Proměnění Páně. Dějiny, význam a tradice svátku

Proměnění Páně je pravoslavný svátek, který věřící slaví 6./19. srpna. V tento den se vzpomíná mimořádná evangelní událost – apoštolové Petr, Jakub a Jan spatřili Pána Ježíše proměněného, zářícího věčnou božskou slávou. Jaký je význam tohoto svátku, a jaké tradice jsou s ním spojené?

Co je proměnění?

Proměnění se z řečtiny (Μεταμόρφωσις) či latiny (Transfiguratio) doslova překládá jako „proměna v jinou podobu“ čili „změna formy“. Plný název svátku je Proměnění Pána, Boha a Spasitele našeho Ježíše Krista. Je jedním z dvanácti velkých svátků úzce spojených s pozemským životem Pána Ježíše a Bohorodice.

Proměnění je popsáno ve všech evangeliích kromě Janova. Evangelista Matouš popisuje tuto událost takto: „Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý.“ (Mat 17, 1–2)

V Rusku je tento svátek někdy nazýván Jablečný Spas. Důvod pro to je zcela neobvyklý. V Izraeli a Řecku svátek Proměnění připadá na dobu dozrávání vína. Křesťané přinášejí prvotiny hroznů do chrámu jako poděkování Bohu za bohatou úrodu. Ale v zemích, kde se víno nepěstuje, jako třeba v Rusku, hrozny vyměnili za jablka. Existuje zvláštní modlitba pro posvěcení prvotin plodů.

Události svátku

O Proměnění se dočteme ve třech evangeliích. Proměnění se uskutečnilo šest dní poté, co Kristus řekl svým učedníkům: „Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího se svým královstvím.“ (Mat 16, 28) Za týden po této rozmluvě vzal Ježíš s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se modlil. Evangelista Lukáš praví, že „Petra a jeho druhy obestřel těžký spánek“ (Lk 9, 32). Když se probrali, spatřili, že Ježíšova tvář nabyla nového vzhledu a jeho roucho bělostně zářilo a rozmlouvali s ním dva muži – byli to Mojžíš a Eliáš. Muži mluvili o jeho cestě, kterou měl dokonat v Jeruzalémě, tj. o jeho nadcházejícím ukřižování.

Evangelista Marek dodává, že apoštolové byli zděšeni, a Petr v tomto šokovém stavu řekl: „Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ (Mk 9, 5) Poté přišel oblak, zastínil je a z oblaku se ozval hlas: „Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“ A když sestupovali z hory, Ježíš přikázal učedníkům, aby nikomu nevypravovali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.

Tábor – hora Proměnění

Tábor je 588 metrů vysoká hora, která se nachází v oblasti Galileje, 9 kilometrů jihovýchodně od Nazareta. Evangelia neuvádějí název hory, ale podle křesťanské Tradice se Proměnění uskutečnilo právě na této hoře. V dnešní době na vrcholu hory jsou dva monastýry – pravoslavný a katolický.

Dějiny svátku

Tradice slavení svátku Proměnění existovala již ve 4. století, ale pravděpodobně pochází ze starší doby. Ve 4. století apoštolům rovná císařovna Helena nechala postavit na hoře Tábor chrám Proměnění. Kromě toho se o svátku dočteme u svatých Efrema Syrského a Jana Zlatoústého. Ze 7. století pochází dílo sv. Ondřeje Krétského o Proměnění Páně. 

Ikona Proměnění

Námět ikony se stal kanonickým již v 6. století. Kristus je zobrazován v centrální části ikony. Vedle něho stojí proroci Mojžíš a Eliáš, přičemž Mojžíš na ikoně je obvykle mladý, a Eliáš je zobrazován jako stařec. V dolní části vidíme klečící apoštoly. Spasitelovo roucho bělostně září stejně jako jeho tvář a celá postava. Kolem Krista je kulatá či oválná svatozář.

Tropar Proměnění Páně (7. hlas)

Tys proměnil se na hoře, Kriste Bože, / a ukázal jsi učedníkům slávu svou, pokud ji snésti mohli. / Na přímluvy Bohorodice ať zasvitne též nám hříšným světlo tvoje věčné, / Dárce světla, sláva tobě!

Kondak Proměnění Páně (7. hlas)

Na hoře proměnil ses, Kriste Bože, / a učedníci viděli slávu tvou, nakolik ji postihnout dokázali, / aby chápali, že trpíš dobrovolně, / až budou hledět, jak jsi na kříž přibíjen, / a světu aby hlásali, / že ty jsi vpravdě Záře Otcova.

Naděžda Skvarnik