Kdo křtil Ježíše Krista?
V lednu slavíme svátek Křtu Páně. Kdo byl ten člověk, jenž pokřtil samotného Syna Božího?
Hrozné nařízení krále Heroda
Teprve před šesti měsíci se Alžbětě a Zachariáši, kteří byli již v pokročilém věku, narodil syn Jan. Ale tak malému pacholátku již hrozilo nebezpečí. Zlý a podezřívavý židovský král Herodes se dozvěděl od mudrců, že budoucí král Izraele se narodil v jeho zemi. Byl to Ježíš, syn Marie, příbuzné Alžběty. Narodil se v Betlémě, kam Maria se svým snoubencem Josefem přijeli jen proto, aby se na nařízení římské vlády zúčastnili sčítání lidu. Nikdo je v tomto městě neznal, neměli tam totiž příbuzné ani známé.
Herodes nevěděl, o jaké konkrétní dítě jde. Ale velmi se bál, že mu budoucí král Izraele vezme moc. Proto vydal Herodes hrozný rozkaz – zabít všechna nemluvňata v Betlémě a jeho okolí. V těch dnech byly zavražděny tisíce nevinných dětí. V okolí Betléma přestali zpívat ptáčci, celá země se ponořila do smutku. Nad městem byl slyšet jen hořký nářek nešťastných matek. Ale ukrutnému králi se nepodařilo zabít malého Ježíše. Anděl varoval jeho rodinu před blížícím se nebezpečím a podařilo se jim uprchnout z Betléma do zahraničí, do Egypta.
Ale v Judsku bylo ještě jedno neobvyklé dítě. Nebylo třeba ho hledat, protože se o něm už od jeho narození vědělo po celé zemi. Byl to Jan, syn kněze Zachariáše. „Prý jeho narození bylo předpovězeno andělem. Možná právě on je ten budoucí král?“ přemýšlel Herodes a pro jistotu poslal své vojáky do Hebronu, aby zabili i malého Jana. Z okna svého paláce se král díval na jezdce mířící po zaprášené cestě a myslel si, že teď už nic neohrožuje jeho moc.
Útěk
Slunce téměř dosáhlo zenitu nad starobylými budovami Hebronu. Brzy se vzduch ve městě rozžhaví tak, že měšťané budou muset opustit náměstí a ulice, aby přečkali horko doma. Staré domy z horského kamene a hlíny dokážou udržet příjemný chlad i během horkého odpoledne. Alžběta kojila dítě. Najednou do domu vběhla rozcuchaná sousedka, která na trhu prodávala kozí mléko.
— Alžběto, utíkej! Chtějí zabít tvého syna!
— Co to říkáš? – Alžběta se zamračila. – Kdo může chtít zabít tak malé dítě?
— Trhem projíždějí jezdci Herodovy stráže. Ti, kteří zabíjeli děti v Betlémě. Ptali se, kde bydlí kněz Zachariáš. Lidé se jich báli a říkali, že nevědí. Jezdci byli velmi naštvaní. Zbili chromého hrnčíře, když jim odmítl říct, kde je váš dům. Nechala jsem své zboží a běžela sem, abych tě varovala…
Ale Alžběta již svou znepokojenou sousedku neposlouchala. Rychlostí blesku sbírala vše, co bylo potřebné k útěku. Za okamžik již držela v náručí malého Jana. Vyběhla z domu a zamířila tam, kde se za řekou tyčily vysoké hory. Jakmile se Alžběta skryla za rohem domu, po její ulici zarachotila kopyta koní.
— Prohledejte dům! — vykřikl velitel jezdců a přidržel koně.
O chvíli později jeho vojáci vytáhli z domu vyděšenou prodavačku mléka.
— Pane, v domě je pouze tato žena. Nikdo jiný tam není.
— Hele, viděl jsem tě na trhu. Není to tvůj dům. Řekli nám, že tu bydlí rodina kněze Zachariáše. Varovala jsi je před naším příjezdem? — křičel velitel.
— Ne, můj pane, zamumlala prodavačka, — Chtěla jsem jim vrátit dluh, mám totiž dneska dobrou tržbu. Podívej, třesoucí se rukou žena podala jezdci dva šekely.
Velitel zlostně vycenil zuby a rukojetí biče udeřil ženu. Mince se s rachotem zakutálela po kostkové dlažbě.
