Biblické rostliny

Datlovník

Což je to málo, že jsi nás vyvedl ze země oplývající mlékem a medem, abys nás umořil na poušti? To se ještě opovažuješ dělat ze sebe nad námi velitele? (Numeri 16:13)

V Bibli se nezmiňují datle, ale často se píše o medu. Někteří biblisté se přitom domnívají, že jde o datlový sirup spíše než o skutečný med, aspoň v některých případech. A všude, kde v biblickém textu narazíme na palmu, je míněn právě datlovník. Roste po celém Středomoří.

Výraz „země oplývající mlékem a medem“ lze potkat nejen v Bibli, ale také ve starých egyptských a ugaritských textech. V Mojžíšově Tóře se tento výraz opakuje několikrát. I když ve výše uvedeném textu protivníci Mojžíše nazývají zemí oplývající medem a mlékem Egypt (kde se datle skutečně pěstují odedávna), ve většině případů jde o Zaslíbenou zemi: „Sestoupil jsem, abych jej vysvobodil z moci Egypta a vyvedl jej z oné země do země dobré a prostorné, do země oplývající mlékem a medem, na místo Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců“ (Exodus 3:8).

„Mléko a med“ zde jsou tradičními symboly úrodnosti. Med v Bibli obvykle označuje datlovou melasu. Některé arabské kmeny se až dodnes živí mlékem a takovým datlovým „medem“. Samotný výraz „země oplývající mlékem a medem“ zřejmě pochází z pasteveckých kruhů. Úrodnost Kenaanu byla na starověkém Východě dobře známá, nicméně ji nelze srovnávat s úrodností Egypta, kam patriarchové odcházeli v obdobích hladu. Zřejmě proto Dátan a Abíram, synové Elíabovi, při rozepři s Mojžíšem přivlastnili tuto definici Egyptu (Numeri 16:13).

Datlovník je znám z 4. tisíciletí př. n. l. Jedna palma může vyprodukovat až 100 kg datlí. Začíná přinášet plody ve věku 10–15 let a žije až 200 let. Sušené datle obsahují až 70 % cukru. Možná proto se jim ve Starém zákoně říká „med“. V biblických dobách se z lisovaných sušených rozinek, fíků a datlí pekli placky.

Zobrazení palmy bylo na starověkých židovských mincích a římských mincích ražených po dobytí Judeje. Jericho bylo kvůli množství palem rostoucích v jeho okolí nazýváno Palmovým městem: „Okrsek Jerišské pláně, Palmové město“ (Deuteronomium 34:3). Tyto stromy byly zobrazeny na dveřích a stěnách chrámu: „Obě křídla dveří byla z olivového dřeva. Na ně dal vyřezat řezby cherubů, palem a věncoví z květin a obložil je zlatem. I na cheruby a palmy nanesl zlato“ (1. Královská 6:32). „Obložení sahalo až nad vchod uvnitř i zevně domu. Na každé stěně souměrně po celém vnějším obvodu byli vyřezáni cherubové a palmy. Mezi dvěma cheruby byla vždy palma. Každý cherub měl dvě tváře: Tvář lidská směřovala k palmě na jedné straně a tvář lví k palmě na druhé straně“ (Ezechiel 41:17–19).

Palma roste na písčité půdě v suchém a horkém podnebí, ale nejlépe se cítí a kvete v blízkosti řek a pramenů. V Élimu, kde se Židé nakrátko utábořili, bylo dvanáct pramenů a sedmdesát palem (Exodus 15:27).

V závislosti na druhu palma může dosáhnout výšky 15–25 metrů. S tím je spojeno porovnání tohoto stromu se spravedlivým člověkem v 92. žalmu: „Spravedlivý roste jako palma“ (verš 13). A v Písni písní se Šulamíta srovnává s urostlou palmou: „Postavou se podobáš palmě a svými prsy hroznům datlí“ (7:8).

Při slavení svátku Sukot čili svátku sklizně se používaly palmové ratolesti: „Nuže, patnáctého dne sedmého měsíce, když sklidíte zemskou úrodu, budete po sedm dnů slavit slavnost Hospodinovu. Prvního dne bude slavnost odpočinutí i osmého dne bude slavnost odpočinutí. Prvého dne si vezmete plody ušlechtilých stromů, palmové ratolesti, větve myrtových keřů a potočních topolů a sedm dní se budete radovat před Hospodinem, svým Bohem“ (Leviticus 23:39–40).

A při slavnostních procesích stlali ratolesti na cestu, jak se to stalo při slavném vjezdu Pána Ježíše Krista do Jeruzaléma: „Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský“ (Jan 12:13).

Větve palmy také sloužily jako znamení vítězství. Kniha Zjevení popisuje zástup lidí stojících před trůnem a před Beránkem a držících v rukou palmové ratolesti: „Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou“ (Zjevení 7:9).

Rohovník obecný

Plodům tohoto stromu, který ještě bývá nazýván Ceratonia, se říká karob nebo svatojánský chléb. Podle některých překladů Písma svatého Předchůdce a Křtitel Páně Jan nejedl na poušti kobylky, nýbrž právě plody této rostliny (Matouš 3:).

Další biblickou postavou, která si přála ochutnat tyto plody, byl marnotratný syn z Ježíšova podobenství: „Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával“ (Lukáš 15:15–16). Český ekumenický překlad zde zmiňuje jakési slupky, ale podle překladu 21. století vepři žrali lusky.

