Křesťanská radost v různých náboženských tradicích  

Ve dnech 15.–24. května se v Bavorsku konal tradiční Evropský ekumenický studijní kurz Josefstal pořádaný Evangelickou luterskou církví Bavorska. Od roku 1967 kurz nabízí křesťanům ze severní, jižní, východní a střední Evropy a také z Velké Británie příležitost sejít se na intenzivním desetidenním ekumenickém setkání, konverzovat a učit se jeden od druhého. Pouze pandemie covidu-19 přerušila tuto tradici na dva roky. Letošní téma studijního kurzu bylo založeno na verši z listu apoštola Pavla Filipským (4:4): „Radujte se v Pánu vždycky – Křesťanská radost tváří v tvář kříži“.

Cesta začala nepříjemnou překážkou – němečtí železničáři vyhlásili stávku. A i když z Prahy do Mnichova lze dojet autobusem, pak z Mnichova se do malebného městečka Fischhausen-Neuhaus, na jehož okraji se nachází studijní centrum Josefstal, jinak, než vlakem nedostanete. Naštěstí na mnichovské autobusové stanici na mě čekala Luisa Beck – účastnice kurzu, která mě laskavě svezla svým autem. Po cestě jsme obdivovaly krásnou, idylickou krajinu na samém jihu Bavorska.

Den příjezdu a den zahájení kurzu byly věnovány seznámení se s dalšími zhruba 40 účastníky a uvedení do tématu kurzu. Záměrem organizátorů bylo seznámit účastníky s pojetím radosti v různých náboženských tradicích.

Prvním hostem kurzu se stal berlínský rabín Dr. Walter Rothschild. Během neformální komunikace s účastníky a na začátku přednášky rabín bez přestání vtipkoval a zdálo se, že Židé o radosti toho vědí nejvíc. „Čeští bratři slaví 70 let svěcení žen, a přesto jsou to pořád bratři, a ne sestry,“ zabavoval posluchače rabín, který mimochodem má vlastní kabaret. Pak se ale ukázalo, že vše není tak jednoznačné. „Na přednášku jsem se dobře připravil a tady jsem pro vás sepsal vše, co víme o Bohu,“ řekl dr. Rothschild a ukázal čistý papír. Dále vysvětlil, že Židé nemají problém se synoptickými evangelii, ale „bodem rozchodu“ židovství a křesťanství se stali evangelista Jan a apoštol Pavel. Slova z 1. kapitoly listu Filipským „Nevím tedy, co bych vyvolil, táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás,“ v nichž křesťan vidí absenci strachu ze smrti, rabín interpretoval jako suicidální tendenci apoštola. Poté přednášející citoval úryvky z Tóry, v nichž se předepisuje přinášet oběti a radovat se před Hospodinem. To je ale radost spojená s chrámem, který již dávno neexistuje. Dějiny židovského národa, vše, co Židé zažili, zřejmě nenapomáhá radosti. Humor je pro Žida spíše zbraní, jejíž pomocí se distancuje od smutné reality. A vzhledem k tomu, že judaismus nemá jasnou koncepci posmrtného života, zůstává náboženstvím „omezené naděje“. Na konci přednášky posluchači již jasně cítili nezměrný smutek v srdci tohoto vynikajícího člověka. Podle dr. Waltera Rothschilda se Židé radují z každodenního života, ale radost spojená s nadějí na budoucí život je jim cizí.

Dalším přednášejícím byl kněz Rumunské pravoslavné církve dr. Alexandru Rosu, který seznámil účastníky kurzu s knihou Nicolae Steinhardta Jurnalul Fericirii (Deník štěstí). Autor pocházel z židovské rodiny, byl právníkem a během druhé světové války hodně trpěl od rumunských antisemitů. Válku přežil, ale poté byl krutě pronásledován komunistickou vládou a dostal se do vězení, kde v roce 1960 konvertoval k pravoslaví. Ve své knize Nicolae Steinhardt popisuje nelidské podmínky vězení, ale hlavně tu radost v Kristu, která panovala v jeho srdci nehledě na veškeré trápení. V roce 1980 Nicolae Steinhardt přijal postřih a vstoupil do monastýru Rohia, kde do konce svého pozemského života sloužil v monastýrské knihovně. Kniha Deník štěstí je považována za hlavní text rumunské literatury 20. století a dodnes je nejprodávanější knihou v zemi.

