Děti mučedníci z Jastrebarska a Sisaku
Mezi novomučedníky Srbské pravoslavné církve zvláštní místo zaujímají svaté děti z Jastrebarska a Sisaku. Tisíce nevinných duší přijaly mučednickou smrt během druhé světové války. Jejich oběť se stala svědectvím víry a mučednictví celého národa a jejich nevinná krev, prolitá v koncentračních táborech Nezávislého státu Chorvatsko, posvětila zemi, která se pro ně stala Golgotou. Dnes stojí před Božím trůnem a připomínají světu vítězství Kristovy pravdy a pokory i v propasti lidské krutosti.
V dubnu 1941, po okupaci Jugoslávie, byl na části jejího území vytvořen loutkový Nezávislý stát Chorvatsko pod vládou ustašovců – fašistického režimu Anteho Paveliće. Již od prvních měsíců své existence tento stát zavedl represe proti pravoslavné církvi a Srbům. Již v dubnu byl přijat zákon upravující zřízení „lidových soudů“ složených ze tří osob. Tyto „trojky“ mohly vynášet tresty smrti nad všemi podezřelými z vlastizrady.
Dne 23. července 1941 byl přijat zákon o povinné registraci Srbů a poté bylo Srbům zakázáno volné pohybování. Dne 3. května 1941 byl přijat zákon o konverzi z jednoho vyznání na jiné, který právně zrušil označení „Srbská pravoslavná církev“. V červnu byl zaveden zákaz používání cyrilice a byly uzavřeny všechny srbské školy[1][2].
Na území nového státu vznikly desítky koncentračních táborů smrti, z nichž mnohé měly zvláštní oddělení pro děti (Stará Gradiška, Jasenovac, Loborgrad, Gornja Rijeka). Často byly děti násilně oddělovány od matek, aby byly převezeny do zvláštních dětských táborů. Jakýkoli odpor končil smrtí dětí a rodičů[3].
Jedna z přeživších dívek si později vzpomínala na matčino požehnání, které jí pomohlo přežít: „Na paměti jsem měla okamžik loučení s matkou a její vzkaz: ‚Ať tě chrání svatá Petka.‘ Myslím, že to byl den našeho věčného rozloučení[4]…“
Zvláštností Jastrebarského tábora bylo, že v něm nebyli žádní dospělí – byl vytvořen výhradně pro děti. Sisacký tábor sestával ze dvou částí. V táboře Sisak II byly rovněž pouze děti. Během několika měsíců existence těchto táborů (od června do října a od srpna do prosince 1942) v nich zahynulo asi dva tisíce dětí.
Svojí krutostí může být genocida dětí v táborech Jastrebarsko a Sisak srovnávána snad jen s prvním hromadným mučednictvím pro Krista, kdy bylo na rozkaz Heroda v Betlémě zabito 14 000 nemluvňat do dvou let. Podle srbského historika Ognjena Karanoviće bylo během války v táborech zavražděno více než 74 000 dětí obou pohlaví ve věku do 14 let, převážně srbského pravoslavného původu[5]. Jedná se o největší genocidu dětí v moderní době, nepočítáme-li potraty.
A stejně jako se betlémské děti staly nejen mučedníky, ale i přímluvci za všechny děti, tak i srbské děti, oslavené církví, dnes stojí před Bohem jako ochránci a zastánci těch, jejichž hlas nebyl na zemi vyslyšen.
Jastrebarský tábor
Jastrebarský tábor nesl oficiální název Útočiště pro děti uprchlíků. Jedním z cílů tohoto tábora bylo shromažďovat děti z jiných táborů a vychovávat je v ustašovském duchu po vzoru janičářů. Děti byly rozděleny do několika kategorií; starší z nich byly nuceny nosit uniformy s písmenem „U“ (ustašovec), učit se historii a modlit se podle katolického obřadu. Oddělení tábora určené pro nejmenší děti a kojence, především ženského pohlaví, se nacházelo v prostorách zámku šlechtické rodiny Erdődy.
Právě v tomto oddělení koncentračního tábora docházelo k nejhorším zvěrstvům a brutálním vraždám srbských dětí. Oddělení bylo pod dohledem katolických řeholnic z kongregace řádu svatého Vincence de Paule[6].
