POSELSTVÍ POSVÁTNÉHO SYNODU PRAVOSLAVNÉ CÍRKVE V ČESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU
KRISTOVO NAROZENÍ 2022
Duchovní otcové, bratři a sestry,
Kristus se rodí!
Dnes oslavujeme naplnění starodávného Izajášova proroctví: Narodí se nám dítě, bude nám dán Syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky (Izajáš 9:5–6).
Vtělení Božího Syna je největším paradoxem stvořeného světa. Ukazuje nám, že křehká lidská přirozenost je schopná se sjednotit s Bohem bez toho, aby shořela v plamenu božství. V jednom z Davidových žalmů se hovoří: Hluboké je nitro člověka i jeho srdce (Žalm 64:7). Lidské srdce je doopravdy hluboké – ani celý vesmír nestačí, jen Bůh ho může zaplnit. A tak se Bůh stává člověkem a svým vtělením nám odhaluje nepochopitelnou vlastnost lidské přirozenosti – schopnost stát se Božím příbytkem.
Bůh se nám rozhodl zjevit tak, jak si to nikdo nedokázal představit – jako jeden z nás. Ukázal nám, že pro něho žádná propast není příliš hluboká a žádná nouze nepřesahuje jeho schopnost dát nám celého sebe až do konce, podělit se s námi o to, co on sám je – o věčný život, nekonečnou radost, světlo a pravdu, lásku a vítězství.
Metropolita Antonij Surožský hovoří: Nám, kteří jsme se ocitli ve vyhnanství, se odhalil Bůh přesně takto. Zůstali jsme bez vlasti, odloučení od těch, koho jsme milovali, od těch, kteří jsou nejmilejší a nejdražší. Stali jsme se cizími v cizí krajině, nadbytečnými a nechtěnými – nezůstalo nám nic kromě chudoby. Ale naráz jsme si zjistili, že máme Boha, před kterým se nemusíme stydět a který se nestydí za nás. Pokorného Hospodina, který se stal člověkem – chabým, opovrhovaným, narozeným v malém městečku nevelké krajiny, dobyté a obsazené Římany.
Kristovo Narození v těle je proto zároveň velkým a zjevným vyjádřením pravdy o svobodě člověka, který je povolán, aby poznal Boha ne v síle, moci a slávě, ale v maličkém Dítěti, v tajemství Boží pokory. Člověk je povolán ne podřídit se Bohu, ale milovat ho – přijmout ho do svého srdce a těšit se z nekonečné krásy Boží lásky a dobroty.
Ani milovat, ani těšit se, ani přijmout do svého srdce není možné bez svobody. Proto křesťanská víra, vyrůstající z radostné události Kristova Narození, je především vírou svobody. Bůh nepřichází na svět jako všemocný tyran, ale jako bezmocné, bezbranné Dítě. Nikdo a nic člověka nenutí, aby se před ním ponížil nebo ho přijal. Uvidět a rozpoznat Boha v Dítěti narozeném v Betlémě lze jen na základě svobodného rozhodnutí z vlastního podnětu.
Můžeme bez povšimnutí projít kolem betlémské jeskyně, kolem tohoto Dítěte v náručí Matky, uprostřed noci si nemusíme všimnout slabé světlo ve tmě. Můžeme nadále uctívat různé bůžky – politické autority, módní trendy, kulturu konzumu, nacionalizmus a různé další přesvědčení o vlastní výjimečnosti a nadřazenosti, přesně tak, jak to dělali lidé kdysi. Pouze ti, kteří jsou svobodní od podobných náchylností, dokážou si všimnout Krista, uvěřit v něho, radovat se z jeho příchodu a žít v jeho blízkosti.
Ranní bohoslužba v den svátku Kristova Narození začíná slovy: Kristus se rodí – oslavujme ho! Kristus sestupuje z nebe – vyjděte mu vstříc! Kristus přichází na svět – vyvyšujte ho! Zpívej Hospodinovi celá země a veselte se, národy, neboť se proslavil! – proslavil se právě velikostí své lásky a pokory. Ať tato láska a pokora proniknou do našeho srdce, a tak jako kdysi, i nyní ať nám všem pomohou uvědomit si svou sounáležitost a spoluodpovědnost za svět, ve kterém žijeme.
Modlíme se, žehnáme a přejeme každému duchovní radost z oslav svátku Kristova Narození, jakož i dobrý začátek a spásonosné prožití nového roku Boží milosti 2023!
† Rastislav
arcibiskup prešovský
metropolita českých zemí a Slovenska
† Michal
arcibiskup pražský a českých zemí
† Simeon
arcibiskup olomoucko-brněnský
† Juraj
arcibiskup michalovsko-košický
† Izaiáš
biskup šumperský
