KAPITOLA 3. Překladatelská činnost Československé pravoslavné církve v letech 1946–1989

3.4. Překladatelské aktivity archimandrity Sávvy (Nerudy)

(Pokračování)

Většinu překladů o. Sávva zhotovil ve strojopisné formě (často v trojím provedení), některé se nám zachovaly v rukopisech. Typografickou metodou publikovány nebyly.

                Následně podává obecnou charakteristiku svých překladů: „Církevní liturgické texty ve výše uvedených knihách jsou rozděleny do dvou typů. Některé (stichiry, sedalny, tropary a kondaky) jsou psány v próze, jiné (kánony na jitřní a na povečeří) jsou v řeckém originálu psány ve verších, jedná se o nejkrásnější plody poetického ducha církevních spisovatelů a básníků 6. –9. století. České kánony proto nebyly překládány prózou jako jiné stichiry, ale překlad byl proveden ve stylu rytmického verše, kde byla pozornost zaměřena na přízvuk a počet slabik, aby se přizpůsobily melodii.

                Je třeba také poznamenat, že svým obsahem a provedením se český překlad liturgických knih liší od slovanského. Jestliže je ve slovanských knihách uveden pouze nápis označující hlas, podle kterého je třeba text zpívat, pak v české verzi je vždy první a poslední stichira doprovázena notovým zápisem. Je tomu tak z praktických důvodů, aby se v průběhu zpěvu nemusela hledat potřebná melodie (hlas) …

                Někdo by mohl namítnout, že by bylo lepší dát přednost svátkům, tedy knihám 13 a 14, a všechno ostatní odložit. To by bylo nemožné, je to stejné jako chtít stavět od střechy k základům. Bez žaltáře, evangelia, apoštola, oktoichu a časoslovu není možné přeložit nejen texty svátečních bohoslužeb, ale ani žádnou jinou liturgickou knihu. Jedna kniha je propojena s druhou; sváteční bohoslužby staví na všech ostatních. Kromě toho každá sváteční bohoslužba obsahuje historii a popis podstaty samotného svátku, o kterých se píše ve Slově nebo v životě, pokud mluvíme o svátku Krista, Bohorodičky nebo nějakého světce. Proto bylo nutné se obrátit na „Četi-Mineje“ a teprve potom použít Anthologion – Sváteční mineju. Proto je na začátku každé slavnostní bohoslužby uvedeno slovo nebo život, které vysvětlí mnohé ze samotné bohoslužby. Potom následuje samotný obřad večerní nebo jitřní a také liturgie. Každá sváteční bohoslužba je tedy jednotný celek související s konkrétním svátkem nebo svatým.“

                Jak o. Sávva (Neruda) plánoval, překlad všech 20 knih trval přesně 20 let. Uskutečnil tak svůj překladatelský program k 1100. výročí příchodu svatých bratří Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Ve svém slově rovněž uvádí, že zhotovil tři kopie překladu. První si ponechal Josef Žídek, druhý Vasilij Daniška a třetí překladatel sám. O. Sávva (Neruda) dále píše, že nevylučuje „další opravy, lepší vysvětlení a výběr výrazů v českém jazyce“.

                Na konci svého „Slova“ o. Sávva označuje místo a datum, kde své slovo napsal: Strážnice (dnes okres Hodonín v Jihomoravském kraji České republiky), roku 1963. Na stejném listě, na jeho samém konci, dodává: „K těmto překladům v roce 1964 přibyl překlad kánonu sv. Ondřeje Krétského, jako jedna z 21 pravoslavných liturgických knih “[1].

                Ze stručných komentářů autora překladů vyplývá, že některé knihy nebyly přeloženy zcela. Například kniha Velký půst a Letnice jsou pouze vybranými částmi Postního a Květného triodu. Kánon sv. Ondřeje Krétského (podstatná část Postního triodu) byl přeložen o rok později.

