Proč Ježíš a ne Immanuel?
Proč byl Kristus pojmenován Ježíš, a ne Immanuel, jak prorokoval Izajáš?
Kniha proroka Izajáše obsahuje slavné proroctví o narození syna panny, jenž bude pojmenován Immanuel (Izajáš 7:14). Do češtiny se toto jméno dá přeložit jako „S námi Bůh“. Pak v knize následují další proroctví o Immanuelovi a jeho roli. Abychom porozuměli proroctví o jeho narození a jménu, musíme je číst ve světle všeho, co o něm vypráví prorok Izajáš.
Prorocké výroky popisující toto dítě, které se nám narodí, a jeho úlohu obsahují taková pojmenování jako „divuplný rádce“, „Božský bohatýr“, „Otec věčnosti“ (Izajáš 9:5). Opakování rčení „a bude mu dáno jméno“ spolu se všemi těmito pojmenováními („divuplný rádce“ atd.) naznačuje, že pojmenování daná dítěti nejsou vlastní jména, ale jsou to označení, která ukazují jeho identitu.
A z verše 8:8 a zvláště z verše 8:10 je jasné, že jméno Immanuel není myšleno jako vlastní jméno, ale uvádí se ve vztahu ke spasení, které činí Hospodin:
„Dohodněte se, dohoda bude zmařena, mluvte si, ani slovo neobstojí, neboť s námi je Bůh – Immanuel!“ (8:10). Zde čteme v hebrejském textu „neboť Immanuel“.
Tato proroctví spolu s dalšími uvedenými v deváté kapitole téže knihy nám pomáhají dospět k následujícímu závěru: Jméno Immanuel, stejně jako ostatní jména, která mu byla dána, není vlastní jméno, ale spíše odhaluje pravou identitu osoby, na kterou se vztahuje. To znamená, že narozené dítě je Bůh, který je s námi.
A Izajášovo proroctví o Immanuelovi, které anděl potvrdil Josefovi ve snu, se také vysvětluje na konci Matoušova evangelia, kdy Pán Ježíš Kristus říká: „A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ „Já jsem s vámi“ zde koresponduje se „s námi Bůh“ (Immanuel) na začátku evangelia (To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: ‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,‘ to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘ (Matouš 2:22–23)). A tak vtělené Boží Slovo ve svém narození, ve svém životě a v celém svém plánu spásy bude „Immanuel“ – Bůh, který přebýval mezi námi. Není třeba, aby ho všichni nazývali Immanuel ve smyslu vlastního jména.
Navíc jméno Immanuel nebylo mezi Židy známé. A bylo by velice zvláštní, kdyby novorozenému dítěti bylo dáno takové jméno. Kdyby se náš Pán a Spasitel takto jmenoval, on a jeho rodina by čelili mnoha obtížím. Je třeba poznamenat, že pozdější židovská literatura nezmiňuje jméno Immanuel jako vlastní jméno očekávaného Mesiáše, což dokazuje správnost našeho přesvědčení, že jeho zařazení do knihy Izajáše bylo potřebné pro naznačení specifické situace, tj. situace, kdy je Bůh se svým lidem, jako ve verši 8:10.
Když vezmeme v úvahu všechny tyto důvody, už nás nepřekvapí, že anděl nařídil dát novorozenému dítěti jméno Ježíš, což se vykládá jako „Pán zachraňuje“, protože zachrání či „vysvobodí svůj lid z jeho hříchů“ (Matouš 1:21). Konkrétně zde evangelista Matouš, jenž sám byl svědkem uskutečnění spásy skrze smrt a vzkříšení Pána Ježíše, zmínil Izajášovo proroctví o Immanuelovi a prohlásil, že se naplnilo narozením tohoto dítěte. On je Immanuel a poznáme ho podle jeho svatosti, jeho skutků, jeho vítězství nad smrtí a jeho schopnosti dávat život.
Archimandrita Jack Khalil,
děkan Teologického institutu sv. Jana Damašského Balamandské univerzity v Libanonu
