Oltář neznámému bohu
Kniha Skutků popisuje, jak apoštol Pavel kázal Athéňanům na Areopagu. V 19. století protestantští biblisté začali zpochybňovat celý tento příběh. Do rozpaků je přiváděla zmínka o oltáři neznámému bohu. Věřili, že nic takového v antickém světě existovat nemohlo. Archeologie však tyto pochybnosti vyvrátila, a ještě jednou prokázala, že Bibli lze považovat za důvěryhodný historický pramen.
Areopag (řec. Areos pagos, Áreova skála) je mohutná skála na severozápadním úpatí athénské Akropole. Na Areopagu kdysi dávno zasedal nejstarší athénský soud. Název tohoto místa se odvozuje od boha války Area, který zde byl podle pověsti souzen za vraždu Poseidónova syna. Až do 6. století př. n. l. zde zasedala Rada starších, složená z bývalých archontů, obdoba římského senátu.
Na vrchol vedou schody vytesané do skály. I dnes zde můžeme vidět kamenné lavičky. Toto místo dává představu o Pavlově vynikající řeči, pronesené před dvěma tisíce léty a slouží jako jasný důkaz spolehlivosti Bible.
Filozofové – epikurejci a stoici – přivedli Pavla na Areopag, aby se dozvěděli o jeho učení. Právě zde přednesl apoštol Pavel svou slavnou řeč o „neznámém bohu“, která znepokojila většinu Athéňanů, ale zaujala některé z nich. Tak kniha Skutků svědčí, že někteří se k němu připojili a uvěřili; mezi nimi byl i Dionysios, kterého církev ztotožňuje se svatým Dionysiem Areopagitou. Pavel ve svém projevu zohlednil ideologické myšlenky publika. Vyvrcholením jeho řeči byla výzva k víře v Boha a Ježíše, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých.
Ti, kteří Pavla doprovázeli, šli s ním až do Athén a odtud se vrátili s jeho vzkazem, aby k němu Silas a Timoteus co nejdříve přišli. Zatím na ně Pavel v Athénách čekal; když shledal, kolik modlářství je v tom městě, velmi ho to znepokojovalo. Proto mluvil v synagóze se židy a s pohany, kteří uvěřili v jediného Boha; a každý den hovořil i na náměstí s lidmi, kteří tam právě byli. Rozmlouvali s ním i někteří epikurejští a stoičtí filosofové… Pak ho vzali s sebou, dovedli na Areopag a tam mu položili otázku: „Rádi bychom se dověděli, jaké je to tvé nové učení, které šíříš. Vždyť to, co nám vykládáš, zní velice podivně. Chceme se tedy dovědět, co to je.“ Všichni Athéňané i cizinci, kteří tam pobývají, ničemu totiž nevěnují tolik času jako tomu, že vykládají a poslouchají něco nového. Pavel se tedy postavil doprostřed shromáždění na Areopagu a promluvil: „Athéňané, vidím, že jste v uctívání bohů velice horliví. Když jsem procházel vašimi posvátnými místy a prohlížel si je, nalezl jsem i oltář s nápisem: ‚Neznámému bohu‘. Koho takto uctíváte, a ještě neznáte, toho vám zvěstuji: Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli, ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní…. Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu. Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých.“ Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se mu začali smát a druzí řekli: „Rádi si tě poslechneme, ale až někdy jindy.“ A tak Pavel od nich odešel (Skutky apoštolů 17:15–33).
Mnozí v Řecku hledali Boha a pravdu. Celá tehdejší společnost byla rozdělena na příznivce té či oné filozofické školy, toho či onoho směru. Lidé byli zvyklí trávit čas dlouhými, přemoudřelými rozhovory, spory nebo posloucháním něčeho nového. Proto ochotně pozvali na Areopag apoštola Pavla.
Vzdělaný následovník Krista hned připoutal pozornost svých posluchačů: „Nalezl jsem oltář s nápisem: ‚Neznámému bohu‘. Koho takto uctíváte, a ještě neznáte, toho vám zvěstuji.“
Zmínka o takovém oltáři zasvěceném neznámému bohu po dlouhou dobu neměla vysvětlení ani v teologických kruzích, nemluvě o ateistech, z jejichž pohledu to znělo naprosto absurdně.
Přítomnost oltářů Dia, Afrodity, nebo dokonce orientálních Isis či Mitry byla docela pochopitelná. Pohanský svět nepohrdal bohy svých sousedů. Ale to, že mohl existovat oltář neznámému bohu, se zdálo zvláštní. Přestože starořecký básník Epimenides, který žil v šestém století před Kristem, zmiňuje oltář „neznámému bohu“ v Athénách, skeptici hovořili o fikci a poukazovali na absenci hmotných památek. Všechno se změnilo na začátku 20. století.
Psal se rok 1909. Německá archeologická expedice prováděla vykopávky ve městě Pergamon. Mezi ruinami vedoucí expedice Wilhelm Dörpfeld objevil artefakt, který pomáhá porozumět některým historickým detailům spojeným s pobytem a kázáním apoštola Pavla v Aténách. Byl to kamenný oltář s vytesaným nápisem: „Kapiton přináší dary neznámému Bohu.“
Navzdory tomu, že podobný oltář v Athénách nikdy nebyl nalezen, odborníci tvrdí, že existovat mohl, protože v různých oblastech Řecka byli uctíváni stejní bohové. Apoštol Pavel takový oltář mohl potkat mezi svatyněmi Areopagu. Není divu, že se oltář nedochoval, athénské posvátné místo bylo často přestavováno a poškozováno.
Objev kamene v Pergamonu potvrdil příběh Epimenida o obětech „neznámému bohu“, které Řekové přinášeli v Athénách, a také to, že kázání apoštola Pavla v Areopagu je historickým faktem. Autor knihy Skutků apoštolů samozřejmě kult neznámého boha nevymyslel.
Hned po tomto nálezu vznikla teorie německého historika náboženství Eduarda Nordena o tom, že kromě dvanácti hlavních bohů a nespočetného množství menších božstev starověcí Řekové uctívali božstvo, kterému říkali Ἄγνωστος Θεός – Neznámý bůh. O neznámém bohu psali také řečtí autoři – Apollodorus, Philostratus a Pausanias.
Existence takového oltáře se vysvětluje určitou nejistotou vlastní polyteismu. Pohan si nikdy nemůže být jistý, že ctí všechny bohy. Strach z toho, že může rozhněvat nějakého neznámého, a proto i neuctívaného boha, ho podnítil k vystavení podobného oltáře.
Dnes je oltář z Pergamonu svědectvím, že Pavlova řeč na Areopagu plně odpovídala historickým skutečnostem té doby.
Redakce
