Monastýr Chóra – unikátní vzor teologie v barvách
Chrám svatého Spasitele Chóra, jenž je nejlépe zachovanou památkou byzantského umění v Istanbulu, se začal stavět v první polovině 4. století. Větší část současné budovy chrámu pochází z 11. a 12. století, ale svou konečnou podobu získal v letech 1315–1321. Chrám je znám především svými mozaikami a freskami, které jsou nádherným znázorněním pravoslavného učení.
Po pádu Konstantinopole byl chrám proměněn Turky na mešitu Kariye a v roce 1511 všechna zobrazení byla zamalována. V roce 1958 byl po rozsáhlé rekonstrukci monastýr zpřístupněn návštěvníkům jako muzeum. V roce 2020 z iniciativy tureckého prezidenta vláda znovu proměnila tuto křesťanskou svatyni na mešitu.
Druhý po chrámu sv. Sofie
Monastýr Chóra je jednou z nejvýznamnějších památek byzantského umění. Z hlediska významu pro křesťanský svět je druhým po konstantinopolském chrámu sv. Sofie Konstantinopolské. Unikátní sbírka byzantských mozaik a fresek vznikla na počátku 14. století, v době vlády císařské dynastie Palaiologů. Objednavatelem byl veliký logothet Theodor Metochites, hlavní poradce císaře Andronika II. Palaiologa. Funkce velikého logotheta té doby se dá srovnat se současnou funkcí předsedy vlády. Theodor Metochites byl nejvzdělanějším člověkem své doby, teologem a spisovatelem. Tento vznešený muž pozval nejlepší konstantinopolské umělce, aby vyzdobili chrám.
Chrám Spasitele monastýru Chóra je zařazen na seznam kulturního dědictví UNESCO mezi nejvýznamnější památky byzantského umění.
Chrámové mozaiky a fresky byly po dobytí Konstantinopole hrubě zamalovány. Když v 19. století byla odstraněna turecká omítka a odkryta část mozaik a nástěnných maleb chrámu, badatelé nemohli uvěřit, že toto vytvořili řečtí mistři. Vznikla teorie o tom, že mozaiky jsou dílem neznámých italských mistrů. Vše ale bylo přesně naopak: právě byzantské umění ovlivnilo umění italské Protorenesance.
Chóra jako jméno Boží
V turistických průvodcích se tvrdí, že název Chóra vznikl kvůli umístění chrámu mimo městské hradby, často se překládá jako „v polích“. Již na začátku 5. století byl v průběhu stavby nových hradeb chrám začleněn do hlavního města, název se však zachoval dodnes. Existuje ale jiná verze původu jména Chóra. Název není spojen s lokací, ale se zasvěcením monastýru Kristovi. Chóra je totiž jedním s posvátných pojmenování druhé Osoby Svaté Trojice a znamená „Božské prostranství“. Je to stejná úroveň zasvěcení jako v případě chrámu svaté Sofie – Velemoudrosti Boží Krista Logu nebo nedaleko stojícího chrámu svaté Iriny, který je zasvěcen Kristu jako Pokoji (Εἰρήνη – pokoj), a nikoliv známé křesťanské mučednici.
Nad hlavním vchodem do chrámu se nachází portrét Theodora Metochita – velká kompozice zobrazující donátora sklánějícího se před Pánem sedícím na trůnu a přinášejícího k jeho nohám model zrekonstruovaného a ozdobeného chrámu.
Hlavní obrazy Krista nad vchodem do předsíně a vlevo od oltáře mají vzácný nápis: „Ježíš Kristus Chóra ton zonton (Kristus Prostranství živých)“. Odkazuje se tady také na žalm 116: „Před Hospodinem smím dále chodit v zemi (chóra) živých“ (116:9). Chóra se objevuje v nápisech třech dalších obrazů Matky Boží s dítětem: „Mater Theou. Chóra tou Achorétou (Matka Boží — Prostranství toho, kdo se nevměstnává do prostranství)“. Jsou umístěny podél centrální osy směrem k oltáři. Theodor Metochites nám dává těžký, ale jasný klíč k pochopení celého ikonografického záměru a teologické myšlenky, na které se zakládá.
