Obřezání Páně

Na prestolu ohnivém na výsostech trůně s Otcem bezpočátečným i božským Svatým svým Duchem, ráčil ses, Ježíši, na zemi naroditi z Panny nepoznavší muže, svojí Matky, proto jsi byl i obřezán jako Člověk osmidenní. Sláva předobrému rozhodnutí Tvému, sláva prozřetelnosti Tvojí, sláva milosti Tvé, jediný Lidumile.

Tropar svátku, hlas 1.

Dějiny

Obřad obřízky sahá až do dávné starozákonní minulosti. Kniha Genesis vypráví, jak se jednoho dne Bůh zjevil spravedlivému Abrahamovi a slíbil mu, v té době ještě bezdětnému, že z něho vzejde velký národ: Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno (Genesis 12:2).

Když bylo Abrahamovi 99 let, znovu se mu zjevil Bůh, aby s ním uzavřel smlouvu, a řekl: Ty i tvoje potomstvo budete mou smlouvu zachovávat ve všech pokoleních. Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán. Dáte obřezat své neobřezané tělo a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Po všechna pokolení každý, kdo je mezi vámi mužského pohlaví, bude osmého dne po narození obřezán, doma zrozený i koupený za stříbro od kteréhokoli cizince, který není z tvého potomstva (Genesis 17:10–12).

Abraham tedy vzal svého syna Izmaela a všechny zrozené ve svém domě i všechny koupené za stříbro, všechnu svou čeleď mužského pohlaví, a obřezal jejich neobřezané tělo hned toho dne, kdy k němu Bůh promluvil. Rok nato mu Sára porodila dlouho očekávaného syna Izáka. Od té doby Židé jako potomci Abrahama nechávali obřezávat své děti mužského pohlaví osmého dne po narození jako znamení své věrnosti smlouvě s Bohem a své oddělenosti od celého pohanského světa.

Ti, kteří uzavřeli smlouvu s Bohem, museli mu svěřit životy své i svých potomků. Toto je náboženské vysvětlení obřezání předkožky orgánu, který reprodukuje život. Smysl obřízky je také v tom, že žádná smlouva s Bohem nemůže být uzavřena bez prolití krve: Podle zákona se skoro vše očišťuje krví, a bez vylití krve není odpuštění (Židům 9:22). V krvi je život člověka i každého živého tvora: život každého tvora je v jeho krvi, ta ho oživuje (Leviticus 17:14 a dál).

Vtělený Syn Boží sám řekl, že nepřišel zrušit Zákon nebo Proroky, nýbrž naplnit je (Matouš 5:17). Apoštol Pavel vysvětluje: Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny (Galatským 4:4–5). Obřízka se některými svatými otci interpretuje jako celý zákon. Byv obřezán, Ježíš se podrobil zákonu, aby vysvobodil ty, kteří byli pod zákonem, tedy židy.

V 3. kapitole listu Římanům apoštol Pavel používá pojmy židé a obřezaní jako synonyma: Je snad Bůh toliko Bohem židů? Což není též Bohem pohanů? Zajisté i pohanů! Vždyť je to jeden a týž Bůh, který obřezané ospravedlní z víry a neobřezané skrze víru. To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne! Naopak, zákon potvrzujeme (3:29–31).

V druhé kapitole Lukášova evangelia čteme o tom, že Ježíše nechali obřezat, „když uplynulo osm dní“ po jeho narození a „dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala“ (Lukáš 2:21). Když porovnáme tento text s 25. veršem první kapitoly Matoušova evangelia, zjistíme, že Josef, snoubenec Marie, „dal mu jméno Ježíš“. Dá se předpokládat, že Josef sám vykonal obřad obřízky. Ale zda to opravdu bylo takto, nevíme, protože o tom nemáme žádné svědectví evangelia ani dalších zdrojů zahrnutých do pravoslavné tradice.

Proč slavíme?

V křesťanství starozákonní obřízku nahradila svátost křtu. Ale obřezání Pána Ježíše křesťané slaví dodnes. Svého času to hrálo důležitou roli v polemice křesťanů s kacíři dokéty, kteří nesprávně učili, že Kristus nebyl opravdovým člověkem a měl zdánlivé tělo. Ale fakt Kristovy obřízky zmíněný v evangeliu svědčil o pravém vtělení.

Navíc, jak píší církevní otcové, mnoho starozákonních rituálů mělo charakter předobrazů. To znamená, že svůj konečný, úplný význam starozákonní obřady získaly ve zjevení Nového zákona – ve slovech, skutcích a spásném díle Mesiáše, Ježíše Krista. Tak obřízku v církvi nahradila svátost křtu, o níž starý židovský rituál symbolicky svědčil. S křtem má starozákonní obřízka skutečně něco společného v tom smyslu, že v osmý den nejen obřezávali, ale také dávali dítěti jméno. Je tomu tak i dnes, pokud se řídíme trebnikem.

Apoštol Pavel na to poukázal ve svém listu Koloským, tato pasáž se čte na liturgii svátku Obřezání Páně. Podle apoštola je tělesná obřízka Židů nahrazena u křesťanů obřízkou duchovní: V něm jste obřezáni obřízkou, která není udělána lidskou rukou; obřízka Kristova je odložením celého nevykoupeného těla (2:11).

A v listu Římanům apoštol zdůrazňuje nový, křesťanský význam obřízky jako „obřízky srdce“: Pravý žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle. Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, nýbrž od Boha (2:28–29).

Křesťané byli osvobozeni od obřízky na Apoštolském sněmu z roku 49. Rozhodnutí sněmu bylo následující: My, apoštolové a starší, vaši bratří, posíláme pozdrav vám, svým bratřím v Antiochii, Sýrii a Kilikii, kteří jste dříve byli pohany. Dověděli jsme se, že vás někteří lidé od nás zneklidnili a zmátli svými slovy, ačkoliv jsme jim k tomu nedali žádný pokyn… Toto jest rozhodnutí Ducha Svatého i naše: Nikdo ať vás nezatěžuje jinými povinnostmi než těmi, které jsou naprosto nutné: zdržujte se všeho, co bylo obětováno modlám, také krve, pak masa zvířat, která nebyla zbavena krve, a konečně smilstva. Jestliže se toho všeho vyvarujete, budete jednat správně (Skutky 15:23–24, 28–29).

Apoštol Pavel shrnuje křesťanský postoj k obřízce: V Kristu Ježíši nezáleží na tom, je-li někdo obřezán či ne; rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou (Galatským 5:6).

První svědectví o svátku Obřezání Páně ve východní církvi pocházejí z 4. století. Na východě po dlouhou dobu tento svátek patřil mezi dvanáct největších svátků spolu s Paschou, Narozením Páně, Zjevením Páně a dalšími. Teprve v 14. století v seznamu dvanácti svátků byzantského historika Nikéfora Kallista (†1335) bylo Obřezání Páně nahrazeno Zesnutím přesvaté Bohorodice. Současně má Obřezání Páně status velikého nepohyblivého svátku a je spojen s oslavou památky svatého Basila Velikého, arcibiskupa Kaisareie v Kappadokii, který v tento den (1. ledna 379) zesnul.

Redakce