                Do roku 1964 tedy o. Sávva přeložil prakticky všechny liturgické knihy (kromě měsíční Mineje, Mineje obecné a Irmologionu). Seznam děl archimandrity Sávvy, který je uložen v knihovně Pravoslavné bohoslovecké fakulty Prešovské univerzity, zmiňuje také „Mineju na večerní na každý den“. Tuto Mineju jmenuje v předmluvě i sám překladatel Postního triodu: „Po liturgických knihách „Večerní na každý den roku“ a „Osmihlasník (Oktoich) ve dvou částech“ byla z církevní slovanštiny přeložena do současné češtiny kniha s názvem Postní trioď neboli Tripisněc.“ Zde zmíněná kniha „Večerní na každý den roku“ jsou „minejní“ částí večerní na každý den.

                Archimandrita Sávva, jak sám plánoval, své texty dále opravoval. V předmluvě k Postnímu triodu zmiňuje Časoslov přeložený v roce 1978 nebo Služebník přeložený v roce 1979. Je třeba předpokládat, že se jedná o revidované verze dřívějších překladů.

                Otec Sávva své překlady nejen opravoval, ale také vytvářel nové. V roce 1973 byl vydán překlad „Čtyři akathisty k našim svatým“, v roce 1977 „Kánon sv. Ondřeje Krétského“, v roce 1978 „Pohřební obřady“ a „Velikonoční obřady“, v roce 1979 „Kniha žalmů“ a již zmíněný Služebník. V roce 1981 přeložil Irmologion a „Večerní na každý den roku“, v roce 1982 vyšla upravená verze Postního triodu a v roce 1983 byl vydán Květný triod (Předmluva ke Květnému triodu). V archívu olomoucko-brněnské eparchie se dochoval rukopis překladu „Sváteční mineje“ otce Sávvy, datovaný do roku 1984.

                V předmluvě ke Květnému triodu (1983) otec Sávva píše: „Vidím před sebou spoustu práce, co se týče překladu slovanských církevních knih do současné češtiny. Jedná se o: Oltářní evangelium, kniha Apoštola, Sváteční minea, 12 měsíčních minejí, 12 minejí (Četi-mineje) a Vybrané žalmy. Jedná se o velký úkol, který vyžaduje mnoho let tvrdé práce, kterou mi však nedovolí uskutečnit můj dosažený věk“[2]. Ve Slově z roku 1963 uvádí otec Sávva Evangelium a Apoštola v seznamu jím pořízených překladů. Pravděpodobně tedy plánoval provést opravy již hotových překladů. V budoucnu se některé plány naplnily. Například v roce 1984 byl vytvořen překlad Sváteční mineje.  Podle svědectví arcibiskupa Simeona (Jakovleviče) bylo v chrámu sv. Vladimíra v Mariánských Lázních Oltářní evangelium připravené o. Sávvou[3], jde tedy pravděpodobně také o další dokončený projekt z plánovaných.

                V předmluvě k Postnímu triodu otec Sávva s hořkostí poznamenává, že „mezi českým duchovenstvem nenašel jediného společníka, se kterým by jeho práce mohla být dokonalejší“[4].

                Pokusíme se stručně charakterizovat všechny překlady archimandrity Sávvy (Nerudy), které jsme našli. Na základě toho, že otec Sávva své texty neustále opravoval, budeme posuzovat texty v jejich poslední redakci.

                Už před rokem 1933 tedy otec Sávva přeložil a vydal „Krátkou modlitební knihu pravoslavného křesťana“. O ní se zmiňuje vladyka Gorazd v předmluvě k „Lidovému sborníku“[5]. Tuto práci se nám najít nepodařilo. Stojí za zmínku, že v té době již existovala podobná modlitební kniha, kterou do češtiny přeložil o. Nikolaj Apraksin a která byla vydána již v roce 1888. Zda o. Sávva využil některé texty z této knížky, nevíme.

