Svobodní služebníci Boží. List apoštola Petra věřícím apoštola Pavla

Všimněme si, komu adresuje svou první epištolu svatý Petr. „Vyvoleným, kteří přebývají jako cizinci v diaspoře v Pontu, Galacii, Kappadokii, Asii a Bithynii“ (1. list Petrův 1:1). Jsou zde vyjmenovány lidnaté křesťanské církve, které nezaložil Petr, ale Pavel.

Apoštol Pavel se o tyto komunity otcovsky staral. Proto mezi knihami Nového zákona jsou Pavlovy listy Galatským, Efezským (Efez se nacházel ve zmíněné Asii). Apoštol Pavel poučoval své věřící i v dopisech z vězení, staral se o ně. A nyní nastala chvíle, kdy Pavel již není s Efezskými, s Galatskými… Přijal mučednickou smrt v Římě za to, že zvěstoval Krista. Jeho věřící byli hluboce zarmoucení ztrátou duchovního učitele. Věřící byli v rozpacích kvůli výřečným závistivcům a nepřátelům apoštola, kteří tvrdili, že Pavel neučil zcela správně a že ani nebyl apoštolem.

Během těchto pokušení věřící apoštola Pavla podporoval apoštol Petr. Potvrdil Pavlovu apoštolskou důstojnost a to, že Pavlovo učení bylo od Krista. Svatý Petr posílil lidská srdce, připomněl, že po Kristově utrpení přichází sláva (1. Petrův 1:11). Tak to bude s každým křesťanem: s apoštolem Pavlem a s těmi, kdo mu uvěřili. Nejprve zármutek a pak radost (1. Petrův 1:6). Pán vždy umožňuje mučedníkům a vyznavačům vstoupit do nebeské radosti. Takto apoštol Petr utěšoval své bratry v Kristu.

A slova útěchy dostali právě z toho města, kde pro evangelium trpěl Pavel. Pro označení tohoto města apoštol Petr používá jazyk Starého zákona a nazývá ho Babylón (1. Petrův 5:13). Pro ty, kdo se vyznají v Písmu, je toto jméno dobře známo. Hlavní město starověké říše, místo zajetí Božího lidu, země utrpení, odkud byl uskutečněn „druhý exodus“ do země zaslíbené. A dlouho předtím na území Babylónu zástup bojující proti Bohu vztyčil nechvalně proslulou věž. Pán jí nedovolil vyrůst „do nebe“, zmátl řeč stavitelů. Přestali si navzájem rozumět a ambiciózní projekt se zhroutil.

V době apoštola Petra existoval jiný Babylón. Císařský Řím také měl velkolepé projekty, byla to směsice jazyků a náboženství. Byli mezi obyvateli Římské říše i „kreativní“ občané, kteří chtěli spojit evangelium s pohanstvím. Líbila se jim evangelní zvěst o tom, že nás Pán osvobodil. K tomu přidali svůj výklad svobody: „Všechno je mi dovoleno.“ Apoštol Pavel namítl: „ale ne všechno prospívá… ničím se nedám zotročit“ (1. Korintským 6:12). Hřích mi neprospívá. Jako svobodný člověk a křesťan nemohu dovolit, aby mě hřích zotročil, aby mě zničil.

Je nám dobře znám starodávný a dnes velmi oblíbený polopohanský výklad svobody: „Úplná svoboda je, když je dovoleno vše.“

Proti pohanskému vnímání svobody se postavili apoštolové Pavel a Petr. Apoštol Petr se obrací ke křesťanům a připomíná jim, že jsou „svobodní, ale ne jako ti, jimž svoboda slouží za plášť nepravosti, nýbrž jako služebníci Boží“ (1. Petrův 2:16). Svobodní!

Svoboda nemůže být zástěrkou pro zlo. Ale co je to skutečná svoboda? Bohem inspirovaný Petr o ní píše: činí lidi svobodnými … služebníky Božími.

A jsme u oblíbeného tématu radikálních kritiků pravoslaví: „Váš Bůh vás zotročuje, jste jeho služebníci. Křesťanství je náboženstvím otroků.“ Lidstvo je skutečně dobře obeznámeno s technikami zotročování. Během posledních 200 let bylo populární zotročování s motem „Svoboda! Rovnost! Bratrství!“ Skrze svobodu do totalitního otroctví lidi vedli jejich vůdci-zotročovatelé.  

U křesťanů je všechno jinak. Apoštol Petr připomínal bratrům: „Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou“ (1. Petrův 1:18–19).

Kristus vykoupil lidi z otroctví prázdného života. Ne zlatem, a tím spíše ne krásnými slovy, ne lákavými politickými programy, ale svou krví, za cenu svého života. Který diktátor kdysi zotročil národ za cenu svého života a úmyslně i dobrovolně podstoupil smrt? Žádný, nikdy se to nestalo. A nikdy to nebude. Všichni zotročovatelé jsou příliš sobečtí, sebeobětování je jim cizí. Kristus zotročovatelem nebyl, nebyli ani jeho apoštolové. Svatí Petr a Pavel položili své životy za hlásání Spasitele lidem. Zotročení s tím nemá nic společného.

Křesťanství není náboženstvím otroků. Služebníci Boží jsou ti, jež vysvobodil Bůh. Z čeho vysvobodil? Ze skutečného otroctví, kterého si velmi často ani nevšímáme, z hořkého otroctví hříchu, z otrockého sloužení vášním.

„On ‚na svém těle vzal naše hříchy‘ na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti“ (1. Petrův 2:24). Hříchy jsou nepřirozené, zabíjí člověka. Spasitel nás z nich uzdravuje, vykupuje, osvobozuje svým utrpením, svou spravedlností.

Lidstvu se otevírají nové obzory – svobodný život s Bohem. Věrnými svědky tohoto života daného shůry jsou nejvyšší apoštolové Petr a Pavel.

Pavel Seržantov

zdroj: www.pravoslavie.ru