Tajemství chrámové hory

Jeruzalémský chrám je jednou z nejzáhadnějších staveb v dějinách lidstva. Tento starozákonní chrám je znám jako chrám Šalomouna, ale také jako chrám přestavěný Zerubábelem po babylonském zajetí a později Herodem. Byl místem setkání člověka s Bohem, ale zároveň „doupětem lupičů“, z něhož Pán Ježíš Kristus musel vyhnat prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracet stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů (Matouš 21:12–13). Měl se stát místem slávy Syna Božího, ale stal se místem zřeknutí se Boha.

Dějiny chrámové hory jsou mytologizovány. Kvůli tomu, že v dnešní době hora patří muslimské komunitě Jeruzaléma, je těžko vést na tomto místě jakékoliv archeologické výzkumy. Bohužel muslimové zde tajně provádějí své výzkumy, které se nezařazují do žádných odbornických publikací. Současná věda disponuje pouze materiálem nalezeným na chrámové hoře v 19. a první polovině 20. století. Židé na horu nesmějí vstupovat z toho důvodu, že se nyní nepřináší očistná oběť, při vstupu do svatyně lze vidět oficiální varování izraelského rabinátu. Takže dostat se na chrámovou horu mohou pouze poutníci křesťané a muslimové.

Dnes jsou na chrámové hoře dvě kultovní budovy. První je mešita Qubbat as-Sachra – Skalní dóm s honosnou zlatou kupolí. Předpokládá se, že byla postavena nad velesvatyní Jeruzalémského chrámu, kde kdysi stávala archa úmluvy – na vrcholu hory Moria, na základě nestvořeném rukou.

Skromnější šedá kupole se tyčí nad mešitou al-Aksa, vzdálenou mešitou, která se nachází na jižním okraji nynější chrámové plošiny. Muslimové věří, že je místem, na které byl zázračně přenesen prorok Mohamed během své noční vize. Poté, co v 7. století vojska chalífy Omara dobyla Jeruzalém, jenž po nedávném vpádu Peršanů ležel v troskách, se jeruzalémský patriarcha Sofronios rozhodl vzdát se města bez boje, aby zachránil obyvatele. A právě za chalífy Omara ve městě vznikly první mešity.

Mešita al-Aksa

Záhadný příběh spojuje mešitu al-Aksa s rytíři templáři. Samotný název řádu je odvozen od názvu chrámu – Temple. Chrám je také součástí mytologie svobodných zednářů, kteří ovšem nemají s templáři nic společného. Uvnitř nynější mešity se nachází menší, zřejmě původní mešita. Má typickou pozdně gotickou architekturu, která nepochybně patří době křižáků. Právě tato stavba je spojena s templářským řádem.

V době vzniku bratrstva rytíři ještě neměli vlastní chrám a bydliště, jeruzalémský král Balduin I. jim poskytl přístřeší ve svém paláci, jenž stál na jižním svahu chrámové hory. Jeruzalém v té době již byl několikrát přestavěn. Na jižní straně hory stály paláce muslimské dynastie Umajjovců, na jejichž místě i vznikl Balduinův palác. A na místě dnešní mešity templáři vybudovali křesťanskou baziliku, jejíž zbytky jsou dodnes začleněny do al-Aksy. 

Pod mešitou se nachází vchod do hloubky chrámové platformy, kam je vstup pro poutníky bohužel zakázán. Je zde složitý obloukový systém, kterému templáři říkali Šalomounovy stáje, což samozřejmě není pravda, tato konstrukce nemá se Šalomounem nic společného. Tento systém oblouků a opevnění udržoval jižní okraj chrámové platformy v době Heroda, který kolem roku 22 před Kristem zahájil přestavbu chrámu a do značné míry rozšířil chrámovou platformu. Její plocha se rovná dvaceti fotbalovým hřištím. Takový systém se v té době používal v nejvyspělejších částech Římské říše. V době Herodově se tyto obloukové galerie nepoužívaly, byly zasypány. Pročistili je křižáci a používali právě jako stáje.

Mešita Skalní dóm

Mešita Skalní dóm pochází ze 7. století, vznikla v době Umajjovců. Ale někteří badatelé zdůrazňují, že tato mešita se velmi liší od tradičních muslimských kultovních staveb. Má osmiboký půdorys a obrovskou kupoli. Arabové, jenž přišli z pouště, žádnou významnou architekturou v 7. století nevynikali. Budova mešity Skalní dóm připomíná křesťanské martyrium, jichž v Jeruzalémě 7. století bylo několik. Jeden chrám podobného typu stával na Olivové hoře, dodnes se nedochoval, ale můžeme vidět jeho základy. Další se nacházel na hoře Girizim. Ještě jeden byl v Kaisareji a sloužil jako katedrála. Všechny tyto chrámy vznikly na konci 6. století. Je zajímavé, že jediný podobný chrám tohoto typu se v původní podobě zachoval na jiném okraji křesťanského světa – v Cáchách. Vnitřní prostor katedrály je velmi podobný jeruzalémské mešitě. Je zřejmé, že ještě v době před islámským dobytím Jeruzaléma na chrámové hoře stával křesťanský chrám postavený Řeky. Byl záměrně zbudován nad skálou, na níž kdysi byla umístěna archa úmluvy.