— Viděla jsi, kam utekla stará žena s dítětem? Vypovídej, nebo zemřeš.
— Ano viděla jsem. Běžela tam, do údolí. Slyšela jsem, že tam bydlí její bratr, chce se schovat u něj, — ukázala obchodnice opačným směrem.
Jezdci nasedli do sedel a jeli po ulici dolů, do údolí. Jejich koně běželi jako vítr. Ale každým krokem je odnášeli dál od ženy s dítětem. Statečná prodavačka mléka usedla na zem a hořce se rozplakala.
V té době už Alžběta opustila město a stoupala křivolakou stezkou po svahu hory. Pak zmizela i stezka, všude kolem byly jen rozbité kameny a vysoké skály. Nedostane se sem žádný jezdec. Ani pastýři zde nepasou své ovečky.
Nakonec si Alžběta oddechla. Nyní jejímu synovi nic nehrozí. Ale tady, na této kamenné poušti, daleko od lidí se nedá žít. Pak si ale žena vzpomněla na slova anděla, že Bůh jejího syna určil pro veliké věci. Alžběta zvedla ruce k nebi a začala se modlit:
— Pane! Zachránil jsi mého syna před mečem, nedej mu zemřít hlady v této pustině. Zde nám nepomůže nikdo, jen ty, Hospodine, nás dokážeš zachránit.
Když pronesla tato slova, spatřila trhlinu ve skále, za ní se ukázal úzký průchod a malá útulná louka obklopená ze všech stran obrovskými kameny. Uprostřed louky tryskal ze země pramen čisté vody. Přímo nad pramenem rostl velký datlovník obsypaný zralými plody. A nedaleko ve skále byla jeskyně, ve které se dalo schovat před deštěm.
— Děkuji ti, Hospodine! Věděla jsem, že nám pomůžeš, pomodlila se Alžběta a začala vybavovat svůj nový domov, v němž měli se synem strávit několik let.
Rozzlobení jezdci se vrátili do Jeruzaléma s prázdnýma rukama. Nedokázali malého Jana najít.
— Povaleči! — hrozivě na ně křičel král Herodes. Platím vám, abych poslouchal vaše směšné výmluvy?
— Králi, oslovil ho velitel jezdců a sklonil hlavu, — nenašli jsme dítě v Hebronu. Ale jeho otec, kněz, nyní slouží zde, v Jeruzalémském chrámu. Možná ví, kde je jeho syn?
— Tak proč jste pořád tady? Jděte a donuťte ho, aby promluvil. Ale pokud odmítne říct, kde je jeho manželka s dítětem, zabijte ho.
— Zabít kněze? — strážníci se zděšeně dívali na krále.
— Ano. Za neposlušnost králi. A pokud to neuděláte, nechám popravit vás.
O několik minut později královští strážníci vešli do chrámu a přistoupili k Zachariášovi, který se chystal zapálit oheň u oltáře.
— Kde jsi schoval svého syna, starče?
— Jak vidíte, sloužím Bohu a nevím, kde je můj syn, — odpověděl Zachariáš.
— Vydej nám ho, tak přikázal král. Jinak zemřeš přímo tady.
— Opravdu nevím, co vám mám říct. Když mě zabijete, prolijete nevinnou krev.
— Starče, sám sis vybral svůj osud.
A strážníci zavraždili kněze Zachariáše přímo před chrámem.
Křtitel
Alžběta se již nikdy nevrátila ze svého horského útočiště zpátky do Hebronu. Žila v jeskyni s malým Janem, učila ho psát a číst Písmo. Vyprávěla mu příběh o jeho narození, o zjevení anděla.
Sedm let po útěku Alžběta zemřela. Jan se v té době již naučil, jak přežít na poušti. Sbíral divoký med, vykopával jedlé kořeny a datle. Necítil se být osamocený, protože ho často navštěvoval anděl. Nikdo neví, o čem mluvili během těchto návštěv. Ale víme, že andělé jsou poslové Boha a vždy sdělují lidem vůli svého Pána.
Nakonec se z malého Jana stal dospělý muž. Jednoho dne mu anděl řekl:
— Jane, čas nastal. Jdi k izraelskému lidu, abys připravil cestu Páně, jenž jde po tobě. Naprav zatvrzelá srdce, přiveď zpět ztracené, vyprávěj jim o spravedlivém životě a nauč je chodit před Bohem tak, jak jsem tě učil.
