest Panny nemůže být žádný jiný svátek spojený s jejím jménem a skutky. Současný svátek na počest Panny je skutečně ozdoben mnoha velkými dary a je právem považován za den spásy pro celý svět. Nyní se Panna Matka rodí z neplodné matky a stává se příbytkem pro Pána. Nyní se rozvazují pouta neplodnosti a objevují se klíče panenství, protože lůno, které nerodilo, nečekaně přináší zralé ovoce narození. Nyní se Anna zbavuje studu neplodnosti a vesmír sklízí klasy radosti. Otec dívky se jmenuje Jáchym, i my získáváme důstojnost osvojení. Nyní Panna vychází z nerodícího lůna a neplodnost dědí narození, společnost židů se zmenšuje a děti církve se množí a proudí k Ženichu Kristu.

Panna se rodí z neplodného lůna, ale porod by byl zázračný, i kdyby její rodiče měli děti předtím. Ó zázrak! Když uplynul čas setí, přišel čas sklizně; když zhasl oheň touhy, rozsvítilo se svítidlo rození. Mládí nepřineslo květinu, ale stáří darovalo ratolest. V rozkvětu sil nebyl plod lůna a v lůně odkvetlém vznikl vždy panenský plod. Ale ty, člověče, se divíš tomu, jak neplodná žena porodila, a mluvíš o tom naprázdno. Ale kdo jsi? Nemůžeš patřit mezi věrné a důstojné tohoto zázraku, protože věřící se nebude divit tomu, co patří do oblasti víry. Jsi žid? Ale proč jsi zapomněl na Sáru? Neměla ve stáří a po dlouhé neplodnosti syna Izáka? Uvažuj také o tom, že Adam byl vzat ze země a stvořen bez narození, Eva byla stvořena z Adamova žebra: zde se projevila Boží milost, která vždy vládne přírodě, stejně jako při narození Panny Marie se projevila Božská moc a síla. Necháme proto ty, kdo naprázdno mluví o narození z neplodné, a pokračujme v tom, co jsme již začali.

V dávných dobách byla lidská přirozenost zotročena mocí hříchů předků a nyní dcera ratolesti předků daruje mocné prostředky pro zbavení se otroctví a moci zotročitele. Proto Adam a Eva poté, co byli očištěni od starodávných skvrn hříchu a osvobozeni od smutku a zoufalství, nyní svobodně a radostně vítají slavnost na počest Panny, vždyť sami jsou jejími praotci. Neboť právě z nich se semeno hříchu rozšířilo po celém lidském pokolení, a když je vykořeněno, právě oni by se měli začít radovat a vyzývat všechny, kdo se z nich narodili, aby se zúčastnili slavnosti. Z nich, kteří zhřešili poprvé, se nákaza hříchu rozšířila na všechny, všichni potřebují stejný lék. A nyní narození Panny položilo základ spásy celého světa, proto je třeba uspořádat celosvětové oslavy a v hymnech hlásat děkování všech lidí a celého světa: celosvětová spása potřebuje odpovídající díkůvzdání.

Přinesme děkovné chvalozpěvy za to, že Adam je znovu stvořen, Eva je spolu s ním obnovena, odsouzení je odstraněno a naše přirozenost, která se zbavila smrti za hřích a odložila svou porušitelnou podobu, je proměněna podle starodávné důstojnosti obrazu Páně. Zpívejme děkovné písně a založme všenárodní sbory, protože Panna, když se narodila z neplodného lůna, posvětila neplodnou přirozenost a vštípila jí plodnost ctností. Staví se žebřík stoupající do nebe a pozemská přirozenost, která překročila své meze, se usazuje v nebeských příbytcích. Trůn Páně se upevňuje na zemi, vše pozemské se posvěcuje a nebeské mocnosti žijí s námi, a ten zlý, který nás na počátku oklamal a byl hlavním viníkem intrik proti nám, ztrácí sílu ve všech svých zákeřných skutcích proti nám. Ale kdo je schopen odhalit tyto úžasné jevy? Jaké slovo může vyjádřit to, co přesahuje sílu slova! Která mysl se nebude stydět, když srovná svou schopnost porozumění s velikostí těchto věcí?

Na počátku Bůh, pobízen nepopsatelným bohatstvím lidumilnosti, stvořil člověka, dal mu obraz a podobu Stvořitele, dal mu ušlechtilost těla i duše. Na východě zasadil ráj, příjemné a krásné místo, ozdobil jej neuvadajícími květy luk a naplnil zralými a rozmanitými plody rostlin; řeky tekly uprostřed ráje, zavlažovaly povrch planiny svou čistou vodou a tvořily přírodní krásu tohoto místa. Zde Pán usídlil své nádherné stvoření, učinil z něj pána všeho a přikázal mu, aby hojně využíval všech darů. Potom přivedl Adamovi ženu, stvořiv ji z jeho žebra, aby považovala za hlavu toho, z něhož byla vzata, a aby z jednoty jejich přirozenosti vznikla mezi nimi jednomyslnost. Ale poté, co Pán dovolil člověku užívat si všeho v ráji, bylo třeba vychovávat toho, komu byla udělena tak veliká a rozmanitá moc, a Bůh mu proto dává zákon, podle něhož nebylo těžké žít, ale zároveň nebylo úplně snadné ho zachovat. Za to by člověk měl dostat buď odměnu, nebo trest. Bůh ukázal na jeden z krásně kvetoucích stromů a dal přikázání zakazující jíst ovoce pouze z tohoto stromu. Ale jistá lstivá šelma a hlavní viník zla, jemuž se říká ďábel, obrátil svůj pohled na člověka již od okamžiku jeho stvoření, použil jako nástroj zvíře – hada – vstoupil do lichotivé besedy s ženou a rouhal se Zákonodárci, přesvědčil ženu i jejího muže, aby zanedbali přikázání a jedli z toho stromu, z něhož bylo zakázáno jíst. A když přikázání porušili, ztratili všechny dary: o to i usiloval pomlouvač a k tomu směřoval celý jeho zlý skutek. Hřích od předků tedy přešel na potomky a pomlouvač si takto podmanil celé lidstvo.