Řeholnice, které měly děti opatrovat, projevovaly krutost, a některé z nich se samy podílely na mučení nevinných obětí. V záhřebských novinách Vjesnik č. 24–26 ze dne 26. prosince 1945 se píše: „V Jastrebarsku byly děti odsouzeny k jisté smrti. Špatně oblečené a zesláblé vypadaly jako živé stíny a kostry. Byly vystaveny různým formám mučení a trýznění. Pokud některé dítě našlo kůrku chleba nebo ‚ukradlo‘ jablko, bývalo často ubité k smrti. Ty, které se pokusily o útěk, byly zastřeleny. Děti umíraly…“
Děti byly drženy v nesnesitelných podmínkách – spaly na betonové podlaze, bez jídla, vody a základní hygieny. Při trestání byly bity pruty namočenými ve slané vodě, aby utrpení bylo co největší.
Umírající malé mučedníky katolické duchovenstvo nedovolovalo pohřbívat na hřbitovech, protože šlo o pravoslavné Srby. Místo toho byli pohřbíváni do hromadných hrobů na loukách za hřbitovy[7].
Jedním z nejotřesnějších zveřejněných svědectví o smrti nevinných dětí v Jastrebarském táboře je zápisník místního hrobníka Franjo Ilovara. Ten na příkaz vedení tábora pohřbíval mrtvé děti a za svou práci dostával zaplaceno. Vyúčtování potvrzovala svým podpisem katolická řeholnice Gaudiencia, která byla později označena za válečnou zločinkyni. Zápisník Franjo Ilovara je nejtragičtějším svědectvím dětského utrpení v tomto ustašovském táboře. Na první stránce je napsáno, že dne 22. července 1942 pohřbil 107 dětí. Těla dětí byla podle jeho výpovědi balena do beden a krabic. Aby se jich do jedné krabice vešlo co nejvíce, byly násilím přitlačeny a zavřeny. Následuje vyúčtování: „Přijato za kopání hrobů – 10 000 kun za sto pohřbených dětí.“ Na další straně se uvádí: „Účet za pohřbení – 243 děvčat a 150 chlapců – 36 450 kun.“
Sisacký tábor
Druhý tábor nesl oficiální název Přestupní dům pro uprchlíky. Doktor Velimir Deželić, pracovník Chorvatského červeného kříže, svědčil před Komisí pro vyšetřování zločinů okupantů a jejich přisluhovačů, že Sisacký tábor byl tím vůbec nejhorším: „Děti, které byly odebrány matkám, přiváděli do tábora a pak je zavírali do prostor nakažených tyfem a jinými infekčními nemocemi. Nechávali je bez jídla a vody, dokud nezemřely[8].“
Děti byly drženy v nevytápěných místnostech, umíraly hladem, ale nejhorší bylo to, že na nich byly prováděny lékařské pokusy.
Výsledky pitev těl nevinných sisackých dětí ukázaly, že jednou z příčin smrti bylo otrávení louhem sodným, který jim byl přidáván do jídla[9]. Přeživší vězeňkyně tábora Smilja Timša vzpomínala, že dětem mazali okolí úst jakousi látkou, po níž umíraly žízní. Podle svědectví Velimira Deželiće dozorce tábora, lékař Antun Nadžer, zabíjel pravoslavné děti hromadně pomocí smrtících injekcí.
Církevní uznání malých mučedníků
V táborech bylo zakázáno děti oslovovat jménem – na hrudi každého dítěte visela cedulka s číslem. Jméno Kristovo však bylo zapsáno na duších těchto malých mučedníků.
„Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou… To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově“ (Zjevení 7:9,14).
Děti-mučedníci začali být uctíváni již krátce po skončení druhé světové války. Na místech jejich utrpení byly vztyčeny památníky, bylo vydáno mnoho knih a vzpomínek přeživších. Avšak církevní uznání a duchovní zhodnocení jejich oběti nastalo mnohem později – až v druhém desetiletí 21. století (po roce 2010), především v oblastech, kde se tábory nacházely.
