Neznámý příběh hlavy sv. Jana Křtitele

Vhodná chvíle nastala, když Herodes o svých narozeninách uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojníky a významné lidi z Galileje. Tu vstoupila dcera té Herodiady, tančila a zalíbila se Herodovi i těm, kdo s ním hodovali. Král řekl dívce: „Požádej mě, oč chceš, a já ti to dám.“ Zavázal se jí přísahou: „Dám ti, co si budeš přát, až do polovice svého království.“ Ona vyšla a zeptala se matky: „Oč mám požádat?“ Ta odpověděla: „O hlavu Jana Křtitele.“ Dcera spěchala dovnitř ke králi a přednesla mu svou žádost: „Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele.“ Král se velmi zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky nechtěl ji odmítnout. Proto poslal kata s příkazem přinést Janovu hlavu. Ten odešel, sťal Jana v žaláři a přinesl jeho hlavu na míse; dal ji dívce a dívka ji dala své matce. Když to uslyšeli Janovi učedníci, přišli, odnesli jeho tělo a uložili je do hrobu (Marek 6:21–29).

Ale co se stalo s Janovou hlavou? Traduje se, že bezbožná Herodiada nedala pohřbít hlavu s tělem. Poté, co si vychutnala svou pomstu, zakopala ji vedle svého paláce. O tom se ale dozvěděla manželka strážce paláce, hlavu tajně sebrala a pohřbila ji na Olivově hoře. Když se do královského paláce dostaly zvěsti o Ježíšově kázání a zázracích, které konal, šli se Herodes s Herodiadou podívat, zda je hlava Jana Křtitele na místě. Když ji nenašli, začali si myslet, že Ježíš Kristus je vzkříšený Jan Křtitel: „Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto v něm působí mocné síly“ (Marek 6:14).

Jeruzalém a první nalezení hlavy

O tři staletí později, za vlády císaře Konstantina, se jeho matka, svatá Helena, vydala do Svaté země, kde nalezla hodně křesťanských svatyň. Zástupy poutníků se vrhly do této krajiny, aby se poklonily svatému kříži a Božímu hrobu. Mezi nimi byli dva mniši z východu, kterým svatý Jan i odkryl ve snu, kde najdou jeho hlavu. Poté, co ji nalezli, chtěli se vrátit do své domoviny. Boží vůle však byla jiná. Cestou potkali chudého hrnčíře ze syrského města Emesa (dnešní Homs). Mniši buď z lenosti nebo nedbalosti svěřili svůj náklad společníkovi. Tomu se po cestě nečekaně zjevil sám Jan Křtitel a rozkázal, aby opustil lajdácké mnichy a uprchl před nimi se svěřeným pytlem.

Pro Janovu hlavu Hospodin žehnal domu hrnčíře. A sám hrnčíř byl velice vděčný a bohabojný, hojně rozdával almužny a krátce před svou smrtí svěřil hlavu světce své sestře a nařídil jí, aby svatyni předala dalším zbožným křesťanům.

Tak hlava Jana Křtitele dlouho putovala z jednoho křesťanského domu do druhého, dokud se nedostala do rukou jistého ariána Eustatia. Ten pomocí milosti vycházející z hlavy uzdravoval nemocné. Lidé ale přisuzovali tyto zázraky domnělé zbožnosti Eustatia. Zanedlouho byl ale nehodný mnich vyhnán z Emesy pro svou herezi. Vedle jeskyně, ve které byla schovaná hlava Jana Křtitele, byl založen monastýr.

Z Emesy do Konstantinopole. Druhé a třetí nalezení

V roce 452 hlavu našel mnich emesského monastýru jménem Markellos, předal ji biskupovi a ten hlavu proroka uložil v nové postaveném chrámu sv. Jana. Tato událost se slaví 24. února / 9. března spolu s prvním nalezením hlavy.

Po nějaké době byla hlava předchůdce a křtitele Páně přenesena do Konstantinopole, kde se nacházela až do vypuknutí obrazoboreckých sporů. Zbožní křesťané, kteří Konstantinopol v té době hojně opouštěli, tajně odvezli hlavu Jana Křtitele a ukryli ji v Komaně Pontské, ve městě, kde v roce 407 zemřel ve vyhnanství svatý Jan Zlatoústý. Po VII. Všeobecném sněmu (787), který obnovil uctívání ikon, byla hlava sv. Jana Křtitele znovu vrácena do byzantského hlavního města. Stalo se to kolem roku 850. Církev slaví tuto událost 25. května jako třetí nalezení čestné hlavy proroka Jana.

Čtvrtá křížová výprava a cesta na západ

V církevním kalendáři najdeme pouze tato tři nalezení hlavy člověka, který podle slov samotného Pána Ježíše byl víc než prorok. Na tom ale příhody spojené s putováním Janovy hlavy po světě nekončí. Její další cesta ležela na západ.