                Již bylo řečeno výše, že se otec Sávva aktivně podílel na překladatelských pracích v období první republiky, tj. během obnovy pravoslaví úsilím biskupa-mučedníka Gorazda a jeho spolupracovníků. Ve „Slovu k překladům pravoslavných liturgických knih“ překladatel říká, že s překladem liturgických knih začal v roce 1942. Pravděpodobně tím myslí, že až do roku 1942 se účastnil kolektivních prací, které se odrazily v oficiálních vydáních liturgických knih (Trebnik 1931 a „Lidový sborník“ 1933), jakož i v některých menších soukromých liturgických příručkách. Od roku 1942 projevuje otec Sávva svou vlastní iniciativu a bere na svá bedra obrovské množství práce, když plánuje přeložit téměř všechny liturgické knihy.

                První knihou, kterou otec Sávva jmenuje ve svém „Slovu k překladům pravoslavných liturgických knih“, je Žaltář. Ten byl, přirozeně, přeloženo před tím, než bylo toto „Slovo“ napsáno, ale překlad byl očividně později ještě upraven a vydán byl v roce 1979 ve formě strojopisu. Překlad byl pořízen z církevněslovanského textu z roku 1895. Stojí za zmínku, že se nejedná pouze o knihu bohoslužebnou, ale také o biblickou, svatou knihu, a z toho důvodu žalmy již v českém jazyce existovaly. Archimandrita Sávva však byl prvním, kdo přeložil liturgickou část Žaltáře, tj. tropary, modlitby a pokyny, jak se má tato kniha používat při bohoslužbách.

                Další knihou je Evangelium. Ve Slově je také jmenováno jako přeložené před rokem 1963. V předmluvě ke Květnému triodu (1983) píše otec Sávva o své touze připravit „Oltářní evangelium“. Jak již bylo uvedeno výše, exemplář takového Evangelia (strojopis) je uložen v chrámu sv. Vladimíra v Mariánských Lázních. Evangelium bylo přeloženo z církevněslovanského vydání, které vyšlo v Moskvě v roce 1890. Při překladu byly použity také všechny tehdy dostupné překlady, včetně nejnovějšího „ekumenického“ překladu. Vydáno bylo v roce 1985 v Opavě.

                Jak jsme uvedli v první části práce, přeložil v letech 1892–1897. prot. Nikolaj Apraksin celý Nový zákon, který byl pravděpodobně používán při bohoslužbách[6]. Hlavní odlišností „Oltářního evangelia“ otce Sávvy není jenom současnější jazyk, ale především rozdělení textu na tzv. „začala“ a uvedení pokynů, jak se Evangelium má číst během církevního roku podle paschálního cyklu. Rovněž je zde uvedeno, která „začala“ Evangelia se čtou při udílení různých tajin a při dalších bohoslužbách a obřadech.

                „Slovo“ zmiňuje také třetí plánovanou knihu – „Apoštol“, kterou jsme však nenašli. V předmluvě ke Květnému triodu, který otec Sávva vydal v roce 1983, autor píše, že plánuje „přeložit do současné češtiny … knihu Apoštola“[7]. Zda se tak stalo, není známo. Tyto tři knihy nazývá autor posvátnými a všechny následující církevními[8].

                Jako první v seznamu „církevních knih“ uvádí o. Sávva Oktoich. Autor této práce objevil několik verzí překladů Oktoichu, které archimandrita Sávva (Neruda) vytvořil v různých dobách. V knihovně Pravoslavné bohoslovecké fakulty Prešovské univerzity jsou uloženy překlady Oktoichu z let 1962, 1972, 1980 (část 1.) a 1982 (část 2.). V předmluvě k Oktoichu z roku 1962 autor překladu píše: „První překlad večerní a jitřní (myslí tím části Oktoichu – o. V. Č.) byl vytvořen společně s autorem notové části (myslí tím o. Cyrila Nerudu – o. V. Č.) v letech 1929–1932. V roce 1944 byl přepracován … “[9]. V dopise ze dne 9. září 1932 adresovaném tehdy ještě knězi Josefu Nerudovi píše vladyka Gorazd: „Nařídil jsem, aby Vám byl vrácen překlad Osmihlasníku. Je to skvělé a cenné dílo. S některými body překladu nesouhlasím.“

                To vše svědčí o tom, že otec Sávva začal pracovat na překladech Oktoichu již na konci 20. let a pokračoval v opravách svých textů až do posledního vydání z roku 1982. Připravil čtyři verze překladu: 1962, 1969, 1972, 1980 (část 1.) a 1982 (část 2.), přičemž otec Sávva uvádí v různých vydáních různé zdroje, z nichž byly překlady pořízeny. Zmíněny jsou Oktoich v církevní slovanštině vydaný v Kyjevě v roce 1852[10],  Oktoich vydaný v Moskvě v roce 1880[11] a Oktoich publikovaný v Moskvě v roce 1962[12].

