Nanebevstoupení – smutné loučení, nebo radostné očekávání?

Jitřní

Na jitřní svátku Nanebevstoupení se věřící loučí s Paschou, světlá paschální radost je zastíněna smutkem loučení se vzkříšeným Kristem. Ale církev Kristova ví, že Pascha pokračuje a Pán je s námi po všecky dny až do skonání tohoto věku.

Čte se úryvek z 16. kapitoly Markova evangelia, verše 9 až 20:

Když Ježíš ráno prvního dne po sobotě vstal, zjevil se nejprve Marii z Magdaly, z níž kdysi vyhnal sedm démonů. Ona to šla oznámit těm, kteří bývali s ním a nyní truchlili a plakali. Ti, když uslyšeli, že žije a že se jí ukázal, nevěřili. Potom se zjevil v jiné podobě dvěma z nich cestou, když šli na venkov. Ti to šli oznámit ostatním; ale ani těm nevěřili. Konečně se zjevil samým jedenácti, když byli u stolu; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného. A řekl jim: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“ Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží. Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními.

Samotnou bohoslužbou svátku Nanebevstoupení církev svědčí, že Pascha nikdy nekončí. Na jitřní po čtení evangelia se zpívá vítězná píseň Vzkříšení Kristovo spatřivše, i když je to už jiný svátek. Znamená to, že vítězství nad hříchem a smrtí nám nikdy nebude odebrána.

Je to také připomínka, že slavnosti Nanebevstoupení se mohou zúčastnit pouze ti, kteří viděli Kristovo vzkříšení a mají účast na Kristově vítězství. Jestliže jsme dříve říkali, že je nemožné účastnit se Kristovy Paschy, aniž bychom byli s Kristem ukřižováni, nyní řekneme: je nemožné účastnit se slavnosti Nanebevstoupení Páně, aniž bychom se účastnili jeho vzkříšení. Spolu s Nanebevstoupením je vrcholem velikonočního tajemství také Padesátnice. Při Nanebevstoupení Pán vystupuje do nebe, aby byl proslaven. V den Padesátnice Duch Svatý sestupuje z nebe, aby posvětil věřící.

Slyšíme evangelium o tom, jak se vzkříšený Kristus zjevil svým učedníkům. Ježíš se zjevuje nejprve Marii Magdaleně, poté cestou dalším dvěma učedníkům. Hlásají to ostatním, ale ti nevěří. Jsou zarmoucení a nejsou schopní všimnout si radostné zvěsti, uvědomit si Kristovo vítězství nad smrtí.

Pán kárá jejich nevěru a tvrdost srdce, aby zdůraznil odpovědnost jejich apoštolské služby. Neměli by prolévat neplodné slzy nad svými domněle oklamanými nadějemi, ale s velikonoční radostí chodit po celém světě. Všimněme si, že zmrtvýchvstalý Kristus se zjevil jedenácti, když byli u stolu. Je to eucharistie, při níž mohou učedníci všech dob obnovit svou sílu, být uzdraveni ze sklíčenosti a vstát z duchovní smrti.

Křesťanství není ideologie, ale úžasné setkání s Bohem, který žil náš lidský život, aby nás učinil účastníky života božského. Setkání s Kristem povzbuzuje člověka ke svědectví o Božím vítězství před světem.

Vzkříšený Kristus říká svým apoštolům: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.“ Dozvědět se, že Kristus vstal z mrtvých, a jít a kázat o něm je jedno a totéž. Tam, kde není touha zvěstovat radostnou zprávu jiným, není skutečné přesvědčení, že Kristus vstal z mrtvých. Ale kázat evangelium znamená svědčit o něm vlastním životem, protože život a smrt křesťana jsou neoddělitelné od jeho vítězství.

Evangelium vzkříšení musí být zvěstováno všem. Když se učedníci ptali Krista, kdy se začne všechno schylovat ke konci, odpověděl, že dříve musí být evangelium kázáno všem národům (Marek 13:10), aby všichni lidé měli možnost svobodně přijmout nebo odmítnout spasení v Kristu.

Víra přirozeným způsobem vede ke křtu, vstupu do církve, kde je dar Boží lásky v Kristu Ježíši přítomen viditelně. Svátost křtu nabývá plnosti pouze skrze víru. „Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří (i kdyby byl pokřtěn – pozn. autora), bude odsouzen. A každý, kdo skutečně přijme tuto svátost, se stává svědkem Kristova vzkříšení.

Dále Pán mluví o znameních, které budou provázet ty, kdo uvěří: „Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“ Být Kristovým učedníkem znamená neustále bojovat proti zlu tohoto světa a tak následovat svého Božského Učitele. To je svatost nesčetných Kristových světců. A dar nových jazyků je především znamením nového společenství v lásce a pravdě.

Ježíš Kristus byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží. Toto nanebevstoupení povyšuje lidstvo, přibližuje ho k Bohu, protože ten, kdo se stal člověkem, byl zároveň i Bohem. Syn Boží vstoupil na nebe s naší lidskou přirozeností. A lidstvo je povoláno, aby se stalo prostřednictvím církve účastníkem jeho království, moci a slávy. Neexistuje žádná oblast života, od níž by se církev mohla oddělit – Kristus jedná a mluví skrze církev. Za pozemského života Krista Božství bylo na zemi v jeho těle, ale nyní tato přítomnost je v Kristově církvi. Proto Ježíš je s námi po všecky dny až do skonání tohoto věku.   

