Matoušův efekt

Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.

Matouš 25:29

Málokdo ví, že Kristův výrok z Matoušova evangelia našel uplatnění v moderní sociologii. Tzv. Matoušův efekt je označením zajímavého sociologického jevu – bohatí a úspěšní se stávají bohatšími a úspěšnějšími, naproti tomu neúspěšní a chudí ztrácejí i drobné úspěchy. Říká se tomu také akumulovaná výhoda. Název je odvozen z všem známého podobenství o hřivnách:

Člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek; jednomu dal pět hřiven, druhému dvě, třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který přijal pět hřiven, ihned se s nimi dal do podnikání a vyzískal jiných pět. Tak i ten, který měl dvě, získal jiné dvě. Ten, který přijal jednu, šel, vykopal jámu a ukryl peníze svého pána. Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat. Přistoupil ten, který přijal pět hřiven, přinesl jiných pět a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi pět hřiven; hle, jiných pět jsem jimi získal.‘ Jeho pán mu odpověděl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.‘ Přistoupil ten se dvěma hřivnami a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi dvě hřivny; hle, jiné dvě jsem získal.‘ Jeho pán mu odpověděl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.‘ Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: ‚Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk, sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří.‘ Jeho pán mu odpověděl: ‚Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal. Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven! Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.

Matouš 25:14–29

Matoušův efekt lze pozorovat v sociologii vědy – rozdíl v uznání a citaci děl významných vědců ve srovnání se stejně kvalitními díly jejich málo známých kolegů, vzdělávání – vliv brzkého osvojení schopnosti číst na další propast mezi „talentovanými“ a „zaostávajícími“ žáky, v ekonomii – koncentrace bohatství a růst chudoby. Podobný efekt se objevuje i v chemii – autokatalýza.

Tohoto fenoménu si poprvé všimli američtí sociologové. Na počátku šedesátých let Harriet Zuckermanová provedla řadu rozhovorů s laureáty Nobelovy ceny a zjistila, že vědecká společnost má tendenci přisuzovat veškerou zásluhu již uznaným vědcům a ignorovat úspěchy méně známých odborníků. Později Warren Hagstrom zkoumal údaje získané od mladých vědců a zjistil, že ve své vědecké činnosti jen těžko získávají uznání kvůli předsudkům vědeckého světu a nekalé konkurenci s mistry.

Jev byl nakonec zpopularizován a pojmenován slavným sociologem Robertem Mertonem. Podle něj ti, kteří mají počáteční výhody ve vědecké oblasti (včetně potenciálu, umístění ve struktuře vědy a přístupu ke zdrojům), dostanou nejen více příležitostí pro další úspěšnou práci, ale také větší morální a materiální odměnu. Mnohem větší pozornost bude tedy věnována dílům významného vědce než stejně kvalitním studiím jeho málo známého kolegy.

Sám Merton spolu s dalšími badateli však konstatoval, že Matoušův jev ne vždy vede k nekonečnému obohacení jedinců a minimalizaci šancí pro ostatní, tzn. jeho působení není absolutní. V některých situacích (například v období hluboké hospodářské krize) chudnou jak bohatí, tak i chudí. Kromě toho stále existují případy, i když poměrně vzácné, kdy je pozorována nepřímá úměrnost: chudí bohatnou a bohatí chudnou. Počáteční výhoda tedy nemůže být absolutní zárukou dalšího úspěchu, stejně jako počáteční chudoba neznamená beznadějnost v budoucnu.

Postupně se zvětšující propast mezi „chudými“ a „bohatými“ má svá omezení. Protože nekonečný exponenciální růst je nemožný, nerovnost se prohlubuje, dokud nenarazí na odpor protichůdných sil. Ve vědecké oblasti to mohou být mechanismy, které přispívají k rovnoměrnějšímu rozdělení zásluh mezi vědce a výzkumné ústavy. V ekonomice je možné překonat Matoušův efekt, když nastanou zásadní změny v situaci na trhu, dojde ke zvýšení (nebo naopak snížení) popularity a významu rovnostářských hnutí ve společnosti nebo stát se rozhodne do situace zasáhnout.

Matoušova efektu ve vzdělávání si všiml kanadský profesor a psycholog Keith Stanovich. U žáků základní školy se málokdy dá s přesností určit, na co je které dítě nejvíce talentované. Avšak malé náznaky se projevují již v tomto věku. Šťastlivcům, kterých si již na začátku všimli učitelé díky jejich počátečním úspěchům, se poté dostává zvláštní péče. Mají mnohem větší možnost rozvoje svého talentu než ti ostatní. Naopak děti, které se zdály být podprůměrné, jsou často přehlíženy a poté získají pocit, že se ani snažit nemusí, protože si jich stejně nikdo nevšímá. Dostanou tedy jakousi pomyslnou nálepku, které se těžko zbavují. A i když práci odvedou dobře, nejsou spravedlivě oceněny právě kvůli těmto předsudkům vyvolaných minulou zkušeností.

Profesor Stanovich si všiml, že děti, které mají rychlý pokrok ve čtení, se pak rychleji naučí další dovednosti. Naopak ti, kteří do třetího nebo čtvrtého ročníku základní školy zaostávají, se v budoucnu mohou potýkat s problémy s učením a osvojováním si nového matriálu.

Ve třetí nebo čtvrté třídě školáci začínají být zapojeni do kvalitativně nového procesu. Už se neučí číst (tj. dekódovat psané slovo pomocí znalosti abecedy), ale přecházejí k principu „čtu, abych se naučil“. Do popředí se dostává porozumění významu textu a samotné vzdělávací materiály se stávají komplikovanějšími.

Žáci, kteří se nestihli naučit správně a rychle číst, od tohoto okamžiku začínají zaostávat a postupem času se toto zaostávání bude jen zvětšovat. Problémy s čtením tedy způsobují problémy s porozuměním samotnému tématu a motivací. Stanovich zjistil, že žák s obtížemi při čtení začíná být znechucen samotným procesem, a v důsledku toho čte méně než jeho schopní spolužáci. Nedoplňuje tak svou slovní zásobu, nezískává základní znalosti a nepokračuje v rozvoji.

Je ironií dějin, že efekt svatého Matouše je sám příkladem působení sebe sama: byl objeven málo známými vědci a populárním se stal až tehdy, když jej v modifikované a rozšířené podobě publikoval učitel původních objevitelů, již zmíněný slavný sociolog Robert K. Merton.

Matoušův efekt nemá absolutní charakter a dá se ho překonat v každé sféře, nicméně se vyskytuje natolik často, že se ho nedá jen tak přehlédnout. 

Redakce