Pobyt dětí v pravoslavném táboře v Řecku 2021
Už druhý rok prožíváme období celosvětové pandemie. Lidi objal nějaký strach setkávat se, cestovat, žít na blízko jeden k druhému. Ale i přes dost velké riziko jsme se v tomto roce odhodlali provést náš tábor na břehu Egejského moře. Asi kvůli strachu ze zkázy 21. století se přihlásilo jenom 35 dětí. Obvykle nás jezdí kolem 50. Byly to děti různých národností a z různých míst České republiky. Dokonce se k nám připojil jeden Řek žijící v Praze.
V tomto roce téma tábora znělo „V blízkosti Svaté hory”, a proto hlavním úkolem tábora bylo seznámit děti s jednou ze základních církevních institucí – mnišstvím. V programu byla naplánovaná plavba kolem Svaté hory Athos, návštěva blízkých monastýrů, rozhovory s mnichy, povídání a promítání filmů o známých athoských starcích 20. a 21. století.
Vydali jsme se na cestu autobusem přes několik států a čekali jsme na komplikace, ale s Božím požehnáním žádné nevznikly. Přijeli jsme v klidu a hned jsme se šli vykoupat. Večer jsme v chrámě poděkovali Bohu, odsloužili jsme moleben, posvětili vodu, své potřebné věci a slavnostně zvedli naši tábornickou vlajku. Každý dostal Táborníček – průvodce, který pomáhá v tábornickém životě. Tam jsou umístěny denní rozvrh, výchovný program, jitřní a večerní modlitby a články podle tématu výchovného programu.
Denní rozvrh předpokládá rozcvičku, jitřní a večerní modlitby, rozhovory, vyrábění, promítání filmů, koupání v moři, hry, zábavy a volný čas.
Hlavním úkolem tábora bylo seznámit děti s denním rytmem duchovního života křesťana, naučit ho každodenní modlitbě. Výchovný program seznámil děti s významnými mnichy našeho a minulého století, kteří jsou důležitými příklady pro vedení plnohodnotného křesťanského života. Účelem bylo ukázat dětem, že mniši – starci, nejsou nějaké pohádkové postavy, ale stejní lidé jako my, kteří se ale rozhodli žít jiný způsob života a tím dosáhli vrcholu křesťanských a lidských vlastností.
V táboře se děti učily samostatnosti, umět se postarat samy o sebe. Uklízely své pokoje, pomáhaly v kuchyni, samy se staraly o čistotu svých sociálních zařízení.
Během pobytu jsme podnikli plavbu kolem Svaté hory Athos, navštívili jsme několik monastýrů v okolí, kde jsme se setkali s mnichy a mniškami. Byli jsme na výletě v Soluni, kde jsme navštívili chrámy a historická místa, v restauraci jsme ochutnali místní speciality. Jednou, na svátek Proměněni Páně, jsme sloužili noční bohoslužbu, i když hodně zkrácenou, ale něčím to připomínalo noční bohoslužby v athoských monastýrech.
Několikrát nám náš hostitel, otec Vasilios, sám připravil souvlaki a lukaniku (řecká masová jídla), za což mu moc děkujeme.
Děti se učily společnému životu, pomáhat a tolerovat jeden druhého. Během pobytu se ukazovaly dobré a špatné stránky charakteru a výchovy dětí. Měnili se kamarádi, názory a vztahy. Děti poznávaly jeden druhého. Strávili jsme společně 14 dnů.
Děkujeme Bohu za úspěšný pobyt v Řecku. Děkujeme našemu arcibiskupovi Michalovi za jeho požehnání a finanční podporu pražské eparchie. Děkujeme našemu hostiteli otci Vasiliosovi a jeho rodině za umožnění provést náš tábor u něj. Děkujeme za finanční podporu katedrálnímu chrámu sv. Cyrila a Metoděje, chrámu Zvěstování přesvaté Bohorodice na Slupi a chrámu sv. Kateřiny Alexandrijské v Praze. Jejich podpora je velmi důležitá. Za tyto prostředky děti měly možnost cestovat a nakoupit si různé potřebné materiály pro zábavu. Na druhu stranu to ukazuje, že chrám se stará o své děti. Děkujeme i jednotlivcům, kteří nám také pomohli. Ať Hospodin pošle na vás své požehnání.
Zvlášť chci poděkovat těm, kdo v táboře pracoval, staral se o přípravu jídla, o ošetření dětí, o výchovu a zábavu a o vše, co potřebuje člověk k živobytí. Stali se pro ně na tyto dva týdny rodiči. Jsou to ti, kdo v tichu dělají svou práci, ze které, věříme, jednou bude dobrý výsledek.
o. Vasyl Čerepko
