Koptská pravoslavná církev – oáza v poušti

V roce 1976 po Nilu nedaleko chrámu Panny Marie v Maadi, Káhira, plula Bible. Věřící lidé knihu z řeky vyndali, a když z ní chtěli něco přečíst, otevřela se na straně s devatenáctou kapitolou knihy proroka Izajáše a udivení svědci si přečetli 25. verš: Požehnán buď lid můj egyptský. Tímto způsoben Hospodin znovu ujistil svůj pravoslavný lid žijící mezi převládajícími muslimy, že je nenechá. A Egypťané se svému Hospodinu odvděčili věrností a vytrvalostí ve víře.

Obrovská obrazovka umístěná na budově egyptského statistického úřadu v Káhiře ukazuje aktuální počet obyvatel země. V době psaní tohoto článku jich bylo 105 525 735. Statistika opatrně tvrdí, že křesťané tvoří přibližně 10 % populace, což je 10 milionů. Ovšem představitelé koptské církve a nezávislí odborníci říkají, že křesťanů je 15 až 20 milionů. Ale i těch deset je naprosto obrovské číslo. Tolik lidí žije v celé České republice a jen nepatrné procento z nich patří jakékoliv náboženské organizaci. Takže by se dalo říct, i když s určitou nadsázkou, že v převážně muslimském Egyptě žije více křesťanů než v středoevropském Česku.

Svatá rodina v Egyptě

Samotný chrám, ve kterém se stal zázrak s plovoucí Biblí, se nachází na místě spojeném s návštěvou svaté rodiny v Egyptě. Takových je v Egyptě několik desítek. Průměrný, třeba středoevropský, křesťan ví o útěku do Egypta pouze toto: Anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil“… Když Herodes umřel, hle, anděl Hospodinův se ukázal ve snu Josefovi v Egyptě a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život.“ (Matouš 2:13, 19–20) Utekli a po nějakém čase se vrátili. Ale pro Egypťany jsou mezi těmito řádky čtyři roky pobytu Marie, Josefa a malého Ježíše na egyptském území. Všechna místa, kde se svatá rodina stavila, nocovala, stravovala atd., jsou místy poutními.

Koptská církev má 14 svátků Hospodinových – 7 velkých a 7 malých. Mezi malé svátky patří i svátek příchodu svaté rodiny do Egypta, slaví se 1. června neboli 24. dne koptského měsíce pašons. Koptská církev, která za svého zakladatele považuje sv. apoštola a evangelistu Marka, věří, že poprvé světlo pravé víry nad jejich zemí zazářilo právě v den, kdy Syn Boží vstoupil na egyptské území. Víra v to, že Egypt má zvláštní Boží požehnání, pomáhá Koptům zachovávat křesťanskou víru i v těch nejtěžších podmínkách již dva tisíce let. Každý Kopt bez výjimky je vyznavač a mnozí z nich se často stávají i mučedníky.

Uctívání mučedníků

V únoru roku 2015 islámská teroristická organizace Islámský stát zveřejnila videozáznam vraždy 20 koptských dělníků a jednoho Afričana, kteří pracovali v Libyi a byli uneseni muslimskými zločinci. Všichni tito lidé přijali mučednickou smrt pro Krista. Jejich poslední slova byla „Ó Pane Ježíši!“

11. prosince 2016 se v chrámu sv. Petra a Pavla v Káhiře na území rezidence koptského patriarchy v blízkosti katedrály sv. Marka odpálil sebevražedný atentátník. K výbuchu došlo v ženské polovině chrámu, oběťmi se staly téměř tři desítky žen a strážce, který se pokusil teroristu zastavit. Mladý zaměstnanec katedrály jménem Josef vypráví, jak se v den atentátu dlouho nemohl dovolat svému otci, jenž do tohoto chrámu pravidelně chodí: „Někteří lidé se po tom, co se stalo, bojí chodit na bohoslužby. Ale pro naši rodinu je chrám Botroseya (tak se chrámu běžně říká podle jména zakladatele Boutrose Ghali – koptského předsedy vlády Egypta ze začátku 20. století) hodně důležitý. Můj tatínek se tady ženil, a jednoho dne se tady budu ženit i já.“

Na Květnou neděli, 9. dubna 2017, islámští teroristé vykonali další dva útoky – v alexandrijské katedrále, kde v tu chvíli byl přítomen papež Tawadros II., a ve městě Tanta ležícím mezi Káhirou a Alexandrií. Útoky si vyžádaly 45 obětí a množství zraněných.

Všichni tito lidé jsou kanonizováni Koptskou pravoslavnou církví jako noví mučedníci. V Koptském kulturním centru, jenž je součástí káhirské rezidence patriarchy při katedrále sv. Marka, je sál věnovaný památce těchto zavražděných křesťanů. Z fotografií se na návštěvníka dívají lidé, kteří ještě nedávno žili mezi námi. Ve skleněných schránkách pod fotografiemi jsou umístěny osobní věci mučedníků, v některých případech je to jejich zakrvácené oblečení. Senátorka Irini Thabet George, která mě doprovází, se dívá na foto jedné z obětí z Tanty: „Znala jsem ji, teď v Tantě žije její dvojče.“ Ale opravdu srdcervoucí je vidět prázdné rámy a schránky a uvědomovat si, že budou i další mučedníci.

