Specifičnost paschální bohoslužby
Paschální bohoslužba je nejslavnostnější ze všech pravoslavných bohoslužeb. Skládá se z půlnoční, jitřní a liturgie.
Půlnoční
Bohoslužba, která se koná krátce před půlnocí, se nazývá půlnoční. Na půlnoční kněz a diákon vychází z oltáře k plaštěnici – velkému plátnu, na kterém je zobrazen Pán Ježíš Kristus ležící v hrobě. Zpívajíce modlitby okuřují plaštěnici, pak ji zvedají a odnáší do oltáře. V oltáři se plátno ukládá na prestol, kde zůstane do svátku Nanebevstoupení Páně.
Jitřní
Bezprostředně před půlnocí začíná paschální jitřní. Ze svatyně zavřené královskými dveřmi zaznívá stichira „Vzkříšení tvoje, Kriste Spasiteli, andělé opěvují na nebesích; dejž, abychom i my na zemi čistým srdcem tebe oslavovali“. Zpívají ji duchovní. Poté se královská brána otevírá a kněží v bílém rouchu spolu s věřícími vychází z chrámu a konají průvod kolem něj. Před sebou věřící nesou kříž, evangelium, korouhve. Každý má v ruce svíci. Všichni zpívají nahlas: „Vzkříšení tvoje, Kriste Spasiteli, andělé opěvují na nebesích; dejž abychom i my na zemi čistým srdcem tebe oslavovali.“ V chrámech, které mají zvonici, je průvod doprovázen zvláštním paschálním zvonem.
Po vykonání průvodu se lidé zastavují před zavřenými dveřmi chrámu. Tyto dveře symbolizují kámen, který zakrýval hrob Páně. Zvony utichají a kněz prohlašuje radostnou zvěst: „Vstal z mrtvých Kristus, smrtí smrt překonal a jsoucím ve hrobech život daroval!“ Tuto píseň kněží a věřící opakují třikrát. Potom kněz zpívá verše proroctví krále Davida: „Ať povstane Bůh, a rozptýleni budou nepřátelé jeho…“ Lidé po každém verši zpívají „Vstal z mrtvých Kristus…“
Dveře se otevírají, a věřící vstupují do osvětleného chrámu, jako ženy myronosice kdysi vstoupily do Kristova hrobu a zjistily, že Spasitel tam není, protože vstal z mrtvých.
Začíná se zpívat paschální kánon sv. Jana z Damašku. Autor kánonu je považován za jednoho z otců církve. Byl to teolog, filosof, hymnograf, jenž žil v VIII. století. Kánon se skládá z devíti písní (avšak druhá chybí jako u mnohých kánonů). Při zpívání kánonu kněz okuřuje chrám a vykřikuje: „Vstal z mrtvých Kristus!“, věřící na to odpovídají: „Vpravdě vstal z mrtvých!“
Stichiry
Po kánonu následují stichiry Paschy, které se skládají z veršů – úryvků žalmů – a z textů věnovaných svátku. Verše jsou převzaty z 68. žalmu krále Davida – hlavního proroctví o Kristově zmrtvýchvstání: „Ať povstane Bůh, a rozptýleni budou nepřátelé jeho! Jako pomíjí dým, tak pominou. Tak zahynou hříšníci před tváří Boží; spravedliví však se radují…“
V první stichiře se mnohokrát opakuje slovo Pascha: „Dnes nám nastala svatá Pascha, Pascha nová, svatá, Pascha tajuplná, Pascha velebná, Pascha, Kristus Vykupitel, Pascha neposkvrněná, Pascha veliká, Pascha věřících, Pascha, jež nám otvírá bránu rajskou, Pascha, jež všecky věřící posvěcuje.“ Událost Kristova zatčení, ukřižování a zmrtvýchvstání se odehrávala v průběhu židovského svátku Pesach – každoroční vzpomínky na vyvedení židovského národa z egyptského otroctví, a tak i naše křesťanská Pascha si převzala tento název. Ale stichira vysvětluje, jaký význam má Pascha pro nás.
Další stichira je o ženách, které brzo ráno přišly ke hrobu Ježíše Krista. „Pojďte ženy, jež jste měly zjevení, řekněte blahou zvěst Sionu…“ „Ženy, jež měly zjevení“, jsou nejbližší učednice Krista (Marie Magdalena, Marie Kleofášova, Salome a další). Sion je místem, kde se apoštolové skrývali před farizeji. Tyto ženy mají za úkol říct učedníkům, že Kristus vstal z mrtvých. Ale nejen učedníkům, celému Jeruzalému: „Plesej v jásotu a raduj se, Jeruzaléme, neboť jsi viděl vycházeti z hrobu Krista Krále jako ženicha.“ Srovnání Spasitele s ženichem pochází z podobenství o deseti pannách z Matoušova evangelia (25, 1–13).
Třetí stichira popisuje setkání žen s andělem: „Když ženy myro nesoucí časně z rána přistoupily ke hrobu Dárce života, spatřily anděla sedícího na kameni, a on zvěstoval jim a pravil: Proč hledáte živého mezi mrtvými, proč lkáte nad neporušeným, jako by tlel? Jděte a zvěstujte toto poselství učedníkům jeho.“ Ženy marně pláčou, neboť Pán Ježíš je živ a neporušen. Není důvod pro smutek, nýbrž pro největší radost.
Čtvrtá stichira se podobá první a je hymnem světlému svátku a popisem toho, jak už samotný Kristus vyzývá ženy, aby zvěstovaly apoštolům.
Stichira na „sláva i nyní“ je smyslovou a emocionální kulminací celého tohoto cyklu. V tento den „říkejme ‘bratří’ také těm, kdož nás nenávidí, odpusťme vše pro vzkříšení…“ Završením stichir je zpěv troparu „Vstal z mrtvých Kristus, smrtí smrt překonal a jsoucím ve hrobech život daroval!“ Věřící se líbají a blahopřejí ke svátku všem přítomným v chrámu.
Poučné slovo sv. Jana Zlatoústého
Po stichirách následuje čtení poučného slova sv. Jana Zlatoústého. Tento prvek se zachoval v naší bohoslužbě od dob, kdy se na Velkou sobotu křtili katechumeni. Toto poučné slovo bylo určeno právě pro ně. V poučném slovu kněží krátce vykládali křesťanské učení. Slovo Jana Zlatoústého je nejznámější ze všech poučných textů. Má krásná slova: „Kde jest, smrti, osten tvůj? Kde, peklo, tvé vítězství? Kristus vstal z mrtvých, a tys svrženo. Kristus vstal z mrtvých, a padli démonové. Kristus vstal z mrtvých, a radují se andělé. Kristus vstal z mrtvých, a vládne život.“
Po jitřní se zpívají paschální hodinky a slouží se liturgie. Královská brána je přitom otevřená a zůstává otevřená po celý Světlý týden, jako znamení, že Kristus navždy otevřel lidem bránu nebeského království.
