Křesťan vždy přebývá ve svaté Padesátnici
Padesátnice podobně jako Pascha zaujímá ústřední místo v církevním kalendáři. Podle významného teologa 20. století protopresbytera Alexandra Šmemana zachování Padesátnice ukazuje na křesťanské chápání roku, času, přírodních cyklů jako odkazů na eschatologickou realitu Kristova království. Na jedné straně křesťané jakoby vždy přebývají v Padesátnici, ale zároveň je to konkrétní svátek v konkrétním období roku.
Sestoupení Ducha Svatého má mimořádný význam. Ten den se skutečně zrodila Kristova církev. Apoštolové poprvé odhodili všechny obavy před Židy a vydali se otevřeně kázat o ukřižovaném a vzkříšeném Spasiteli světa. Jejich odvaha přinesla bohaté ovoce: hned první den bylo ve jménu Ježíše Krista pokřtěno na tři tisíce lidí (Skutky apoštolů 2:41). Od toho dne církev stvořená nikoli marnými lidskými výklady a spekulacemi, ale z Boží vůle, neustále rostla a utvrzovala se milostí Ducha Svatého.
Přislíbení Ducha Svatého
O seslání Ducha Kristus mluví s učedníky několikrát, a to ještě dlouho před svým utrpením: „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice. Mějte se na pozoru před lidmi; neboť vás budou vydávat soudům, ve svých synagógách vás budou bičovat, budou vás vodit před vládce a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim i národům. A když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit. Nejste to vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce.“ (Matouš 10:16–20)
Vysvětluje, i proč má přijít Duch Svatý: „Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli. Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.“ (Jan 16:12–14)
Po svém zmrtvýchvstání, když se ukázal učedníkům shromážděným za zavřenými dveřmi ze strachu před Židy, mluvil o tom již zjevně: „Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého.“ (Jan 20:19–20)
Před nanebevstoupením Pán Ježíš ještě jednou opakoval svůj přislib: „Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ (Skutky apoštolů 1:8)
A nakonec po nanebevstoupení Ježíše Krista Duch Svatý byl seslán na apoštoly, a tím začalo šíření křesťanské víry po celém světě.
Dar mluvení jazyky
„Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.“ (Skutky apoštolů 2:1–4)
Vyčerpávající interpretace tohoto jevu – glossolalie – samozřejmě není možná, i když pokusů bylo hodně. Lze předpokládat, že tento dar získalo nejen dvanáct nejbližších učedníků Krista, ale i další učedníci i přesvatá Bohorodice. Lze se o tom dočíst třeba v Besedách o Skutcích apoštolů sv. Jana Zlatoústého.
V podstatě mluvení jazyky bylo stavem hluboké modlitby. V tomto stavu člověk komunikoval s Bohem a pronikal do Božího tajemství. Z vnější strany to bylo znamení i pro nevěřící, důkazem přítomnosti samotného Boha v křesťanské společnosti.
Ten den se v Jeruzalémě sešlo hodně lidí, byli to poutníci, kteří přišli oslavit svátek Padesátnice.
Starozákonní Padesátnice
Podle knihy Exodus hlavními svátky ve starém Izraeli byly svátek nekvašených chlebů neboli Pesach, svátek týdnů – Šavu’ot, a svátek sklizně nazývaný též Sukot.
Svátek týdnů, od něhož je odvozen svátek Padesátnice, se původně slavil sedm týdnů po začátku sklizně: „Od chvíle, kdy přiložíš srp ke stojícímu obilí, začneš počítat sedm týdnů“ (Deuteronomium 16:9). Později se datum jeho slavení začalo odpočítávat od Pesachu. Určení konkrétního dne svátku vyvolávalo mezi Židy nesouhlas. Saduceové a farizeové používali odlišné způsoby počítání. Později se se svátkem týdnů v judaismu začala spojovat vzpomínka na Hospodinovo darování Desatera na hoře Sinaj.
Název Padesátnice – πεντηκόστη – se v rabínské literatuře nevyskytuje, ale je znám ze zdrojů helénistického judaismu. Apoštolové a další Ježíšovi učedníci ctili tento svátek. Třeba apoštol Pavel se snažil naplánovat své cesty tak, aby na svátek Padesátnice byl v Jeruzalémě: „Pavel se totiž rozhodl minout Efez a neztrácet čas v provincii Asii, neboť spěchal, aby byl, pokud možno, na den letnic v Jeruzalémě.“ (Skutky apoštolů 20:16) Liturgické dějiny svátku aspoň v prvních staletích křesťanství byly spojeny s nanebevstoupením Pána Ježíše, které se v některých oblastech slavilo ne v čtyřicátý, ale v padesátý den po Pasše.
Křesťanský svátek
V křesťanství je Padesátnice známá též jako svátek Trojice, protože v tento den bylo celému lidstvu zjeveno tajemství, že Bůh je jeden, ale ve třech hypostazích – Otec, Syn a Duch Svatý. Dogma o Svaté Trojici je klíčovým dogmatem křesťanství. V Trojici každá z hypostazí získává své pravé bytí. I člověk, jako stvořený podle obrazu a podobenství Božího, by měl budovat svůj vztah k Bohu a druhým lidem na základě lásky – podle vzoru Svaté Trojice. Pro Trojici láska není abstraktním romantickým pojmem, ale samotnou podstatou bytí. Toto tajemství nám odkryl evangelista Jan: „Bůh je láska.“ (1 Jan 4:8)
Duch Svatý seslaný na apoštoly a darovaný každému z nás ve svátosti myropomazání přebývá v každém křesťanovi. Nikdo nemůže být křesťan bez pomoci Ducha: „Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.“ (Římanům 8:9) Svatí dávají Duchu Svatému více příležitostí k působení, v nich se často projevuje jasným a očividným způsobem. Ale každý člověk, který sebe považuje za křesťana, se stává křesťanem pouze působením Ducha Svatého. Naše víra není jen víra lidská, je to nadpřirozený dar od Boha. Apoštol Pavel zdůrazňuje: „Nikdo nemůže říci: ‚Ježíš je Pán,‘ leč v Duchu svatém.“ (1. Korintským 12:3) Proto je život křesťana trvající Padesátnicí.