Koptové, kteří každou neděli jdou na bohoslužbu, doslova každou neděli riskují svůj život. Nad tím opravdu zůstává rozum stát. Pro nás, pro které je jediné riziko, že nám nějaký nevychovaný spolubratr v kostele šlápne na nohu a neomluví se, je to něco nepředstavitelného.

Ale smrt pro Krista je tragédií pouze z pohledu člověka, jemuž je křesťanství naprosto cizí. Mučednická koruna je pro křesťana nejvyšší poctou. „Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane korunu života, již Pán zaslíbil těm, kdo ho milují“ (Jakub 1:12). A krev mučedníků je podle Tertuliána semenem křesťanství. Možná proto Koptská církev vzkvétá na egyptské zemi hojně polité křesťanskou krví. 

Živá, mocná a prosperující

Již zmíněný průměrný středoevropský křesťan si určitě představuje Koptskou pravoslavnou církev jako extrémně exotickou, marginální, menšinovou, chudou. Ve skutečnosti je to právě naopak. Církev je jednou z nejvlivnějších organizací v zemi. O její podporu usilují nejvyšší politici a vládní úředníci. Po útocích na křesťany se vyhlašuje státní smutek a bezpečnostní agentury zasahují proti teroristům s bleskovou rychlostí. Tak po vraždě Koptů v Libyi egyptské vojenské letectví zaútočilo na libyjské základny teroristů a zlikvidovalo několik desítek islamistů.

Křesťané jsou přítomní ve všech vrstvách egyptské společnosti. Senátorka Irini Thabet George říká: „Kdybychom žili v uzavřených komunitách, jako žijí křesťané třeba v Libanonu, v křesťanských vesnicích a městech, už by nás dávno vyvraždili. Ale jsme naprosto všudypřítomní – v každém městě, v každé čtvrti, v každém paneláku žijí koptské rodiny. Takové rovnoměrné rozložení v celé společnosti nám pomohlo přežít.“ A samozřejmě v každé organizaci a na každém státním úřadě jsou křesťanští zaměstnanci, v parlamentu jsou křesťanští poslanci. Podle statistiky egyptští křesťané mají méně dětí než muslimové. Ale Koptové se často lépe o své děti starají a hodně do nich investují, snaží se jim poskytnout nejlepší vzdělání a nastartovat jejich úspěšnou kariéru. Výchovou dětí se zabývá i církev, mají spoustu vzdělávacích a rekreačních programů pro děti a mládež.

Koptská církev poskytuje finanční pomoc chudým rodinám a lidem, kteří se ocitli v těžké životní situaci, a to nejen křesťanům. Jeho Přeosvícenost Julius, pomocný biskup Staré Káhiry a správce biskupství pro sociální služby, říká, že se momentálně řeší otázka finanční podpory rodin Egypťanů, kteří zahynuli během nedávného povodně v Libyi, a mezi nimi jsou třeba i docela radikálně naladění muslimové. 

Koptská katedrála sv. Marka v káhirské čtvrti Abbasiya donedávna byla největším kostelem v Africe a na Blízkém východě. Tento chrám může pojmout pět tisíc věřících. Své prvenství ale ztratila v roce 2019, v den Narození Páně, kdy v Nové Káhiře za účasti papeže Tawadrose II. a egyptského prezidenta Abd al-Fattáha as-Sísího byla posvěcena nová katedrála určená pro více než osm tisíc lidí. Prezident as-Sísí se stal první hlavou egyptského státu, který 6. ledna 2015, v předvečer Narození Páně, navštívil koptský chrám sv. Marka a poblahopřál věřícím. Zaměstnanec káhirské katedrály Josef vzpomíná: „Jeho Svatost, když vítal prezidenta, mu chtěl říct, že tato katedrála byla postavena za podpory prezidenta Násira. Ten mu ale skočil do řeči a slíbil, že ho čeká překvapení. Pak sdělil všem věřícím, že za podpory státu bude v novém městě zbudována nová katedrála. A zdálo se velmi logické, že bude zasvěcena svátku Narození Páně.“

Kolem káhirské katedrály se rozkládá obrovský komplex budov, jehož součástí je papežská rezidence, Institut koptských studií, Koptské kulturní centrum, seminář, dva menší chrámy a další budovy. Institut koptských studií byl založen v roce 1954. Jeho cílem je studium, zachovávání a rozvoj koptského dědictví – teologie, umění, ikonografie, hudby, architektury, historie, jazyka, literatury, jsou zde oddělení pro sociologii a afrikanistiku. Odborníci institutu se zabývají překládáním a publikací starých textů, jejich kodifikací, restaurováním uměleckých předmětů, výukou. Institut spolupracuje se zahraničními univerzitami, jinými církvemi a mezinárodními organizacemi včetně UNESCO, pořádá místní i mezinárodní konference.