13. dubna 1204 během čtvrté křížové výpravy západní rytíři dobyli Konstantinopol. Město bylo zpustošeno a vypleněno. Mezi kořistí křižáků se ocitla i hlava sv. Jana. Západní tradice praví, že francouzský kanovník Vallon de Sarton našel v troskách jednoho z paláců stříbrný podnos. Na něm pod skleněným krytem ležela část lidské tváře, chyběla pouze spodní čelist. Nad levým obočím byla viditelná malá díra, pravděpodobně způsobená úderem dýky.

Na podnose kanovník spatřil nápis v řečtině, který potvrzoval, že relikvie je hlavou sv. Jana Křtitele. Rána nad obočím byla v souladu s vyprávěním sv. Jeronýma. Podle jeho svědectví Herodiada v záchvatu hněvu udeřila useknutou hlavu světce dýkou. Vallon de Sarton rozhodl, že dopraví nalezenou svatyni do Pikardie na severu Francie.

17. prosince 1206 katolický biskup města Amiens Richard de Gerberoy slavnostně vítal svaté ostatky Jana Křtitele u bran města. Biskup si podle všeho byl jist, že relikvie je pravá. Od té doby začíná uctívání hlavy ve francouzském Amiens a po celé Pikardii.

V roce 1220 byla v Amiens založena katedrála, která se v budoucnu stane nejkrásnější gotickou stavbou v Evropě. Do této katedrály byla přenesena i hlavní svatyně města – hlava sv. Jana. Amiens se postupně stává poutním místem nejen pro obyčejné křesťany, ale také pro francouzské krále. První, kdo uctil hlavu v roce 1264, byl francouzský král Ludvík IX. přezdívaný Svatý. Později Amiens navštívil jeho syn Filip III. Smělý a další francouzští monarchové.

V roce 1604 na žádost papeže Klementa VIII. částečka ostatků Křtitele Páně byla předána do římské basiliky sv. Jana (Basilica di San Giovanni in Laterano).

Nebezpečí během Francouzské revoluce

Po revoluci roku 1789 pro křesťanské svatyně Francie nastaly smutné časy. Relikviář s hlavou svatého předchůdce zůstal v katedrále až do listopadu 1793, kdy pro něj přijeli představitelé Konventu. Relikvář byl zabaven jako materiální cennost a ostatky svatého Jana bylo nařízeno zakopat na hřbitově. Ale vůle revolučního vedení nebyla uskutečněna. Po jejich odjezdu se starosta města tajně vrátil do státní pokladny a riskuje život odnesl ostatky do svého domu. Tak byla svatyně znovu zachována. O několik let později ji bývalý starosta předal k uchování místnímu opatovi. A po skončení revolučního pronásledování byla hlava svatého Jana vrácena do katedrály v Amiens, kde se nachází dodnes.

Vědecký výzkum

Zájem o hlavu sv. Jana Křtitele se obnovil v polovině 20. století, konkrétně v roce 1958. Opat katedrály v Amiens informoval církevní vedení, že na východě Francie ve Verdunu se od 17. století nachází dolní čelist, která pravděpodobně patří sv. Janovi. Chtěl porovnat obě části. S požehnáním biskupa Amiens byla zřízena komise kvalifikovaných odborníků.

Výzkum trval několik měsíců a probíhal ve dvou fázích: první v Amiens a druhá v Paříži. Po dokončení práce byly závěry komise shromážděny v dokumentu podepsaném všemi jejími členy. Vědci dospěli k následujícím závěrům:

Porovnání objektu z Verdunu s objektem z Amiens odhalilo jejich anatomickou nekompatibilitu, která bezpochyby potvrzuje jejich odlišný původ. Z hlediska chronologie je objekt zvaný verdunský méně starý než amienský. Svým vzhledem a hmotností připomíná „středověké kosti“. Objekt z Amiens, nazývaný hlavou Jana Křtitele, je velmi starodávný – starší než „středověké kosti“. Datování ale nebylo moc přesné. Vědci určili věk lebky mezi rokem 500 př. n. l. a 1 000 n. l. Věk člověka nelze určit kvůli absenci zubů. Ale na základě skutečnosti, že alveoly (zubní otvory) jsou plně vyvinuté a že některé okraje jsou mírně opotřebované, lze předpokládat, že mluvíme o dospělé osobě (mezi 25 a 40 lety).

Obecné charakteristiky hlavy z důvodu nedostatku některých prvků lze určit jen částečně. Typ obličeje je europoidní. Malá velikost objektu Amiens a vývoj dolních oblouků očí naznačují, že by to mohlo odpovídat rasovému typu zvanému středomořský.

Tímto moderní kronika hlavy Jana Křtitele končí. Je uložena v katedrále Amiens a zpřístupněna poutníkům.

Kněz Maxim Massalitin

www.pravoslavie.ru

Překlad: Redakce

• 

• 

•