A co na to Stvořitel? Pohrdal svým stvořením, které upadlo do neštěstí a záhuby ve svém putování a sloužení vášním? Ne! Neboť ten, kdo s láskou stvořil člověka, mohl snést jeho svádění a únos. Proto Božská Trojice jediným rozhodnutím své vůle nařídila obnovení padlého stvoření a rozhodla se najít toho, kdo bude mít naši přirozenost a bude správně zachovávat zákon, aby skrze něho byl poražen ten, kdo proti nám zasáhl, abychom my se zákonným bojem a vítězstvím zbavili původce hříchu. A tak jeden z Trojice musel přijít k lidem, aby i znovustvoření patřilo tomu, který byl Stvořitelem. Bylo nutné, aby se na zemi zjevil Syn Boží, ten, který byl takovým ze začátku a byl oslavován jako Bůh. Ale přijít k synům člověka nebylo možné bez vtělení, vtělení je cestou k narození a narození je důsledkem těhotenství matky. Bylo třeba připravit na zemi matku Stvořitele pro obnovení padlého lidstva, a přitom pannu, aby stejně jako první člověk byl stvořen z panenské země, tak i jeho obnovení proběhlo skrze pannu, a aby bylo narození Stvořitele bez semene, protože ten, pro jehož osvobození se narodil Pán, byl vězněm touhy.

Ale jaká žena je hodna být účastnicí této svátosti? Která je důstojná stát se matkou Boží a dát tělo tomu, kdo plně vládne všemu? Kdo může být důstojnější než ta, která nyní zázračně vzešla z neplodného kořene Jáchyma a Anny, jejíž Narození slavnostně slavíme, neboť je zázračnou předzvěstí největší svátosti – narození v těle Slova, a kvůli níž je uspořádána tato celonárodní božská slavnost? Bylo totiž třeba předem určit Stvořitelovu Matku, která si od svého narození zachovala čisté tělo, neposkvrněnou duši a spravedlivé myšlenky. Bylo třeba, aby ta, která byla od dětství přivedena do chrámu, stala se skutečným živým chrámem toho, kdo jí dal život. Bylo nutné, aby zázračně zrozená z neplodného lůna volala o záhubě praotců, protože tato ratolest musela zachránit lidstvo před hříchem předků tím, že bez muže porodila Spasitele světa a dala mu tělo. Bylo třeba, aby se ozdobená vší krásou duše zjevila jako vyvolená nevěsta hodná nebeského Ženicha, a aby zářící různými druhy ctností jako hvězdami a nesoucí Slunce pravdy byla uznávána všemi věřícími a sloužila jako oděv Krále všech. Ó zázrak! Toho, jehož celé stvoření nemůže pojmout, pojalo panenské lůno. Na něhož se cherubíni neodváží pohlédnout, nosí ve svém pomíjivém náručí Panna. Z neplodného a nerodícího lůna vychází hora svatá, z níž byl useknut základní drahocenný kámen, Kristus, náš Bůh, který svou mocí rozdrtil říši démonů a království pekla. Na zemi se připravuje oživená nebeská nádoba, ve které Stvořitel božským ohněm spálil počátky našeho hříchu a zničil plevel.

Ale proč překračovat celé moře darů a dobrých skutků Panny, se může zeptat jeden z posluchačů, který se pod vlivem strachu a lásky bojí a raduje, klidně naslouchá a zneklidňuje se, zase mlčí a mluví, pokořuje se a povyšuje se? Ale já, veden spíše láskou než strachem, bych rád pokračoval ve své řeči před vámi, zvláště když posloucháte se vší připraveností a veškerou svou pozornost jste zaměřili na oslavování Vždy Panny, ale nejsem zasvěcen do všech tajemství Panny; kromě toho čas volá po dalším čestném skutku Panny, po vykonání svátosti nekrvavé oběti, neboť vzpomínka na dobrovolné utrpení Syna je uctíváním Matky, a je čas, abychom k tomu přistoupili. Ale ty, Panno a Matko Slova, má záštita a útočiště, zázračně zrozená z neplodné, ještě zázračněji vychovavši pro nás Původce života, modlící se za nás a přimlouvající se u svého Syna a našeho Boha, učiň ty, kteří tě oslavují, čistými od hříchu a hodnými nebeského příbytku, přiveď je do věčného života, aby zářili trojitým světlem Svaté Trojice a těšili se z úžasného a nevýslovného pozorování Boha v Kristu Ježíši, našem Pánu, jemuž naleží sláva a moc nyní i vždy a navěky věků. Amen.