Ale jen v plnosti Padesátnice se nám otevírá celá Kristova cesta, a jenom těm, kteří přijali Ducha Svatého a odvážili se bojovat proti zlu, upřeli zrak k nebi, zemřeli s Kristem, aby dosáhli Božího království. Náš duchovní výstup by měl být naplněn radostnou nadějí, protože „až se ukáže Kristus, náš život, tehdy i my se s ním ukážeme v slávě“ (Koloským 3:4).

Liturgie

Na liturgii svátku se čte úryvek z 24. kapitoly Lukášova evangelia, verše 36 až 53:

Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich. Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“ To řekl a ukázal jim ruce a nohy. Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a pojedl před nimi. Řekl jim: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. Vy jste toho svědky. Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“  Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe. Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí navrátili do Jeruzaléma, byli stále v chrámě a chválili Boha. Amen.

S jakým úžasem reagují učedníci na zjevení vzkříšeného Pána. Objevil se mezi nimi ve chvíli, když porovnávali různá svědectví o jeho vzkříšení. Slíbil jim, že ho po vzkříšení uvidí v Galileji, ale touha setkat se s nimi dříve byla tak velká, že zjevil se jim v Jeruzalémě. Kristus nám často dává více než slibuje, ale nikdy méně. Kristus přináší svým učedníkům pokoj a lásku a odpuštění za to, že ho Petr třikrát zapřel a ostatní utekli.

Domnívali se, že vidí ducha, ale Pán tyto domněnky hned vyvrátil.

Kdykoli dáme ve svém srdci místo strachu, vstoupí do něj pochybnosti. A někdy je tento strach výsledkem našich pochybností. Často se nás zmocní zmatek, protože si nesprávně myslíme o Kristu. Kristus nás osvěcuje, ale nás to straší, jako by mohl pro nás být nebezpečný. Ale všechny naše zmatky a obavy jsou Pánu známy. Kárá nevěru učedníků a chce, abychom se naučili kárat sami sebe za takové myšlenky.

Pán poskytuje důkaz svého vzkříšení, zahání strach učedníků a posiluje jejich víru. Ukazuje jim své tělo, ruce, nohy: „Duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“ Ukazuje jim stopy po hřebech, které pak ukáže Tomášovi, protože se nestydí svého utrpení pro nás. Tím spíše bychom my se za své utrpení pro něho neměli stydět.

Vzkříšený Pán jedl s učedníky, aby jim prokázal, že má opravdové lidské tělo. Pak o tom bude svědčit apoštol Petr: „My jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.“ (Skutky 10:41) A oni pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili. Tak pomalu vstupují apoštolové do tajemství Kristova vítězství nad smrtí, protože jeho vzkříšení je skutečně nad veškeré lidské představy. Teď už nevěří pro radost, protože to, co jim odkrývá Bůh je příliš veliké, příliš zázračné a příliš pravdivé.

Ježíš začíná vykládat učedníkům vše, co je o něm psáno v Písmu svatém – v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech. „Otevřel jim mysl,“ říká evangelista. Pán otevírá naši mysl a srdce skrze Ducha Svatého k poznání pravdy. Nikdo nemůže porozumět moudrosti Písma bez osvícení z výsosti.

Milost vzkříšení bude brzy vylita na celou církev, na velké množství lidí. Kristovi apoštolové by nikdy nemohli dobýt svět evangeliem, kdyby nebyli oděni touto mocí. Moc z výsosti slíbil nebeský Otec. Proto je nezničitelná a její svědectví jsou nespočitatelná. Kristovi apoštolové musí zůstat ve městě a čekat, dokud nebudou zmocněni, i když na světě nemůže být nic naléhavějšího než kázání evangelia.

Jak slavnostně se Pán loučí se svými učedníky! Poté, co ve svém vtělení sestoupil z nebe na zem, dokončil svou službu a nyní se vrací do nebe, aby tam přebýval věčně. Jeho nanebevstoupení se odehrálo v Betanii poblíž Jeruzaléma na Olivové hoře. Byla tam zahrada, kde začalo jeho utrpení, kde se modlil až do krvavého potu. Název Bethanie znamená Dům smutku. Kdo chce s Pánem vystoupit do nebe, musí svůj vzestup začít z domu smutku. Odtud začal i jeho slavnostní vjezd do Jeruzaléma.

Loučí se s nimi a dává jim svou lásku a požehnání. Po nanebevstoupení jeho požehnání a milost zůstanou s lidmi. Učedníci padli na kolena a potom se s velikou radostí navrátili do Jeruzaléma, byli stále v chrámě a chválili Boha. Proměnili se, byli naplněni smutkem, ale teď jsou naplněni radostí, čekají, až se naplní jeho zaslíbení o seslání Ducha. Jsou stále v chrámě, jako byl on, když přicházel do Jeruzaléma. Kristovou obětí jsou zrušeny starozákonní chrámové oběti. Učedníci připravují své duše na přijetí Ducha Svatého, aby hlásali všemu lidstvu evangelium spásy skrze Kristův kříž, skrze jeho vzkříšení a nanebevstoupení.

Prot. Alexandr Šargunov

Přeložila N. Skvarnik