                Další knihou zmíněnou ve „Slově“ je „Modlitební pravidlo“. Tento překlad se také dochoval v knihovně Pravoslavné bohoslovecké fakulty Prešovské univerzity. Celý název zní: „Modlitební pravidlo pro ty, kteří se připravují na svaté přijímání“ (strojopis). Na konci knihy otec Sávva dosvědčuje, že toto dílo bylo přeloženo ze stejnojmenné sbírky vydané v Moskvě v roce 1894[13]. Poprvé jej o. Sávva přeložil v roce 1948 pod pseudonymem M. O. Vinogradskij a v roce 1969 byla kniha opravena a doplněna[14].

                Je známo, že už na konci 19. století otec N. Apraksin přeložil některé akathisty a kánony (Modlitební kniha 1888), ale otec Sávva se vydal jinou cestou. Dělal překlady celých knih, je ale možné, že ve své práci použil stávající překlady.

                Třetí knihou zmíněnou ve Slově je Časoslov. Knihovna pravoslavné bohoslovecké fakulty Prešovské univerzity má ve svém fondu Časoslov otce Sávvy vydaný v roce 1978 (strojopis). Ale „Slovo“, ve kterém je Časoslov zmíněn, bylo ale napsáno už v roce 1963. To naznačuje, že ještě před rokem 1963 otec Sávva pořídil nějaký překlad a „Časoslov z roku 1978“ je pravděpodobně reprint s některými opravami a dodatky. Celý název zní: „Časoslov neboli denní rozmluva se svatým Bohem“. Kniha byla vydána jako strojopis v roce 1978 v Opavě[15]. Jaký zdroj otec Sávva při překladu použil, není známo.

Další knihou ze seznamu uvedeného ve „Slově“ je služebník. Tuto knihu zvláště studovala současná badatelka Jana Nováková[16]. Poukazuje na dvě verze služebníku v překladu archimandrity Sávvy, které jí byly známy: z let 1956 a 1979. V knihovně Pravoslavné bohoslovecké fakulty Prešovské univerzity se nachází služebník vzniklý v roce 1974, který nese název „Řád posvátné a božské Liturgie svatého Jana Zlatoústého“. Tento služebník obsahuje pouze liturgii sv. Jana Zlatoústého. Překlad byl pořízen s požehnáním tehdejší hlavy Československé pravoslavné církve, Jeho Blaženosti metropolity pražského a celého Československa Doroteje. Služebník obsahuje rukou psaný liturgický text, vysvětlení liturgických výrazů a doslov[17].

Služebník 1979 (strojopis), obsahuje obřady večerní, jitřní, liturgie sv. Jana Zlatoústého a sv. Basila Velkého, liturgii předem posvěcených Darů, několik modliteb a variant propouštění. Služebník z roku 1956 autor této práce nenalezl.

Položky číslo osm a devět v seznamu „Slova“ označují první a druhou část trebníku. Autor této práce tyto překlady nenalezl.

