Světlý týden

Víte, jak dlouho se slaví Pascha? Jeden den nebo týden? Ještě déle! Pascha je nejdelším svátkem roku a slaví se čtyřicet dní až do Nanebevstoupení Páně. Ale samozřejmě tím nejslavnostnějším je první týden – Světlý. 

První tři staletí křesťanské éry se za Paschu považovaly dva týdny – jeden před samotným svátkem Vzkříšení a jeden po něm. Týdnu před Paschou se říkalo křížová Pascha, a týdnu dalšímu – Pascha Vzkříšení. Teprve po prvním všeobecném sněmu roku 325 křížová Pascha získala svůj současný název – Velký nebo Strastný týden. A Pasše Vzkříšení se začalo říkat Světlý týden.

Čím se liší tato doba?

Světlý týden je dobou největší radosti a jásotu, které se vyjadřují všemi možnými církevními prostředky. Tak například o velkém půstu některé zpěvy nahrazuje čtení. Na Paschu je tomu naopak – zpívá se všechno možné. Dokonce hodinky, které se převážně čtou, se během Světlého týdne jen zpívají.

Změny přichází i do našeho všedního života. Necháváme dočasně naše obyčejné ranní a večerní modlitební pravidlo a místo toho čteme paschální hodinky. Ruší se pro zbytek roku obvyklý půst ve středu a pátek a až do Padesátnice se nesmí klečet. Z bohoslužby se vylučují veškeré kající modlitby a každý den se konají průvody kolem chrámu.  

Po dlouhém a těžkém Velkém půstu a zvláště po Velkém týdnu církev dává věřícím možnost odpočinout a obnovit své síly. Hlavním obsahem Světlého týdne je radost. Pokání potřebné ve všechny dny lidského života jakoby ustupuje do pozadí. Křesťan je zachvácen jiným pocitem – nekonečnou radostí vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista a jeho vítězství nad smrtí. Je to Adamova radost o návratu do ráje, radost marnotratného syna nezaslouženě přijatého Otcem. 

Všimněte si, že královská brána v chrámu, která je obvykle zavřena, je během Světlého týdne otevřena pořád, jako symbol toho, že cesta domů, k Otci, je znovu otevřena pro každého z nás. V tyto dny lépe rozumíme slovům apoštola Pavla: „Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte.“ (1. Tesalonickým 5:16–18)

Artos

Artos je kvašený chléb se zobrazením kříže nebo Kristova vzkříšení. V řečtině slovo „artos“ znamená právě kvašený chléb. Světí se v první den Paschy a v průběhu Světlého týdne leží na stolečku před ikonou Spasitele zprava od královské brány a po bohoslužbě přímo před bránou. Existuje tradice vynášet artos z chrámu při průvodech, které se konají během celého týdne. 

Odkud se artos vzal? Podle jedné z verzí apoštolové po vzkříšení Ježíše Krista při jídle nechávali kus chleba pro Pána, jako by byl přítomen. V některých monastýrech tato tradice žije dodnes. Artos se během Světlého týdne přináší do jídelny a klade se na volné místo u stolu nebo na zvláštní stůl.

Artos i dnes symbolizuje neviditelnou přítomnost Ježíše Krista. Je také symbolem věčného života podle slov Pána: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět.“ (Jan 6, 35) Tento posvěcený chléb se rozdává věřícím v sobotu Světlého týdne po ranní bohoslužbě. Jí se nalačno při zvláštních příležitostech, třeba při nemoci.

Redakce