Teologický slovník. Synergie

Řecký pojem συνεργία znamená spolupůsobení, spoluúčast, spolupráce Boha a člověka pro dosažení lidské spásy. Je to společné působení Božské milosti a lidské svobodné vůle.

Člověk není schopen sám uzdravit a obnovit svou přirozenost poškozenou hříchem: „Beze mne nemůžete činit nic“ (Jan 15:5). Podle svatého Makaria Velikého je k tomu nutné, aby na jeho duši padla „rosa božského života“. Bůh povolává každého ke spasení, ale spasení znamená svobodnou a vědomou touhu následovat Krista: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne“ (Mt 16:24). Toto následování se uskutečňuje s pomocí Božské milosti.

Svatý Makarios Veliký ilustruje spolupráci Boha a člověka příkladem matky a dítěte. Dítě chce jít k matce, ale nemůže se postavit na nohy. Proto se hýbe, křičí, pláče, hledá ji. A milující matka, která se raduje ze snažení svého dítěti, sama k němu přichází a bere ho něžně do náruče. To samé činí Bůh, ve své dobrotě sestupuje k lidské duši po něm toužící. Tak se křesťanské usilování o sjednocení s Bohem stává společnou božsko-lidskou činností. Každý křesťan žijící duchovní život může opakovat slova apoštola Pavla: „Snažím se a zápasím tak, jak on ve mně působí svou silou.“ (Koloským 1:29). V každém křesťanovi je lidské úsilí doplňováno Boží pomocí. Podle sv. Justina Popoviče se lidská svoboda spojuje s milostí a rozpouští se v ní. Proto je křesťan usilující o dosažení svatosti bytostí nebesko-pozemskou a jeho život je nebesko-pozemským činem.

Biskup Kallistos Ware o synergii:

 „Pravoslavná církev odmítá jakékoli učení o milosti, které potlačuje lidskou svobodu… jak říká Pavel, „jsme spolupracovníci (synergoi) na Božím díle“ (1. Korintským 3:9). Chceme-li dosáhnout plného společenství s Bohem, musíme nejen doufat v Boží pomoc, ale také plnit svoji část práce. My, lidé, spolu s Bohem musíme přispívat ke společné věci, i když to, co dělá Bůh, je nezměrně důležitější než to, co děláme my. Společenství lidí s Kristem a naše sjednocení s Bohem vyžaduje spolupráci dvou sobě nerovných, ale stejně nezbytných sil: Boží milosti a lidské vůle. Nejvyšším příkladem synergie je Matka Boží.“

„Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou“ (Zjevení 3:20). Bůh tluče, ale čeká, až otevřeme dveře. Nevylomí je. Boží milost povolává každého, ale nikoho nenutí. Jak říká sv. Jan Zlatoústý: „Bůh k sobě nikdy nikoho nepřivádí donucením a násilím. Chce, aby byli všichni spaseni, ale nikoho nenutí.“ „Věcí Boha je nabízet svou milost a věcí člověka je tuto milost přijmout a zachovat,“ píše sv. Cyril Jeruzalémský († 386).

V patristické tradici se mluví také o synergii člověka nejen s Bohem, ale i se silami zla. Kdykoli člověk koná zlo, nejedná sám od sebe, ale spolupůsobí s ním ďábel. Konání zla je vždy synergie, stejně jako konání dobra, jen v tomto případě je to synergie nikoli s Bohem, ale s jeho protivníkem. Úkolem člověka je uvést svou vůli do souladu s vůlí Boží a vzdalovat se vůli zlých mocností.

Redakce