Další kniha, pod číslem deset, se jmenuje „Velký půst“. V popisu této knihy otec Sávva říká, že se jedná o „vybranou část z postního triodu. Začíná týdnem celníka a farizeje a končí Květnou nedělí“[18]. V knihovně pravoslavné bohoslovecké fakulty Prešovské univerzity se dochoval překlad Postního triodu datovaný do roku 1983 (strojopis). Překlad byl pořízen z církevněslovanského textu Postního triodu vydaného v Moskvě v roce 1894. V předmluvě autor překladu popisuje obsah knihy, shrnuje historii jejího vzniku a ukazuje, jak byly překlady vytvořeny: „Stejně jako klasická řecká díla Homéra nebo Ovidia nebo latinská díla Vergiliova byla napsána v hexametrech, musí mít i jejich překlad do živého jazyka stejný rytmus, aby byl překlad ve všem podobný originálu. Stejně tak překlad kánonů musí zachovat jeho rytmus, byť ne stejný, aby ukázal krásu celku. Proto jsem všechny kánony přeložil rytmickým veršem (i když se přiznám, že často ne zcela povedeně), přičemž jsem se snažil, abych co nejpřesněji zachoval vnitřní obsah písně.[19]“ Samotný překlad vyšel ve trojím vyhotovení a byl věnován vzpomínce na „svého času ruského pravoslavného biskupa v Praze Sergije“ (míněn je arcibiskup Sergij (Koroljov), který v Praze působil v letech 1922–1946)[20].

Ve „Slovu“ po knize „Velký půst“ následuje překlad „Svatého týdne“. To je vybraná část Postního triodu, která obsahuje bohoslužebné texty Svatého týdne. Později byla zahrnuta do českého překladu Postního triodu (1983). Archim. Sávva napsal, že tento překlad kontroloval odborník na církevněslovanský jazyk dr. Vojtěch Tkadlčík[21]. Jedná se o římskokatolického kněze Vojtěcha Tkadlčíka, 1915–1997) – známého teologa a slavistu, odborníka na církevněslovanský jazyk. Od roku 1938 přednášel na Teologické fakultě univerzity Františka Palackého v Olomouci[22]. Takovýmto způsobem se archim. Sávva pokusil upoutat na své překlady pozornost seriózních vědců.

Pod číslem dvanáct uvádí archim. Sávva vybranou část Květného triodu nazvanou „Padesátnice“. V roce 1983 otec Sávva ve své opavské mnišské cele zveřejnil „Pentikostarion neboli Padesátnici“. Jde o kompletní překlad církevněslovanského Květného triodu vydaného v Moskvě v roce 1975 (strojopis). V předmluvě autor překladu píše, že použil dva typy výkladu textu – prózu a rytmický verš. Také vysvětluje, co je to akrostich. Plánuje několik dalších překladů, ale má pocit, že mu jeho věk jeho plány nedovolí uskutečnit. Překlad byl vytvořen na počest „těch Staročechů, jejichž zásluhami bylo obnoveno Pravoslaví v českém národě ve druhé polovině 19. století“, a byl vydán ve třech výtiscích[23].

Následující překlady, ve Slovu pod čísly třináct a čtrnáct, se jmenují „Svátky“: první a druhá část. Jedná se o knihy obsahující materiály z Mineje (večerní a jitřní na svátky)[24]. Protože jsme tyto překlady nenašli, nemůžeme říci, o jaké svátky se jednalo. Pravděpodobně tam byly texty služeb svátků z dvanáctera a dalších velkých svátků. Protože archim. Sávva uvádí, že v těchto sbírkách jsou i bohoslužby některým slovanským svatým, můžeme se domnívat, že přeložil především bohoslužby na počest svatých, spojených s dějinami křesťanství v Českých zemích. Píše, že první část sbírky pokrývá svátky od 1. září do 31. prosince a druhá část od 1. ledna do 31. srpna[25].

Je třeba poznamenat, že zmíněné sborníky nejsou jedinými překlady textů Mineje, které pořídil Archim. Sávva. Archív olomoucko-brněnské eparchie totiž obsahuje i ​​ručně psanou Sváteční mineu z roku 1984. Seznam pozůstalosti otce Sávvy, který je uložen v knihovně Prešovské univerzity, uvádí také knihu „Mineja večerní na každý den“. V současné době tato práce v knihovně chybí. Autor této práce má ale elektronickou verzi „Mineja večerní na každý den roku“ datovanou do roku 1966 (strojopis). Její titulní stránka uvádí, že překlad byl proveden ve Strážnici. Jako autor je uveden „M.O. Vinogradskij“, což je tehdejší pseudonym otce Sávvy (Neruda). Jde o překlad večerní části Mineje na každý den, pořízený z církevněslovanského jazyka. Na konci předmluvy autor překladu píše, že bohoslužbu sv. Fotiovi nepřekládal, ale pouze ji po neznámém překladateli opravil. To svědčí o tom, že existovali další, dosud neznámí, nadšení překladatelé. Překlad byl pořízen s požehnáním tehdejšího metropolity pražského a celého Československa Doroteje.

