Simeon Bohopříjemce a prorokyně Anna
V jeruzalémském chrámu Marie, Josef a malý Ježíš potkali dva staré lidi – Simeona a Annu. Jejich památku si pravoslavná církev připomíná 3./16. února, tj. následující den po svátku Obětování Páně.
84letá prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova, byla vdova. Evangelista Lukáš o ní píše, že „nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami“ (Lukáš 2, 37). Prorokyně se poklonila novorozenému Kristu a pak „mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma“ (Lukáš 2, 38). Víc o této ženě bohužel nevíme.
O něco více informací nám pravoslavná tradice poskytuje o starci Simeonovi. V době, kdy potkal svatou rodinu, mu bylo již 360 let. Byl velice spravedlivým a zbožným člověkem, jedním ze 72 překladatelů Písma svatého do řeckého jazyka. Je to tak zvaný překlad sedmdesáti neboli Septuaginta, který vznikal v Alexandrii počínaje 3. stoletím před n. l. na pokyn vládce helenistického Egypta Ptolemaia II.
Stalo se, že mudrc překládal knihu proroka Izaiáše a nemohl pochopit záhadná slova: „Hle, panna počne, a porodí syna“ (Izajáš 7, 14, citováno podle Bible Kralické). Simeon se pokusil nahradit slovo „panna“ slovem „žena“. Ale v ten okamžik se mu zjevil anděl a zakázal v textu cokoliv měnit. Simeonovi bylo slíbeno, že „neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše“ (Lukáš 2, 26). Po dlouhých letech očekávání ten den konečně nastal. Církev nazývá Simeona Bohopříjemcem a uctívá ho jako světce.
Existuje legenda, že dům spravedlivého Simeona se nacházel poblíž Jeruzaléma, v oblasti dnes zvané Katamonas neboli San Simon. Dnes je to městská čtvrť v jižní části Jeruzaléma. Důvěryhodná informace o hrobu svatého Simeona neexistuje, ale poutníkům se ukazuje hrobová jáma v řeckém chrámu sv. Simeona v jihozápadní části Jeruzaléma. Existuje také legenda, že Simeon byl zabit u zdí jeruzalémského chrámu při vraždění betlémských nemluvňat, když odmítl říct Herodovým vojákům, kde se nachází svatá rodina s Ježíšem.
Podle Nikodémova evangelia, apokryfu z 4. století, ve kterém jako očití svědkové vystupují Josef Arimatijský a Nikodém, byl stařec Simeon vzkříšen po Kristově smrti na kříži, kdy se hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili (Matouš 27:52–53).
V druhé polovině 6. století byly ostatky světce přeneseny do Konstantinopole a uloženy v chrámu přesvaté Bohorodice v čtvrti Chalkoprateia u Měděné brány. Na místě tohoto chrámu se kdysi nacházela synagoga, která byla zbourána na pokyn císaře Theodosia II. Po zničení chrámu v roce 1484 se zde nachází mešita.
Podle některých zpráv se v roce 1243 ostatky svatého Simeona objevily na pobřeží Jaderského moře ve městě Zara (italský název pro moderní chorvatské město Zadar). V současné době se část ostatků nachází ve speciálním relikviáři kostela sv. Simeona v Zadaru a druhá část je v dalším chorvatském městě Zagorje.
V německých Cáchách je uložena pravá ruka spravedlivého Simeona Bohopříjemce. Relikviář byl vyroben ze zlata a stříbra řemeslníky z Cách v letech 1330–1340, je ozdoben kamejemi a drahokamy. Má neobvyklou formu. Představuje zvláštní sochařskou kompozici zobrazující dojemné setkání svatého Simeona s Ježíšem. Postavy Matky Boží se dvěma holubicemi v rukou a Simeona držícího Ježíše ilustrují známé Lukášovo evangelijní vyprávění o této události. Mezi postavami se nachází obětní stůl, právě v něm jsou uloženy ostatky svatého Simeona. Ostatky svatého Simeona jsou v Cáchách známy již od 12. století, ale zaměstnanci katedrály nedokážou vysvětlit, jak se do Německa dostaly.
Redakce
