Vánoce. Kdo se narodil v této tiché noci?

V předvánoční době v celém světě jako vždy řádila spotřební hysterie. Společnosti se již několik desetiletí vnucuje určitý typ chování související s oslavou Vánoc, ovšem Vánoc bez Krista. Tentokrát se čokoládoví Mikuláši a adventní kalendáře objevili v jednom ze supermarketových řetězců již před sv. Václavem. Marketologové tak nečekaně vynechali i prapodivný Halloween a hned vsadili na Vánoce. Dále nás čekaly tzv. Black Friday, které v poslední době trvají mnohem déle než nějaký ten pátek. A lidé se vrhli do nakupování. Po svátcích jsme již byli totálně vyčerpaní především finančně.

Z křesťanského hlediska by příprava na Vánoce neměla vypadat takto a jejich oslava by neměla spočívat jenom v rozdávání dárků a konzumaci dobrot. Avšak evropské Vánoce již dávno nejsou oslavou narození Spasitele lidstva. Ještě v 19. století v německy mluvících zemích smíšením slov Weihnachten a Chanukka vznikl pojem Weihnukka. Myšlenka vytvořit společný svátek křesťanů a židů, ovšem zbavený jakéhokoliv náboženského zabarvení, nabyla popularity po druhé světové válce v USA, a na začátku 21. století se Chrismukkah (anglická podoba téhož německého slova) stala trendem celého západního světa. Mnozí politici a další veřejní činitelé se vyhýbají používání výrazu „veselé Vánoce“, místo toho přejí svým posluchačům „veselé svátky“.

Ale i tam, kde Vánoce pořád jsou Vánocemi, je význam svátku pro obyčejného člověka často nejasný. Kdo se v této noci narodil? Čí příchod oslavujeme? Proč je tento svátek tak důležitý a nesmí být zastíněn nákupní horečkou a gastronomickou přemírou?

Sekularizování tohoto především náboženského svátku začalo již dávno. Dogmatickou podstatu Vánoc začali „odlehčovat“ už v 19. století. Právě tehdy se skládá romantický obraz zimního svátku, který začíná být spojován s pohodou domova, stromečkem, dárky, cukrovím a šťastným dětstvím. Krásná pohádka, která nemá nic společného se vtělením Syna Božího, který se narodil jako člověk, aby byl brutálně usmrcen a vyvedl tak lidí z otroctví hříchu a smrti.

Samozřejmě na domácím pohodlí a dětské radosti není nic špatného, ale dospělý křesťan by se měl posunout na vyšší úroveň vnímání. Podívejme se, jak Vánoce a jejich oslavu vnímá církev.

Čí narození slavíme?

„Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh… A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“ (Jan 1:1,14). Po přečtení prologu Janova evangelia jsou další komentáře zbytečné, ale evangelista pokračuje a cituje slova samotného Pána Ježíše: „A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět.“ A na závěr evangelia Jan uvádí slova apoštola Tomáše: „Můj Pán a můj Bůh.“

Podívejme se, co o Ježíši Kristu píšou další bibličtí autoři. V listu Filipským, jenž je jednou z nejstarších novozákonních knih, apoštol Pavel píše: „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán“ (2:6–11). Tady Pavel odkazuje na proroka Izajáše, jenž takto psal o Bohu: „Obraťte se ke mně a dojdete spásy, veškeré dálavy země. Já jsem Bůh a jiného už není. Při sobě samém jsem přísahal, z mých úst vyšla spravedlnost, slovo, které se zpět nenavrátí. Přede mnou každý klesne na kolena a každý jazyk odpřisáhne“ (45:22–23). Jak vidíme, tady se Ježíš Kristus ztotožňuje s Bohem Starého zákona.

V listu Koloským apoštol přímo říká: „V něm je přece vtělena všechna plnost božství“ (2:9), a v první kapitole nazývá Ježíše stvořitelem všeho: „v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá“ (1:16–17).

Takže na Vánoce slavíme narození samotného Boha, Stvořitele světa, druhé osoby Svaté Trojice, Boha Syna, jenž se vtělil a stal se člověkem. Co je ve srovnání s tím Black Friday?

Půst a čtení Písma místo nakupování

Církev stanovila půst jako přípravu na tuto zásadní událost lidských dějin. Někomu to způsobuje potíže, protože se časově shoduje s předvánoční horečkou. Ale půst je jedinečnou možností náležitě se připravit na Narození Krista. V době korporativních večírků zdržení se jídla a zábav zostřuje otázku našeho postavení. Ke komu se přidáme? Ke kolegům bavícím se nad sklenkou vína, k zástupům zákazníků nákupních center, k celému světu, který nám přeje veselé zimní svátky? Nebo k pastýřům, kteří v noci zaslechli zprávu o zázračném narození, k mudrcům, kteří prošli stovky kilometrů, aby předali novorozenému Ježíši bohaté dary, k andělům, již zpívali „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi“?

Když se nad tím zamyslíme, ukáže se, že vůbec nejsme na tomto světě, abychom slavili na večírcích. Pro nás je postní doba malou příležitostí přiblížit se k Bohu. Půst je soustředěním na sobě, na tom, co ještě musíme v sobě překonat – lenost, závist, zlobu, lhostejnost, pýchu a další vášně.

Proč se Kristus narodil? Aby nasytil pět tisíc pěti chleby? Aby uzdravil a vzkřísil několik jedinců? Aby nás posílil dobrým slovem? Nikoliv. Narodil se, aby, jak praví prorok Izajáš, nesl naše nemoci, vzal na sebe naše bolesti, aby byl zmučen pro naši nepravost, trestání snášel pro náš pokoj, abychom jeho jizvami byli uzdraveni (53:4–5).

Ale jak a kde to vše máme pochopit a přijmout? V kavárničce nad kávičkou či na facebookových stránkách, ve frontě za zlevněným zbožím nebo v bance, čekajíce na schválení půjčky, za niž nakoupíme hromadu dárků příbuzným? Hluboký dogmatický význam Kristova narození můžeme pochopit, jen pokud se začteme do Písma svatého, do spisů svatých otců, nebo se zaposloucháme do kázání duchovních na svaté liturgii, jestli budeme žít církevní život, účastnit se svátostí, překonávat své vášně a pěstovat v sobě ctnosti.

Svět se i nadále bude snažit svést nás lákavými nabídkami a oddálit od Boha, ale… „vzchopte se, já jsem přemohl svět,“ praví ten, který se z lásky stal člověkem. 

Redakce