Díl 150. Smrt královny Jezábel

V pátém roce vlády izraelského krále Jórama, syna Achabova, nastoupil na trůn v sousedním Judsku jiný Jóram, syn Judského krále Jóšafata. Na dvou sousedních trůnech tak usedli dva  králové stejného jména. V té době, na rozdíl od dob minulých a budoucích, mezi oběma trůny panovalo přátelství a spojenectví. Judskému Jóramovi bylo 32 let, když nastoupil na trůn. Oba Jóramové byli blízcí příbuzní, neboť Jóram judský si vzal za manželku Atalju, dceru izraelského krále. Jeho vládu hodnotí však Bible velmi nepříznivě: „Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích. Chodil po cestě králů izraelských.“ Místo úcty k Hospodinovi trpěl dál ve své říši kult pohanských bohů.

Za tohoto krále se vymanila z judského područí sousední země Edóm, vlast potomků Jákobova bratra Ezaua (vzpomínáte si: toho, který prodal Jákobovi svá prvorozenecká práva za misku čočkové kaše). Edómci si nad sebou ustanovili vlastního krále. Když se o tom judský král Jóram dověděl, rozhodl se edómský boj za samostatnost zastavit. Sešikoval své vozatajstvo, že za noci udeří na Edómce. Ti je však obklíčili a ze zálohy na ně zaútočili. Úder Edómců se zdařil. Jóramovo vojsko uprchlo z bojiště. Tak se Edóm stal znovu samostatným státem. Judské nadvlády se zbavilo i město Libna, jež kdysi pro Izrael dobyl Jozue, a proti judskému království povstávali i další nepřátelé. Po osmi letech hříšného života a neúspěšné vlády judský král Jóram zemřel, prý za hrozných bolestí a nikdo po něm netruchlil. Byl pohřben v městě Davidově a králem po něm se stal jeho nejmladší syn Achazjáš. Jeho starší bratry totiž odvlekli a zabili další nepřátelé jeho říše: Pelištejci a Arabové.

Achazjáš panoval v Jeruzalémě jediný rok. Společně se svým švagrem Jóramem izraelským vedl válku proti aramejskému králi Chazaelovi. V této válce byl Jóram izraelský raněn. Byl převezen do svého paláce v Jizreelu, aby se tam léčil. Tehdy prorok Elíša usoudil, že nastal čas splnit konečně třetí Hospodinův příkaz, uložený kdysi ještě proroku Eliášovi: pomazat Jehúa na izraelského krále.

Vzpomínáte si, že prorok Eliáš po slavné oběti na hoře Karmel musel prchat před královnou Jezábel, jež mu hrozila smrtí, a že se zatoulal až ke svaté hoře Oréb. Tam ho Hospodin utěšil. Ujistil ho, že pravá víra v Boha v izraelském národě nezhyne, že 70 tisíc Izraelců nesklonilo svá kolena před pohanskými božstvy. Současně Eliášovi přikázal, aby pomazal Chazaele na krále nad Aramejci, Jehúa na krále nad říší izraelskou a Elíšu na svého nástupce. Eliáš se však cítil příliš unaven, proto, dříve než byl vzat do nebe, splnil pouze poslední z úkolů: pomazal Elíšu na svého nástupce. Další dva úkoly nechal už na něm. O tom, jak se stal králem Chazael, jsme hovořili minule. Zbývá ještě poslední úkol: Ustanovit izraelským králem Jehúa a současně s tím svrhnout z trůnu dosavadní zpohanštělou dynastii Omriovců, tedy posledního krále tohoto rodu, Achazjáše, zpohanštělého manžela Jezábeliny dcery.

Když se to mělo stát, izraelské vojsko se všemi vojevůdci, mezi nimiž byl i Jehú, bojovalo proti Aramejcům a bylo shromážděno při městě Rámotu v severovýchodním Zajordání. Pobývali tu též s nimi i oba králové, izraelský Jóram a judský Achazjáš, v kritickou chvíli však byli mimo. Jóram byl raněn a převezen do svého paláce v Jezreel a judský Achazjáš se odebral ho navštívit. Tehdy si Elíša zavolal jednoho z prorockých žáků a přikázal mu, aby se opásal na cestu, dal mu nádobku oleje a poslal ho do Rámotu v Gileádu. Řekl mu, aby se tam poohlédl po Jehúovi ,synu Jóšafata, syna Nimšího: „Až ho najdeš, odvedeš ho do nejzazšího pokojíka, kde budete sami, vyliješ mu na hlavu olej a řekneš mu: ‚Toto praví Hospodin: Pomazal jsem tě za krále nad Izraelem.‘ Pak se bez otálení dej na útěk.“

Prorocký žák vše vykonal, jak mu Elíša nařídil, jen Hospodinův vzkaz trochu doplnil slovy: „Vybiješ dům svého pána Achaba. Tak pomstím prolitou krev svých proroků i krev všech Hospodinových služebníků, již prolila Jezábel. Celý Achabův dům zahyne… Jezábelu sežerou psi na pozemku v Jizreelu a nikdo ji nepohřbí.“ Teprve pak prorocký žák otevřel dveře a utekl.

