Svatý biskup Gorazd (1879 – 1942). Přikázání lásky

Neděle 15. po Padesátnice (Mt 22, 34 – 66)

Když byl Spasitel tázán, které je hlavní přikázání v zákoně, pravil: „Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své!“

Co lidé obyčejně milují? To, co je krásné. Je to pozorovat už na dětech. Co je krásné, po tom se ženou. Tak bývá i u dospělých. Nuže, zdali může být něco krásnějšího, nežli je Bůh? Od něho pochází všechna krása světa, a když stvořil krásu, musí ji sám mít, neboť nikdo nemůže nic vytvořit, kdyby to neměl v sobě, ve svém nitru. A tak celý svět se vší svou krásou je jen nedokonalým obrazem krásy Boží. Boha nelze ovšem vidět, ale je i krása neviditelná a duchovní a ta je trvalá a nepomíjí, kdežto tělesná krása uvadá a pomíjí. Proto jsme-li uchváceni krásou viditelnou, krásou například hvězdnatého nebe nebo krásou krajiny, krásou květů, krásou lidí – vzpomeňme si na Boha, který všechnu tu krásu stvořil, který je nade všechno to krásný a který má nás naplňovat ještě větším nadšením. Zvláště vy, kteří žijete na venkově uprostřed Boží přírody, máte možnost připamatovat si krásu Boží a vzbuzovat v sobě lásku k němu.

A Bůh si naší lásky plnou měrou zasluhuje, neboť je pln dobroty a sám nás miluje. Už samo stvoření světa je skutkem lásky. Celý vesmír hovoří o lásce a dobrotě Boží. Je na zemi místo, které by bylo zůstalo nedotčeno láskou Boží, a je některé srdce lidské, kterému by byl Bůh nedal okusit své lásky? – Přichází na nás sice i utrpení, ale většinu z něho zaviňujeme si sami, poněvadž nezachováváme lásku Boží. Někdy zase Bůh nás zkouší a má přitom na mysli naše dobro, neboť když se osvědčíme ve zkoušce, pak zahrnuje nás svou milostí. Nepochybujeme o lásce Boží, i když se nám vede zle, i když trpíme. I kdybychom všechno ztratili a kdyby nás všichni opustili, Bůh myslí na nás a jeho láska nahradí nám nakonec všechno.

Věříme v lásku Boží a tuto jeho lásku splácejme láskou. Vězme, že bez lásky k Bohu se neobejdeme. Bez lásky k Bohu nemůže se nikdo stát dokonalým. Známe přece příkaz Spasitelův: „Buďte dokonalí, jako váš Otec nebeský dokonalý jest“ (Mt 5, 48). Kdo bude toužit po zdokonalení? Ten, který Boha miluje, anebo ten, který k Bohu chová se lhostejně? Mají-li se dva lidé rádi, snaží se jeden druhého napodobit a jeden druhému každé pomyšlení splnit. A tak i ten, kdo Boha miluje, vždycky spíše bude se snažit jeho svatou vůli plnit, než ten, kdo na Boha nemyslí.

A proto, bratři a sestry, učme se Boha milovat. Uvažujme často o jeho lásce a dobrotě a vzbuzujme v sobě city lásky k němu.

Vy, rodiče, nabádejte své děti už od dětství, aby Boha milovali. Ukazujte jim přírodu a upozorňujte, že to vše pochází od Boha, který nás miluje. Často jim opakujte slova: „Bůh je nejvýš dobrý, milý Otec tvůj, proto mu své srdce, dítě, obětuj.“ Buďte přesvědčeni, že jestli vaše děti budou Boha milovat, budou jistě milovat také vás a budou vám dělat radost.

Dnes jsem přijel k vám, abych některým dětem udělil sv. biřmování čili myropomazání. Je to posvátný obřad, který už apoštolové konali, jak lze se dočíst v Písmě svatém Nového zákona. Těm, kteří byli už pokřtěni, vzkládali apoštolové ruce na hlavu a prosili Boha, aby seslal na ně Ducha svatého. I vám, milí biřmovanci, bude potřebí Ducha svatého ve vašem životě. Nevíte, co vás v životě čeká, nevíte, kde a v jakých poměrech se octnete. Bude vám potřebí rozumu i moudrosti, bude vám potřebí síly, bude vám potřebí zbožnosti, bude vám potřebí bázně Boží, bude vám potřebí statečnosti a vytrvalosti, abyste obstáli ve zkouškách života. Nejsou jenom zkoušky ve školách, ale jsou i zkoušky v životě. Jestliže záleží mnoho na tom, abyste ve škole všechny zkoušky dobře udělali, tím více bude záležet i na tom, abyste i ty zkoušky životní dobře absolvovali. Bude-li Duch svatý sídlit ve vašich duších, nemusíte se bát ničeho, co vám život přinese. Proto přistupte k této svátosti biřmování se srdci čistými a zbožnými.

Já chci se vroucně modlit a prosím všechny přítomné, aby se modlili se mnou, aby společná modlitba naše byla vyslyšena a aby síla Ducha svatého vstoupila do duší těchto dnešních biřmovanců a provázela je po celý jejich život.

Když po ukončení svaté liturgie budu udělovat svaté biřmování čili myropomazání, udělám každému biřmovanci posvěceným křižmem znamení kříže na čele a řeknu: „Pečeť daru Ducha svatého.“ Je to pečeť neviditelná a duchovní, ale pečeť skutečná. O, milí biřmovanci, zachovejte si tuto pečeť neporušenou po celý život. Přijde-li jakékoliv pokušení na vás, vzpomeňte si na dnešní den a řekněte si vždy: „Ne, já Boha nezradím a neporuším tu svatou pečeť.“

Vás pak, kmotři, prosím, pro lásku Boží, abyste bděli nad svými biřmovanci. Nedomnívejte se, že jste svou povinnost vykonali, když jste svým biřmovancům stáli dnes za svědky a když jste jim třebas nějaký dárek podali. Ne, to by naprosto nestačilo. Vy berete na sebe povinnost bdít nad biřmovanci, aby se od správné cesty neodvrátili a aby se Bohu nezpronevěřili. A kdybyste zpozorovali, že jsou v nebezpečí, je vaší povinností, abyste je ve vší lásce napomenuli.

A tak, bratři a sestry, všichni, jak jsme zde shromážděni, spojme se vespolek v modlitbě a v lásce k Bohu. Možná, že jsme dosud Boha nemilovali tak, jak jsme měli. O, prosme o dar lásky. A ta láska nechť nás doprovází po všechny dny života našeho a nechť jednou též jsme tak shromážděni v lásce i před trůnem Božím na věčnosti. Amen.

Vilémov 1925