Za zvláštní zmínku stojí papežská rezidence Logos při monastýru sv. Paisije Velikého (koptsky sv. Bišoje) v poušti Vádí Natrun. Slouží pro zasedání Posvátného synodu, pro shromáždění mládeže a mezinárodní konference. V roce 2019 zde byla slavnostně otevřena obrovská papežská knihovna, která vznikla na podnět Jeho Svatosti Tawadrose II. V knihovně je velká sbírka vydání Písma svatého, teologických traktátů, patristické literatury, knih z různých oblastí vědy a umění, encyklopedií a periodických vydání.

Století velikých patriarchů

Koptové své patriarchy zbožňují. Zobrazení současného a dvou předchozích najdete úplně všude – na ozdobných magnetech, plakátech, klíčenkách, peněženkách, pohlednicích atd. A dá se říct, že druhá polovina 20. století a počátek století 21. se vyznačovaly opravdu mimořádnými osobnostmi na koptském papežském stolci. Oficiální titul hlavy církve zní takto: Papež alexandrijský a patriarcha stolce svatého Marka v celé Africe a na Blízkém východě.

Papež Cyril VI. spravoval Koptskou pravoslavnou církev v letech 1959–1971. Za nynějšího patriarchy proběhl proces jeho kanonizace. Přijal mnišství ve věku 26 let a vždy toužil po asketickém poustevnickém způsobu života. Žil v jeskyni na poušti a v opuštěném mlýně a již v mládí byl budoucí patriarcha znám jako svatý muž uzdravující lidi. Po zvolení patriarchou Cyril VI. usiloval o obnovení monastýrů a mnišského života, o výstavbu nových chrámů. Právě za jeho vlády byla postavena káhirská katedrála sv. Marka. 60. léta 20. století se v koptské historiografii považují za dobu probuzení a duchovní obnovy. Velkou roli v tomto procesu samozřejmě sehrál i papež Cyril VI. známý svou nezištností a asketismem, blízkostí obyčejným věřícím a kněžím. Na prosbu Cyrila VI. po zásahu římského papeže Pavla VI. Benátčané vrátili koptské církvi částečku ostatků sv. apoštola a evangelisty Marka, která byla uložena do oltáře káhirské katedrály.

Nástupcem Cyrila VI. se stal papež Šenuda III. (1971–2012), jenž také vynikal svým asketickým životem, strávil dlouhá léta v osamocení na poušti Vádí Natrun. Jeho droboučká kélie se nacházela na území dnešní rezidence Logos. Slavnou papežskou knihovnu, o které jsme již psali, postavili přímo nad tímto maličkým domečkem. Papež Šenuda musel čelit růstu islámského fundamentalismu v Egyptě. Na rozkaz prezidenta Anwara as-Sádáta byl v roce 1981 umístěn do domácího vězení, kde zůstal do svého osvobození v roce 1985. Za vlády Šenudy III. koptská církev aktivně usilovala o rozšíření počtu svých věřících mimo Egypt a o vznik nových farnosti v Severní Americe, Austrálii a Novém Zélandu.

Současný papež byl zvolen v roce 2012 losováním. Lístek s jménem Tawadrose z průhledné schránky vytáhl chlapec se zavázanýma očima. Nový patriarcha přijal církev ve velice nesnadném období pro egyptské křesťany.

V roce 2011 po vlně občanských nepokojů padla vláda a pak musel rezignovat i prezident Egypta Husní Mubárak. A šest měsíců před volbou nového patriarchy se v zemi dostala k moci radikální islámská skupina Muslimské bratrstvo, prezidentem se stal jejich vůdce Muhammad Mursí. V roce 2013 došlo k vojenskému převratu, prezident Mursí byl zatčen. Koptové podpořili vojáky a novou hlavu státu Abd al-Fattáha as-Sísího. Muslimské bratrstvo bylo označeno za teroristickou organizaci. Ale bohužel jsou od té doby útoky na křesťanské kostely stále častější.

Papež Tawadros II. studoval farmakologii a několik let žil v Británii. Přijal mnišský postřih v roce 1988, studoval teologii a žil v monastýru sv. Paisije Velikého v poušti Vádí Natrun. Je to velice inteligentní, moudrý, skromný a dobrosrdečný člověk s upřímným úsměvem. Podřízení o něm říkají: „Jeho Svatost věří, že všichni lidé jsou hodní. Snadno se k němu přiblížíte. Okamžitě vás uvítá a tím prolomí veškerý led. Rádi si s ním promluvíte, a dokonce mu začnete vyprávět nějaké své příběhy. Než vám něco poradí, ujistí vás, že máte jeho podporu.“

Tertulián měl určitě pravdu. Krev mučedníků posiluje církev. Ale chtěla bych popřát Koptské církvi, jejím duchovním a věřícím, mír a prosperitu, klidné soužití se sousedy jinověrci, další rozkvět mnišského života, duchovní a intelektuální rozvoj a hojnou Boží milost!

Z celého srdce děkuji paní senátorce Irini Thabet George, mému dobrému andělu, která mě seznámila s Egyptem, Koptskou církví a duchovním životem egyptských křesťanů!

Naděžda Skvarnik