Nejlepší mozaiky světa
Mozaikový cyklus chrámu je snad nejlepším mozaikovým dílem na světě. Pokud porovnáme mozaiky všech tradic a dob, mozaiky monastýru Chóra budou první z hlediska umělecké dokonalosti. Jsou dobře zachovány ve dvou předsíních – exonartexu (vnějším otevřeném) a vnitřním nartexu. Tématem mozaikových obrazů je život Krista a Matky Boží. Zobrazení popisující život Bohorodice zahrnují syžety, které nejsou popsány evangelisty a jsou známy pouze z církevní tradice: odmítnutí Jáchymovy oběti, Jáchym na poušti, zvěstování sv. Anně, narození Panny Marie, Bohorodice s rodiči, uvedení Bohorodice do chrámu, zasnoubení ctihodnému Josefovi a další.
Mezi vzácná zobrazení patří první kroky Panny Marie, loučení sv. Josefa s Marií (když ji chtěl potají propustit) a vyhlášení soupisu lidu císařem Augustem, který se podle svědectví evangelisty Lukáše konal, když Sýrii spravoval Quirinius.
Početné mozaiky znázorňují narození Pána Ježíše, útěk svaté rodiny do Egypta a Kristovy zázraky: uzdravení ochrnutého v Kafarnaum, uzdravení Petrovy tchyně, zázrak s vínem na svatbě v Káně Galilejské, nasycení množství lidí, uzdravení krvácející ženy.
Dalšími zajímavými biblickými syžety zobrazenými v chrámu Chóra jsou pokušení na poušti popsané evangelistou Markem a rozmluva se samařskou ženou z Janova evangelia. Některé fragmenty jsou bohužel neidentifikovatelné.
Většina mozaik byla zničena
V hlavním prostoru chrámu se bohužel moc mozaik nedochovalo, téměř všechny byly zničeny v době, kdy se chrám stal mešitou. Zůstaly jen tři kompozice Krista a Bohorodice s nápisy po stranách oltáře a dokonale zachovaná kompozice zesnutí Bohorodice na západní stěně. Můžeme si představit, jak krásné byly ostatní barbarsky zničené mozaiky.
Zobrazení byzantské princezny, která žila na mongolském dvoře
Kromě portrétu Theodora Metochita přinášejícího model chrámu Pánu Ježíši jsou v chrámu Chóra zobrazení donátorů, kteří monastýr rekonstruovali a zachovávali v předchozí době. Jsou to Izák Komnenos – příslušník císařské rodiny, který přestavěl chrám v 12. století, a Maria Despina Mongolská – byzantská princezna, která v 13. století žila na mongolském dvoře jako manželka jednoho z chánů a poté se vrátila do Konstantinopole, stala se mniškou a aktivní činitelkou byzantského pravoslaví té doby. Oba donátoři jsou přítomní na takzvaném deisisu – kompozici zobrazující Bohorodici prosící svého Syna Ježíše Krista, aby se smiloval nad lidmi. Izák Komnenos klečí u nohou Matky Boží, a Maria Mongolská u nohou Pána Ježíše.
Očekávání Kristova druhého příchodu
Zvláštní hodnotu mají unikátní plně zachované nástěnné malby jižní kaple (paraklession), která byla určena k pohřbu donátorů monastýru, včetně Theodora Metochita. Slavná freska Sestoupení do pekla v oltáři znázorňuje očekáváné všeobecné vzkříšení. Velice zajímavá je detailní kompozice Poslední soud, na níž Kristus pravou rukou jakoby vítá Bohorodici a spravedlivé, a levá se ve výhružném gestu zřejmě chystá chytit nějakého hříšníka za límec.
Chrám Chóra zdobí množství zobrazení světců, mezi nimiž jsou sv. Jan Křtitel, apoštolové Petr a Pavel, velicí pravoslavní hymnografové Jan z Damašku, Kosmas z Maiumy a další.
Hlavní odborná publikace o monastýru Chóra se skládá ze čtyř velkých svazků, jejichž obsah zde převyprávět nejde. Zkoumání tohoto jedinečného souboru mozaik a fresek však pokračuje z hlediska archeologie, ikonografie a výjimečnosti stylu a organizace sakrálního prostoru. Nejhorší je ale to, že po opětovném proměnění chrámu na mešitu tento proces bude do značné míry znesnadněn. Prosme Boha, aby nynější turecké muslimy nenapadlo pokračovat v ničení tohoto unikátního chrámu podle vzoru jejich barbarských předků.
Redakce
Fotografie: Dick Osseman (www.pbase.com/dosseman/istanbul_kariye)