Pod kupolí lze vidět skalní útvar s velkým množstvím nerovností na povrchu. Velikost jedné z prohlubní odpovídá velikosti archy úmluvy. Lze předpokládat, že právě zde se nacházela archa v době Šalomouna. V roce 1967 po šestidenní válce, kdy Arabové prakticky ztratili kontrolu na chrámovou horou, židovští badatelé měli možnost provést tady krátký výzkum a změřit i zmíněnou prohlubeň.

Pod skálou jsou jeskyně, kam muslimové mají přístup i dnes. Za křižáků se mešita používala jako křesťanský chrám, patřila řádu dominikánů, ale bývali zde i templáři. Předpokládá se, že na skalním povrchu byl mramorový obklad a stával zde oltář.  

Chrámová platforma

V době krále Šalomouna chrámová platforma neexistovala, chrám stál přímo na povrchu skály. Centrální část platformy vznikla v helenistické době za vlády Hasmonejců. Král Herodes platformu rozšířil. Kolem chrámové hory lze vidět kamenný obklad z různých historických dob. Známá Západní zeď neboli Zeď nářků vznikla v době Herodovy přestavby. V tunelech Západní zdi se nachází tak obrovský kámen, že badatelé dodnes nemohou vysvětlit, jak s ním stavitelé mohli manipulovat. Kameny jsou ideálně slícovány, při stavbě se nepoužívala malta.

V minulosti na chrámovou horu vedly schody. Na jihozápadním rohu platformy lze vidět zbytky oblouku, kterému se říká Robinsonův oblouk. Biblista 19. století Edward Robinson správně předpokládal, že je to zbytek obrovských schodů. V roce 1967 byl nalezen základ oblouku a potvrdil se Robinsonův předpoklad, že za krále Heroda zde bývaly schody.

Mimo jiné byl v témže roce nalezen kámen s nápisem „místo troubení“. V minulosti zde musel stát levita, jenž troubil na šofar – dechový hudební nástroj ze zvířecího rohu, používaný při židovských slavnostních příležitostech. Pravděpodobně to byl v Matoušově evangeliu zmíněný „vrcholek chrámu“, kam ďábel postavil Ježíše Krista a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů“ (Matouš 4:6).

Na jižní zdi jsou vidět oblouky brány, jsou to tzv. dvojí a trojí brána. Byl tady vchod na chrámovou platformu, který používala většina obyvatel Jeruzaléma včetně Pána Ježíše a apoštolů. Podél chrámové platformy se nacházely krámy prodavačů obětních zvířat a stoly směnárníků. Podnikatelé zřejmě obsadili schody a prostor před bránami, aby nalákali více zákazníků. Zde se musela odehrát událost s převrácením stolů směnárníků.

Ale kdo byli tito směnárníci? Žid, který chtěl zaplatit chrámovou daň, to mohl udělat pouze pomocí posvátného šekelu. Tuto chrámovou měnu i prodávali poutníkům směnárníci u chrámu. Zajímavé je, že jako posvátný šekel se používala tyrská mince, která v helenistické době byla běžnou měnou celého palestinského regionu. Když město Týr ztratilo svou nezávislost, přišlo i o právo razit mince. Chrámoví kněží se rozhodli ji používat jako měnu posvátnou. Obrovské zásoby týrských mincí byly nahromaděny v jeruzalémském chrámu a používaly se pro placení chrámové daně. Kurz byl nadsazený, tak si chrám pomocí posvátného šekelu vydělával. Ale nejvíce překvapuje vzhled té mince, která sloužila jako posvátný šekel v chrámu jediného Boha. Na jedné straně je orel – helenistický císařský symbol, a na straně druhé – hlava fénického boha Melkarta, jenž se ztotožňoval s kanaánským bohem Baalem. Vzhledem k tomuto zajímavému faktu lze pochopit hněv Pána Ježíše Krista, který nazval chrám doupětem lupičů.

Kristovi učedníci byli nadšení z nového jeruzalémského chrámu. Ale Pán jim řekl: „Vidíte toto všechno? Amen, pravím vám, že tu nezůstane kámen na kameni, všecko bude rozmetáno“ (Matouš 24:2). Tato předpověď se po několika letech uskutečnila. Chrám, který se musel stát místem setkání s Bohem, byl zničen.

Redakce