Jehú prorockého žáka nechal být a vrátil se mezi důstojnictvo. Ti se ho ptají, je-li vše v pořádku a proč za ním ten ztřeštěnec přišel. Jehú se vymlouval: „To víte, jaký člověk, takové tlachání.“ Odpověděli: „Klameš nás! Pověz nám pravdu, co se děje!“ Řekl jim tedy pravdu: že ho ten prorocký žák pomazal na izraelského krále. Tehdy vzal každý z důstojníků svůj plášť a položil jej Jehúovi pod nohy jako slavnostní koberec, zatroubili na polnice a provolávali: „Jehú se stal králem!“

Jehú pak nařídil: „Jste-li se mnou, ať se nikdo nepokusí oznámit v Jizreelu, co se tady stalo.“ Pak nasedl na vůz a jel do Jizreelu, neboť tam ležel raněný Jóram a byl tam i Achazjáš, který ho přijel navštívit. Strážný na jizreelské věži vidí přijíždět Jehúovu skupinu a volá: „Vidím přijíždět nějakou tlupu.“ Jóram poručil: „Vyšli jim vstříc jezdce, aby se zeptal, je-li vše v pořádku.“ Jezdec vyřídil králův dotaz, ale Jehú mu odsekl: „Co je ti do pořádku? Otoč se a zařaď se za mne.“ Posel uposlechl a strážný v Jezreelu ohlásil: „Posel dojel až k nim, ale nevrací se.“ Jóram poslal na koni druhého posla s týmž dotazem, ale Jéhu mu odpověděl stejně a i jemu nařídil, aby se zařadil za něho. I tento posel uposlechl a strážný mohl jen znovu ohlásit: „Dojel až k nim, ale nevrací se.“ A dodal: „Podle způsobu jízdy k nám jede Jehú, syn Nimšího, neboť jede ztřeštěně.“

Jóram nemeškal, dal hned zapřáhnout do svého vozu a vyjel přijíždějícím vstříc. S ním, na svém vlastním voze, vyjel i judský král Achazjáš. Setkali se s Jehúem na pozemku, který patříval Nábotovi Jezreelskému, kterého, pro tento pozemek, dala kdysi Jezábel odsoudit a ukamenovat, aby se této půdy mohl zmocnit její manžel, král Achab, a mohl si o něj rozšířit svou zahradu. Když Jóram poznal Jehúa, zeptal se ho: „Je vše v pořádku, Jehú?“ Jehú mu odpověděl: „Jakýpak pořádek, když stále trvá běsnění tvé matky Jezábely?“ Jóram obrátil vůz a dal se na útěk. Pochopil, že jde o podraz. Ještě stačil zavolat na Achazjáše, ale to už Jehú napjal luk a zasáhl Jórama mezi lopatky. Šíp mu pronikl srdcem a on se na voze zhroutil. Jehú pak řekl svému štítonoši Bidkarovi: „Vzpomínáš si na výrok Hospodinův proti králi Achabovi, když jsme sem za Achabem jezdili?  Zněl takto: „Což jsem zde neviděl prolitou krev Nábota a jeho synů? Proto ti dám odplatu na tomtéž pozemku.“ Proto zde vyhoď tělo jeho syna, ať se splní Hospodinovo slovo!“

Judský král Achazjáš to viděl a dal se na útěk směrem na Bét-hagan. Jehú ho pronásledoval a volal: „Také toho ubijte!“ Ranili ho na svahu Gúru u Jibleámu, ale Achazjáš stačil ujet až do Megida a tam zemřel. Jeho služebníci ho pak převezli do Jeruzaléma a pohřbili ho v Městě Davidově, v hrobě vedle jeho otce.

Než přijel Jehú do Jezreelu, Jezábel se už vše dověděla. Namalovala si oči líčidlem, okrášlila si hlavu a vyhlížela z okna paláce. Prý se nalíčením, ozdobou hlavy a vyhlížením z okna chtěla připodobnit své oblíbené bohyni Astartě a snad se i s ní ztotožnit a svěřit se jí pod ochranu. Když Jehú vstoupil do města, zavolala na něho: „Je vše v pořádku, Zimri, vrahu svého pána?“. Zimri byl pátý izraelský král poté, co se Izrael rozdělil  na dva státy. Zmocnil se vlády násilím v roce 886 před Kristem, tedy 45 let před událostmi, které popisujeme, a udržel se na trůnu celkem 7 dní. Tím, že Jehúa oslovuje „Zimri“, chce Jezábel ukázat na podobnost Jehúa s tímto nenáviděným  uzurpátorem, po kterém nastoupil na trůn Jezábelin tchán Omrí. Také Zimri byl služebníkem předchozího krále (velitelem poloviny vozby) a započal svou vládu vyvražděním rodiny svého předchůdce. Jezábel zřejmě přeje Jehúovi stejně krátkou vládu a stejně potupný konec. Zimri uhořel v královském paláci, který sám zapálil.

Na posměšné Jezábelino oslovení Jehú pozvedá tvář k oknu, neobrací se však ke královně, ale k palácovým sluhům, ve kterých předpokládá spojence: „Kdo je se mnou?“ Vyhlédli dva tři dvořané. Jehú jim poučil: „Shoďte ji!“ Dvořané uposlechli, shodili ji z výše jejího okna. Její krev se rozstříkla po zdi a po koních, kteří ji ušlapali. Jehú pak vstoupil do paláce, jedl a pil. Potom nařídil: „Postarejte se o tu proklatou a pohřběte ji. Je to dcera královská.“ Jeho muži šli, aby splnili jeho příkaz, ale nenašli z Jezábely nic, jen lebku, nohy a ruce. Ohlásili to Jehúovi a ten jen řekl: „Splnilo se Hospodinovo slovo, které vyhlásil skrze svého služebníka Eliáše Tišbejského, že na pozemku v Jizreelu sežerou psi tělo Jezábely.“ A dále pravil: „Jezábelina mrtvola bude jako hnůj na poli. Nikdo neřekne: Toto je královna Jezábel.“

Arcibiskup olomoucko-brněnský Simeon

Ptice 18. 3. 2019