— Ano, Hospodine. Už jdu.
Jan si oblékl plášť z velbloudí srsti, převázal ho pásem a šel k řece Jordán.
Brzy se po celém Izraeli roznesla zvěst, že z pouště na břehy řeky Jordán přišel Boží prorok. Lidé o něm říkali, že nikdy nepije víno, nejí chléb a neustále se modlí. A Bůh ho poslal, aby učil izraelský lid spravedlivému životu. Tisíce lidí se k němu sjížděly z celé země, aby přijali poučení a omytí hříchů ve vodách Jordánu. Tomuto obřadu se říkalo křest. Proto Janovi lidé začali říkat Křtitel.
K těm, kteří k němu přicházeli a snažili se skrýt některé své hříchy, Jan mluvil hrozivá slova:
— Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.
A lid se ho ptal:
— Co máme dělat?
Jan odpovídal:
— Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak.
Najednou se dav u jezera rozestoupil a nechal projít ozbrojené vojáky. Byli to římští legionáři. Proč sem přišli? Možná chtějí zatknout Jana za to, že shromáždil tolik lidí? Legionáři ale klidně stáli na břehu. Jejich velitel přistoupil k Janovi, zdvořile sklonil hlavu a zeptal se:
— Učiteli, co máme dělat, abychom žili spravedlivě?
Lidé se na cizince dívali s nenávistí a strachem. Římská armáda dobyla Izrael a všichni se legionářů hrozně báli. Lidé čekali, že nebojácný prorok zakřičí na Římany: „Vypadněte odsud, bezbožníci!“ Ale Jan jen tiše promluvil:
— Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem.
Totéž řekl celníkům, výběrčím daní pro Římany:
— Nevymáhejte víc, než máte nařízeno.
Celníci byli nenáviděni všemi Židy, ale i pro tyto vyvržence Jan našel slova, která se mohla dotknout jejich srdce. A jenom ti, kteří nechtěli přestat hřešit, slyšeli od něj hrozivé odsouzení.
Více než čtyři sta let se neobjevil v judské zemi tak veliký prorok. A nyní si lidé mysleli, že Jan je tím pravým Mesiášem, na nějž všichni čekali. Ale Jan od dětství věděl od anděla, že jeho úkolem je pouze připravit cestu pro přicházejícího Mesiáše a Krále.
Prorok sklonil hlavu
V té době bylo Ježíšovi, synovi Marie, třicet let. Přišel také k řece Jordán k Janovi, aby se od něj nechal pokřtít. Nikdo z davu nevěděl, že tento mladý, skromně oblečený muž je bezhříšný Syn Boží. A pouze Jan pochopil, kdo za ním přišel. Když viděl, jak se Ježíš blíží, poklonil se mu a řekl:
— Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?
Ale Ježíš odpověděl:
— Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všecko, co Bůh žádá.
Jan mu již nebránil a pokřtil ho. Když Ježíš vystoupil z vody, otevřela se nebesa a Jan spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na Ježíše. A z nebe promluvil hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“ Poté se Jan definitivně přesvědčil, že Ježíš je Syn Boží a Král, jehož očekává všechen lid.
Tak byl Ježíš Kristus pokřtěn ve vodách řeky Jordán mužem, kterého sám později nazval největším z proroků. Teď už každého z nich čekal vlastní osud. Jan odhalí přestupky zlého krále Heroda. Za to ho král uvrhne do vězení a pak ho nechá popravit. Ježíš bude procházet izraelskými městy, kázat, uzdravovat nemocné, činit zázraky. A po třech letech na Paschu v Jeruzalémě sám sebe vydá jako smírnou oběť za hříchy celého lidstva a na základě křivého obvinění bude ukřižován.
Ale po smrti duše obou, Jana a Ježíše, sestoupí do strašného podsvětí. Jan tam bude kázat brzký příchod Syna Božího a vysvobození. A Ježíš přijde, aby zničil pekelné brány a vyvedl všechny vězně, kteří chtějí vejít do věčného království Syna Božího.
To vše však přijde později. A nyní se lidé tísnící se na břehu Jordánu dívají na tyto dva muže a diví se, proč tak uctívaný prorok pokorně sklonil hlavu před neznámým člověkem, jenž k němu přišel, aby byl pokřtěn spolu s ostatními.
Alexandr Tkačenko
Obrázky: Halina Voronecká
Překlad: Naděžda Skvarnik