Hnutí pro kanonizaci umučených dětí vyvolalo negativní reakci chorvatského episkopátu a představitelů katolické církve, která mezitím kanonizovala biskupa Aloise (Stepinace) – duchovního inspirátora Nezávislého státu Chorvatsko, jenž žehnal ustašovcům při genocidě srbského obyvatelstva.
Navzdory pokusům vymazat stopy této tragédie Srbská církev obnovila historickou spravedlnost. Pod vedením biskupa Gerasima (Popoviće) provedla Gornjokarlovačská eparchie pečlivou práci, byl shromážděn rozsáhlý historický materiál „o strašlivém a bezprecedentním mučení nevinných dětí v táboře Jastrebarsko[10]“.
Posvátný archijerejský sněm Srbské pravoslavné církve dne 23. května 2022 rozhodl: „Na základě tradice Pravoslavné církve a v souladu s článkem 69, odstavec 8 Ústavy Srbské pravoslavné církve zařadit jastrebarské a sisacké děti-mučedníky do seznamu svatých[11].“
Duchovní oběť svatých dětí dostala i liturgickou podobu: dnem jejich církevního uctívání byl určen 30. červen (13. červenec podle nového stylu), byla sestavena zvláštní bohoslužba „svatým mučedníkům – dětem jastrebarským a sisackým“.
Svaté děti nepronášely kázání a nemohly veřejně vyznávat víru, ale jejich mučednictví se stalo tichým hlásáním Krista. Jako beránci vedení na porážku opakovaly cestu Spasitele – přijaly utrpení bez hněvu a odporu. Jejich slzy, které se smísily s rosou polí Jastrebarska a Sisaku, se staly živou vodou, jež zavlažila vyprahlou zemi srbského národa.
Jeromonach Pamfil (Osokin)
[1] Кача-Чолович Даница. Дети в лагерях Независимого государства Хорватия. Белград: СП-печать, 2019. С. 24–26; 258 с.
[2] To všechno bolestně připomíná dění kolem Ukrajinské pravoslavné církve na současné Ukrajině (pozn. př.).
[3] Лукић Д. Рат и дјеца Козаре / Д. Лукић. – Загреб, 1978. – 93 s.
[4] Умељић Владимир. «Култура памћења» данашњих хрватских бискупа у односу на специјални концентрациони логор за децу Јастребарско // URL: https://iskra.co/reagovanja/vladimir-umeljic-kultura-pamcenja-danasnjih-hrvatskih-biskupa-u-odnosu-na-specijalni-koncentracioni-logor-za-decu-jastrebarsko/
[5] мср Огњен Каравовић. Усташки концентрациони логор за децу – јастребарско умиљате очи зорке делић скиба // URL^ https://www.kcns.org.rs/agora/ustaski-koncentracioni-logor-za-decu-jastrebarsko-umiljate-oci-zorke-delic-skiba-2/
[6] мср Огњен Каравовић. Усташки концентрациони логор за децу – јастребарско умиљате очи зорке делић скиба // URL^ https://www.kcns.org.rs/agora/ustaski-koncentracioni-logor-za-decu-jastrebarsko-umiljate-oci-zorke-delic-skiba-2/
[7] Banija Online. 72. godišnjica oslobođenja djece iz ustaškog logora Jastrebarsko. 17 Septembar 2014 // URL: https://banija.rs/novosti/5779-72-godisnjica-oslobodjenja-djece-iz-ustaskog-logora-jastrebarsko.html
[8] Др Велимир Дежелић, výpověď z 03.09.1945.
[9] Banija Online. 72. godišnjica oslobođenja djece iz ustaškog logora Jastrebarsko. 17 Septembar 2014 // URL: https://banija.rs/novosti/5779-72-godisnjica-oslobodjenja-djece-iz-ustaskog-logora-jastrebarsko.html
[10] Svátek Свете деце мученика јастребарских и сисачких // Oficiální web Srbské pravoslavné církve. URL: https://spc.rs/sr/news/iz-zivota-crkve/-/9771.praznik-svete-dece-mucenika-jastrebarskih-i-sisackih.html
[11] Рroslavljen spomen svete dece mucenika jastrebarskih i sisackihhttps. Сайт СПЦ // URL: spc.rs/sr/news/iz-zivota-crkve//11383.proslavljen-spomen-svete-dece-mucenika-jastrebarskih-i-sisackih.html