Vpravdě vstal z mrtvých!

Velká sobota opravdu vypadala tragicky. Venku pršelo, jako by nebe plakalo o svém zemřelém Stvořiteli, a proto malý Honza nemohl jít ven hrát si. Maminka připravovala velikonoční pokrmy, které nádherně voněly, ale jelikož byl přísný půst, Honza měl skoro prázdný žaludek a hodně tím trpěl. Pořád se ptal, jestli může ochutnat ty dobroty. Maminka říkala, že až po velikonoční liturgii, po přijímání. Táta byl venku, připravoval pomlázku. Malý Honzík věděl, že to jsou pruty vrby a připomínalo mu to kočičky. Vzpomínal si, že před týdnem kněz vypravoval o tom, jak Krista vítali v Jeruzalémě, a na památku této události se v chrámě rozdávají vrbové ratolesti.  

– Honzíku, – řekla maminka, – měl bys jít spát, protože půjdeme v noci na slavnostní paschální bohoslužbu, a měl by sis odpočinout.

Honza nechtěl tak brzo do postele, a ještě ho začalo trápit to, že zítra mu všichni budou říkat „Vstal z mrtvých Kristus” a on musí odpovídat „Vpravdě vstal z mrtvých“. Nešlo o to, že nevěřil, že Kristus opravdu vstal z mrtvých, ale spíš nebyl komunikativní a nerad se bavil. Ale na druhou stranu se těšil, že na Světlé pondělí půjde s tátou koledovat a bude si hrát s řehtačkou a konečně může oprávněně vyšupat pomlázkou sousedku Kačku. A ještě se moc těšil, až se budou s kluky polívat vodou. Šel spát. Maminka zatáhla záclony, aby v pokoji bylo temno.

Honzík poslouchal, jak venku prší a občas vítr zafoukal deštěm na okna. Vzpomínal, o čem se bavili minule v nedělní škole. Kněz jim vyprávěl o pohřbení a vzkříšení Ježíše Krista. Při těchto vzpomínkách Honza usnul.

Ocitl se v noční zahradě, kde taky pršelo a byla mu zima. Kolem neobvyklé mokré stromy, všude tma. Najednou z olivového háje vyšel kluk, který se představil:

– Jmenuji se Rúben a jsem synovcem majitele zahrady. Neboj, – řekl Rúben, – strejda Josef je hodný, právě dnes poskytl svůj hrob, který se nachází tady, v zahradě, nějakému Ježíši. Včera ho ukřižovali, a strejda Josef se svým kamarádem Nikodémem vyprosili jeho tělo u samotného Pontia Piláta a tady ho pohřbili. Někdo říkal, že je to Mesiáš, ale většina tomu nevěřila, a naši kněží  ho odsoudili na smrt. Jestli chceš vidět jeho hrob, tak já ti ho ukážu, ale musíme potichu, protože je tam stráž. Kněží nařídili, aby se hrob několik dnů střežil, aby tělo neukradli a potom neříkali, že Ježíš žije. On totiž říkal, že po třech dnech vstane z mrtvých.

Kluci šli do hloubky zahrady. Honzík se moc bál. Je tam hrob, je tam mrtvola a on mrtvoly nesnáší. Na druhou stranu jsou tam vojáci, kteří mají rozkaz chytit každého, kdo se přiblíží k hrobu, a čeká ho krutý  trest. Venku už začalo svítat. Za olivami Honza uviděl blýsknutí helem vojáků, kteří střežili hrob. Seděli vedle velkého zapečetěného kamene, který zakrýval vchod do jeskyně. Bavili se mezi sebou a říkali, že je to zbytečné tady sedět, už začíná třetí den a nikdo zatím nepřišel.

Když Honza uslyšel o třetím dni, hned si vzpomněl, že právě teď by mělo být vzkříšení. Poslouchej, Rúbene, – řekl Honza, – pojďme blíž, a uvidíš zázrak.

– Ne, ne, přestaň. Lidé z mrtvých nevstávají, – Rúben byl neoblomný.

– Lidé z ničeho nic možná i nevstávají, ale Ježíš byl nejen člověkem, ale i Božím Synem, Bohem. Rozumíš? Vstal z mrtvých a jednou vzkřísí i nás.

Honza chytil Rúbena za ruku a táhl ho blíž. Kluci se schovali za starou velkou olivu a najednou pocítili, že se zem pod jejich nohama  začala třást. Děti se lekly a chytily se stromu. Zem se ještě jednou zatřásla a Honzovi se podlomily nohy. Vše ztichlo. Strážníci se hodně lekli a spadli na zem.

V tu chvíli z nebe sestoupil anděl, odvalil kámen a usadil se na něm. Zářil tak, že se kluci na něj nemohli dívat. Všichni mlčeli zachváceni strachem a téměř přestali dýchat. Venku už svítalo, ale v jeskyni bylo ještě světleji. Najednou z hrobu vyšel mladý člověk, který zářil ještě víc než anděl. Byla to nepozemská nadpřirozená záře. Zvedl ruce a začal se vznášet k nebi.

– To je Ježíš, – pošeptal Rúben, –  to je ten, o kterém říkali, že je Mesiáš.

– Ano, Kristus vstal z mrtvých, vpravdě vstal z mrtvých, – Honza třásl Rúbena za ramena, – Teď konečně rozumíš? Říkal jsem ti, že vstane z mrtvých, protože je Boží Syn.

Někdo položil Honzovy na hlavu ruku, a on se probudil. Byla to maminka.

– Honzíku vstávej, – řekla maminka, – musíme na velikonoční liturgii.

– Maminko, Kristus vstal z mrtvých, – radostně a hlasitě řekl Honzík.

– Vpravdě vstal z mrtvých, – usmála se maminka.

Když rodina šla do chrámu a někdo je při cestě zdravil: ,,Vstal z mrtvých Kristus!”, Honza vždy odpovídal první: ,,Vpravdě vstal z mrtvých!“

Zpracoval jer. Vasyl Čerepko