Dalším překladem v seznamu „Slova“ jsou „Liturgické zpěvy“. Tato kniha se velkou měrou podobá slovanskému Irmologionu. V knihovně Prešovské univerzity, v pozůstalosti otce Sávvy (Nerudy), je také několik kopií tohoto překladu. Autorem sborníku z roku 1959 je však bratr otce Sávvy, kněz Cyril Neruda. Texty k notám však pravděpodobně přeložil otec Sávva, proto byla i tento sborník zahrnut do seznamu jeho děl.

Tím končí překlady celých liturgických knih ze „Slova o překladech …“ z roku 1963. Seznam pokračuje uvedením překladů jednotlivých liturgických textů (Tropary, kondaky a bohorodičny; prokimeny a Apoštol na všechny neděle, svátky a další dny; služba sv. Konstantinovi a Metodějovi; služba sv. Mikuláši, arcibiskupa Myr Lykijských) a životů svatých („Hvězdy na nebi Církve“) používaných při bohoslužbách[26].

V knihovně Prešovské univerzity v pozůstalosti o. Sávvy (Nerudy) se nachází také výňatek z Archijerejského činovníku s názvem „Chirotonie“ (rukopis)[27]. Byl pořízen k 50. výročí kněžského svěcení otce Sávvy a byl věnován tehdejšímu metropolitovi pražskému a celého Československa Dorotejovi. Rukopis obsahuje deset obřadů při biskupských bohoslužbách. Byl napsán rukou otce Sávvy.

Můžeme tedy dojít k závěru, že archim. Sávva (Neruda) přeložil do tehdy českého „živého“ jazyka téměř kompletní soubor liturgických knih pravoslavné církve (s výjimkou ranní části Měsíční mineje).

Popsali jsme deset překladů o. Sávvy, ke kterým jsme měli přístup. Minimálně tři další z jeho překladů celých knih jsme nenašli. Jednotlivé výňatky z liturgických knih, různé akathistů atd., které přeložil archimandrita Sávva, jsou dodnes v určitém oběhu (ve formě rukopisů a strojopisů).

Otec Sávva (Neruda) zemřel 16. listopadu 1989. Byl prakticky jediným člověkem v období socialistického Československa, který se věnoval pro církev tak důležitému dílu.

Závěry ke 3. kapitole

Shrneme-li třetí část práce, je třeba poznamenat, že postavení pravoslavné církve v letech 1945–1989 nepřálo rozvoji překladatelské činnosti. Oficiálně byla Pravoslavná církev v tomto období schopna vydat pouze tři knihy, které mohly být použity jak pro veřejné bohoslužby, tak pro soukromou modlitbu: „Lidový sborník“ (1951), „Otčenáš“ (1953) a Trebnik (1980). „„Lidový sborník“ a Trebnik byly navíc přetisky knih vydaných už za života svatého Gorazda. Pouze sborník „Otče náš“ obsahoval nové překlady.

Zároveň však existovaly soukromé překladatelské iniciativy. Výrazným příkladem takové iniciativy je dílo archimandrity Sávvy (Nerudy). S překladem liturgických knih začal již ve 30. letech, ale jeho největší překladatelská aktivita se váže k 60. až 80. letům. Ačkoli byl duchovním československé pravoslavné církve a překlady připravoval s požehnáním Jeho Blaženosti metropolity pražského a celého Československa Doroteje, jeho překlady nedostaly oficiální církevní schválení a za jeho života nebyly nikdy vydány tiskem.