Další dva dny byly věnovány katolické tradici. Ve čtvrtek se účastníci vydali na pouť po místních katolických svatyních, navštívili staré kostely. Večer se přidali k mariánské modlitbě v maličké kapličce nedaleko studijního centra. V pátek v Josefstalu přednášel dr. Elias Strangl ze správy sociálního zabezpečení katolické mládeže v Augsburgu. Tématem přednášky byla Radost a síla ve víře – pastýřské psychologické impulsy. V odpoledních hodinách účastníci mohli navštívit workshopy duchovní praxe. Jeden z nich byl věnován pravoslavnému půstu. Otec jeromonach Athanasie Alexandru Ulea, jenž je zároveň psychologem a psychiatrem praktikujícím v Mnichově, vyprávěl posluchačům, mezi nimiž převládali protestanté, o tom, jak velkou duchovní radost přináší zdržení se a omezování jídla. Někteří luteráni se po workshopu rozhodli, že po návratu domů nabídnou na svých farnostech vyzkoušet postní praxi. Další workshop prezentoval jógu jako cestu k získání duchovní radosti.

V sobotním dopoledni workshopy pokračovaly, ale byly již věnovány projevům radosti. Jedním z nich byl tzv. bibliolog – rétorická metoda, v rámci které se účastníci v myšlenkách přenáší do biblických událostí a jednají jako biblické postavy. Odpoledne se studenti kurzu vydali do hor a na procházky.

V neděli účastníky čekalo překvapení, ovšem ne moc příjemné. Všichni se vydali do Mnichova, aby navštívili tzv. bohoslužbu velice rozporuplné organizace s názvem International Christian Fellowship (ICF), jež je součástí letničního hnutí. Událost se konala ve sklepních prostorech nočního klubu poblíž centrálního autobusového nádraží. Jenže místo diskotéky se tady zpívaly popové písničky o Ježíši a vybíraly se peníze na blíže neuvedenou charitu. Scéna, barový pult, tma, barevná světýlka, zápach a další atributy nočního klubu byly dekoracemi pro tuto „bohoslužbu“. Kazatel docela odpovídal prostředí – kožená bunda, úzké kalhoty, punkový účes a místo kázání na téma vzkříšení Lazara – příběh o tom, jak jeho syn stejným způsobem hlásá víru mezi spolužáky. Poté se konala schůze se zakladatelem, tiskovým mluvčím a teologem této náboženské organizace. Zdálo se, že jediným záměrem je oslovit ty, kteří jsou mimo jakoukoliv církev, a aspoň takovouto cestou zvěstovat Krista. Překvapivé bylo to, že se v organizaci netolerují představitelé LGBT. Pokud by se homosexuál chtěl stát členem ICF, měl by se vzdát svých sklonů a vstoupit do přirozeného vztahu.

Tato návštěva mnohé docela silně šokovala. Manipulování emocemi, prostředí nedůstojné hlásání Krista, úplná teologická prázdnota – takové byly dojmy většiny účastníků kurzu Josefstal. 

Po obědě a krátké procházce Mnichovem se studenti vrátili do studijního centra, kde následoval kulinární večer. Každý účastník měl představit jídlo a pití své země a pohostit ostatní. Na česko-slovenském stolu byla široká nabídka becherovky, medoviny, lázeňských oplatek a čokolády, nechyběly ale ani klobásy a nakládaný hermelín. Salámy a šunky, sýry a zelenina, sladkosti, vína, sekty a pálenky – všeho bylo dost. Večeře se protáhla až do pozdních nočních hodin.

Dva poslední dny byly věnovány vyhodnocení kurzu. Účastníci přemýšleli o tom, v čem byl užitečný a jak získané znalosti mohou obohatit jejich tradici, církev, farnost. Poslední večer v Josefstalu byl naplněn písněmi, tanci, hrami, vtipy, přátelstvím a skutečnou radostí.

Chci poděkovat Evangelické luteránské církvi Bavorska, týmu studijního kurzu Josefstal, zaměstnancům studijního centra a všem zúčastněným za tyto krásné a neopakovatelné dny!

Naděžda Skvarnik