Právě lusky jsou plody rohovníku. V minulosti lidé podle Plinia připravovali z lusků nápoj připomínající víno, a z výlisek dělali krmivo pro vepře. Právě těmito lusky si marnotratný syn chtěl naplnit žaludek.

Rohovník obecný je stálezelený, malý až středně velký strom, dorůstající výšky až 10 metrů. Plody jsou 10 až 30 cm dlouhé, 1,5 až 3,5 cm široké a asi 1 cm tlusté. Za zralosti jsou tmavě hnědé. Semena jsou velmi tvrdá, zploštěle vejcovitá, uložená ve sladké dužnině. Mají hořkou, ale ne úplně nepříjemnou chuť. Sušené karobové lusky jsou skutečnou lahůdkou, chuťově připomínají sušené medové těsto.

Plody Rohovníku jsou bohaté na bílkoviny, vitamíny, vlákninu a různé mikroelementy, včetně vápníku a železa. Na Kypru se sirup z lusků užívá 20 minut před jídlem.

Ceratonia je jedinečná a záhadná rostlina. Již ve starověku si lidé všimli, že téměř všechna její semena mají stejnou hmotnost rovnající se 0,2 g. Klenotníci je začali používat jako míru pro zlato a drahé kameny, samotná jednotka hmotnosti získala název „karát“ (z řeckého slova keration – lusk rohovníku, ceratonie).

Granátovník

Granátovník je menší strom rostoucí hlavně ve Středomoří. Má výrazné červené květy, jeho plodem je granátové jablko. Granátová jablka rostou v Palestině hojně, mají krásný vzhled a příjemnou chuť, je to osvěžující šťavnaté ovoce. Snad proto se na ně dost často odkazuje v Písmu svatém.

Když Židé reptali na poušť Sin, chyběla kromě jiných egyptských radostí i granátová jablka: „Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás uvedli na toto zlé místo? Na místo, kde nelze sít obilí ani pěstovat fíky nebo vinnou révu či granátová jablka, ba není tady ani voda k napití“ (Numeri 20:5). Ale později, když jim zvědové přinesli ze zaslíbené země všelijaká ovoce včetně plodů granátovníku, se uklidnili: „Přišli až k úvalu Eškólu, kde uřízli ratolest s jedním vinným hroznem, dva ji museli nést na sochoru, a několik granátových jablek a fíků“ (Numeri 13:23).

Proroci Joel a Ageus mluví o vadnutí a uschnutí granátových jablek jako o trestu od Boha: „Vinná réva uschla, zvadl fíkovník, granátový strom i datlovník a jabloň, všechno polní stromoví je suché. Lidským synům vyschl zdroj veselí“ (Joel 1:12), „Ačkoli ještě není zrno na sýpce a vinná réva, fíkovník, granátovník a oliva nepřinesly dosud ovoce, od tohoto dne budu žehnat“ (Ageus 2:19).

Granátovník zvláštní velikosti a krásy rostl v době Saula v Migrónu: „Saul se usadil na úpatí pahorku pod granátovníkem v Migrónu. Lidu s ním bylo na šest set mužů.“ (1 Sam 14:2).

Vesnice Rimón (Jozue 15:32), Gat-rimón (Jozue 21:35), Én-rimón (Nehemiáš 11:29) pravděpodobně dostaly svá jména podle hájů granátových jablek rostoucích poblíž těchto míst.

Granátovník a granátová jablka jsou opakovaně zmiňovány v Písni písní: „Vydáváš vůni jako sad s jablky granátovými, s výtečným ovocem, hennou i nardem“ (4:13), „Jak rozpuklé granátové jablko jsou tvoje skráně pod závojem“ (4:3), „Sestoupil jsem do zahrady ořechové podívat se na poupátka do údolí, podívat se, zda už pučí vinná réva, zda rozkvetly granátové stromy“ (6:7, 11).

Z granátových jablek se na Východě lisuje šťáva a připravuje se z ní jeden z nejlepších sorbetů na světě; tento nápoj byl pravděpodobně znám již v biblické době. Možná něco podobného má na mysli autor Písně písní: „Odvedla bych si tě, uvedla tě do domu své matky a tam bys mě poučoval. Dala bych ti pít kořenné víno, šťávu ze svých granátových jablek“ (8:2).

Granátová jablka se lidem zdála být tak krásná, že zdobila i kněžská roucha: „Dole na obrubě připevníš granátová jablka z látky fialově purpurové, nachové a karmínové dokola na obrubě a mezi nimi zlaté zvonečky. Zlatý zvoneček a granátové jablko, zlatý zvoneček a granátové jablko budou střídavě dokola na obrubě řízy“ (Exodus 28:33-34). Hlavice dvou bronzových sloupů v Jeruzalémském chrámu také byly ozdobeny vyobrazením těchto plodů: „Ke sloupům udělal dvě řady granátových jablek kolem každého mřížování přikrývajícího hlavici na vrcholu sloupu; stejně to udělal s druhou hlavicí. Hlavice na vrcholu sloupů u chrámové předsíně byly zakončeny lilií čtyři lokte vysokou. Na obou sloupech bylo nahoře kolem vydutí hlavic připevněno k mřížování dvě stě granátových jablek v řadách, u obou hlavic“ (1. Královská 7:18–20).

Redakce