Přitom se archim. Sávva pokusil vyvinout vlastní zvláštní strategii překladu. Zkoušel například básnické překlady liturgických textů. Překladová pozůstalost archim. Sávvy potřebuje dnes kvalifikované filologické a teologické posouzení. Ačkoli současné překladatelské zkušenosti Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku si díla archim. Sávvy cení, nebyly jeho texty v plném rozsahu zavedeny do širokého církevního použití.

Prot. Mgr. Vasil Čerepko

Překlad do češtiny: Vladimír Štěpánek

---

[1]  Knihovna PBF PU. Mikuláš Ostupov-Vinohradský (Jozef Neruda). Slovo. Strážnice, 1963

[2] Knihovna PBF PU. Květná Triod‘.Opava, 1983.

[3]29 let od smrti otce archimandrity Sávvy [Elektronický zdroj] // Pravoslavná církev v Hodoníně [stránka]. URL: https://www.pravoslavi-hodonin.cz/2018/11/29-let-od-smrti-otce-archimadrity-savvy.html

[4]Knihovna PBF PU. Postní Triod. Opava, 1982.

[5]Lidový sborník. S. 7.

[6]Nový Zákon Pána našeho Ježíše Krista na církevně-slovanském i českém jazyce. Svazek I: Sv. Evangelium. Petrohrad: Synodální tiskárna, 1892. Svazek II: Skutkové a epištoly sv. Apoštolů se zjevením sv. Jana. Petrohrad:

[7]Knihovna PBF PU. Květná Triod‘.Opava, 1983.

[8]Knihovna PBF PU. Mikuláš Ostupov-Vinohradský (Jozef Neruda). Slovo. Strážnice, 1963.

[9]Knihovna PBF PU. Oktoich. Opava, 1962. S. 11.

[10]Knihovna PBF PU. Oktoich. Opava, 1980. S. 1.

[11]Knihovna PBF PU. Oktoich. Opava, 1980. S. 1.

[12]Knihovna PBF PU. Oktoich. Opava, 1980. S. 1.

[13] Knihovna PBF PU. Modlitební pravidlo. Opava, 1969.

[14]Knihovna PBF PU. Modlitební pravidlo. Opava, 1969.

[15] Knihovna PBF PU. Časoslov neboli denní rozmluva se svatým Bohem. Opava, 1978. S. 1.

[16]Nováková Jana. Služebník z r. 1979 – ojedinělý pokus o překlad v českém pravoslavném prostředí// Problematika prekladov bohoslužobných textov do živého jazyka. Súbor študií. Košice, 2010. S. 182-193.

[17] Knihovna PBF PU. Řád posvátné a božské Liturgie svatého Jana Zlatoustého. 1974.

[18] Knihovna PBF PU. Mikuláš Ostupov-Vinohradský (Jozef Neruda). Slovo. Strážnice, 1963.

[19]Mikuláš Ostupov-Vinohradský (Jozef Neruda). Slovo. Strážnice, 1963.

[20] Knihovna PBF PU. Postní Triod‘. Opava 1983.

[21] Knihovna PBF PU. Mikuláš Ostupov-Vinohradský (Jozef Neruda). Slovo. Strážnice, 1963.

[22]Více o něm: Tomeš Josef a kol. Český biografický slovník XX. století. Díl III. : Q–Ž. Praha – Litomyšl, 1999. S. 358; Encyklopedický slovník křesťanského Východu / Edward de Farrugia; odpovědný redaktor českého vydání Pavel Ambros. Olomouc, 2010. S. 903–905.

[23] Knihovna PBF PU. Pentikostarion neboli Padesátnice. Opava 1983.

[24] Knihovna PBF PU. Mikuláš Ostupov-Vinohradský (Jozef Neruda). Slovo. Strážnice, 1963.

[25] Knihovna PBF PU. Mikuláš Ostupov-Vinohradský (Jozef Neruda). Slovo. Strážnice, 1963.

[26] Knihovna PBF PU. Mikuláš Ostupov-Vinohradský (Jozef Neruda). Slovo. Strážnice, 1963.

[27] Knihovna PBF PU. Chirotonie. Opava, 1974.