Díl 149. Chazael aramejským králem.

Vzpomínáte si na proroka Eliáše, na jeho boj za zachování věrnosti Hospodinu v srdci izraelského lidu? Byla to zlá doba za krále Achaba, který tehdy dosedl na izraelský trůn. Vzal si za manželku fénickou princeznu Jezábel, fanatickou pohanku, která v Izraeli prosazovala úctu k pohanskému božstvu Baalovi a ctitele Hospodina, pravého Boha, toho, který vyvedl izraelský lid z egyptského otroctví a uvedl do zaslíbené země Kenaan, pronásledovala a jeho proroky dávala zabíjet. Vzpomínáte i na Eliášovo utkání s Baalovými proroky při slavné oběti na hoře Karmel, kdy Hospodin sám sesláním svého ohně na oltář Eliášem zbudovaný potvrdil všem, že ne Baal, ale On, Hospodin, je pravý Bůh? Tehdy Jezábel, místo aby se odvrátila od Baala a vyznala Hospodina, přísahala Eliášovi pomstu. Eliáš před ní prchá do sinajské pouště a pak až k posvátné hoře Choréb. Tam se mu dostává od Boha zjevení. Má vystoupit na horu a postavit se tam před Hospodina, který se před ním bude ubírat. Eliáš čeká. Zadul silný vítr, rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin ani v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný. Jakmile jej Eliáš uslyšel, zavinul si tvář pláštěm, neboť poznal, že k němu přistoupil Hospodin.

            Hospodin k Eliášovi promluvil: „Co tu chceš, Eliáši? Jdi, vrať se svou cestou k damašské poušti. Pomažeš Chazaela za krále nad Aramem, Jehúa, syna Nimšího, pomažeš za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šáfatova z Ábel-mechóly, pomažeš za proroka místo sebe.“ Zániku víry a úcty k Hospodinu se nemusíš obávat, neboť Hospodin současně slibuje: „Zachovám v Izraeli sedm tisíců, jejichž kolena nepoklekla před Baalem a jejichž ústa ho nepolíbila.“

Eliáše potěšilo Hospodinovo sdělení, ale cítil se příliš vyčerpán na to, aby splnil Hospodinův úkol pomazat ty tři muže. Než opustil v ohnivém voze tento svět, zajistil si jen svého nástupce – Elíšu. Povýšení obou druhých mužů na krále ponechal jemu. A tak uplynula dlouhá doba, než byl Hospodinův úkol splněn. Když Elíša přišel do Damašku, hlavního města říše Aramejců, byl Ben-Hadad, aramejský král, právě nemocen. Ben-Hadad se dozvěděl o Elíšově příchodu. Nařídil svému dvořanu Chazaelovi: „Vezmi s sebou dar, jdi Božímu muži vstříc a dotaž se skrze něho Hospodina, zda vyváznu z této nemoci živ.“ 

Chazael splnil králův příkaz. Bohatý dar, který Elíšovi  přinesl, tvořil náklad čtyřiceti velbloudů. Přednesl pak Elíšovi králův dotaz. Elíša mu odvětil:„Jdi, vyřiď králi, že  jeho nemoc mu určitě nezpůsobí smrt. Hospodin mi však ukázal, že král přesto určitě zemře.“ Tu Chazael vidí, že prorokova tvář strnula, že celý znehybněl a nakonec se rozplakal. Když se ho Chazael zeptal, proč pláče, řekl mu Elíša: „Pláču, protože vím, jakého zla se dopustíš vůči Izraelcům: Jejich pevnosti vypálíš, jejich jinochy povraždíš mečem, jejich pacholátka rozdrtíš a jejich těhotné poroztínáš.“ Chazael se brání: „Copak jsem pes, abych se dopustil něčeho tak strašného?“ Elíša mu řekl: „Hospodin mi totiž ukázal, že ty budeš králem nad Aramem.

Chazael pak odešel od Elíši a předstoupil před svého pána. Ben-Hadad se ho zeptal, co mu řekl Elíša. Chazael odvětil: „Řekl mi, že určitě z nemoci vyvázneš živ.“ Den na to vzal Chazael prostěradlo, namočil je do vody a přiložil na králův obličej. Tak ho udusil. Místo něho se stal králem Aramu Chazael.

+Arcibiskup olomoucko-brněnský Simeon

Ptice 16. ledna 2019