Oblačné Zesnutí – ikona podrobně popisující událost
O Zesnutí přesvaté Bohorodice se z knih Nového zákona nedozvídáme nic. Všechno, co o této události víme, nám sděluje církevní tradice a ikony.
Pověst o Zesnutí Bohorodice Pseudo-Jana Teologa a další apokryfy, spisy Jana z Damašku, slavnostní kánony – všechny tyto texty jsou základem ikonografie tohoto velkého svátku, posledního v církevním roce.
Když se Marie od archanděla Gabriela dozvěděla o brzkém setkání se svým Synem, apoštolové byli daleko od ní. Ale jak píše Jan z Damašku, „ty, kteří byli rozptýleni po celé zemi, ze všech koutů světa do Jeruzaléma dopravil oblak jako síť, která pohání a shromažďuje orly.“ Ikonografická varianta Zesnutí, kde se zobrazuje zázračný přílet apoštolů v doprovodu andělů, se nazývá Oblačné Zesnutí. Zde jsou vedle sebe zobrazeny události, které se odehrávaly v různých časech.
V centrální části kompozice je zobrazena Bohorodice ležící na smrtelné posteli s rukama zkříženýma na prsou. Nad ní stojí Kristus s Mariinou duší zavinutou do pláten, obklopený oválnou svatozáří, které ikonopisci říkají mandorla. Symbolizuje božské záření. Za Kristem je zástup nebeských mocností. Po stranách bývají zobrazováni světci, kteří ve skutečnosti žili mnohem později. Postel Bohorodice obstupuje dvanáct apoštolů. Podle tradice na pohřeb dorazili i apoštolové ze sedmdesáti, ale i tak by obsáhlá kompozice nemohla pojmout všechny.
Tento ikonografický typ se liší od jiných ikon Zesnutí zobrazením apoštolů na oblacích v horní části kompozice. Základem ikonografie Oblačného Zesnutí je zřejmě kánon sepsaný v polovině 14. století konstantinopolským patriarchou Isidorem, ve kterém se popisuje, jak se apoštolové ze všech konců země na oblacích dostavili k zesnulé Matce Boží. Zajímavé je, že ikonopisci zobrazovali oblaky různými způsoby. Na některých ikonách se oblaky podobají jeskyním, na jiných nebeským lodím.
Před postelí Bohorodice vidíme anděla, jenž utíná ruce člověku vytahujícímu je k ležící Panně Marii. Je to apokryfní scéna představující židovského kněze Aufonia, který se snaží lože s Bohorodičkou svrhnout. Zabránil tomu anděl, pak mu ale na přímluvu apoštolů ruce zase narostly.
V horní části ikony se někdy můžeme setkat s motivem Bohorodičky sedící na trůnu obklopeném kruhovou svatozáří, jak je anděly vynášena na nebesa. Na samém vrcholu ikony pak mohou být znázorněna sama nebesa, jak se otevírají a zesnulou přijímají. Jediný z apoštolů, který nestihl dorazit na pohřeb, byl Tomáš. Právě jemu pak přesvatá Bohorodice předala svůj pás. Tento syžet také bývá zobrazován v oblačné části ikony.
Ikony typu Oblačné Zesnutí začaly vznikat dost pozdě, v 11.–12. st. v Byzanci a na Balkáně. První ruská oblačná ikona je datována 13. stoletím a pochází z Novgorodu. Popularity však tento typ ikony nabyl v druhé polovině 15. století. V 16. století je doplněn již popsaným syžetem s židovským knězem Aufoniem, pozadí začíná být propracované do nejmenších detailů. Do 15. století ikonopisci výrazně vymezovali pozemskou a nebeskou zónu kompozice. Postupně ale takové vymezení mizí a tato dvě prostranství splývají. Vzniká jediný duchovní celek, který zahrnuje i pozorného diváka. Bohorodice zesiná, přibližuje se k ní Kristus, apoštolové přilétají na oblacích a již stojí u jejího lože, Aufonios vztahuje ruce k Bohorodici, ale její duše už je v rukou Božího Syna a vznáší se na nebesa. Skutečně nám ikona zjevuje nadčasové a nadprostorové prostranství Království nebeského.
Redakce