Velký půst jako nový začátek

Blíží se jedno z nejdůležitějších období v životě každého pravoslavného křesťana – velký půst. Je to možnost přehodnotit svůj předchozí život, vynulovat skóre, restartovat realitu pokáním, modlitbou a sebezapřením a nakonec s víceméně čistým svědomím oslavit největší událost v dějinách lidstva – Kristovo zmrtvýchvstání. Ale co my vlastně o velkém půstu víme?

Jak vznikl velký půst?

Půst se zmiňuje v Písmu svatém, a to jak v Starém, tak v Novém zákoně. V biblické době půst znamenal úplné zdržení se od jídla a považoval se za oběť Bohu. Mojžíš ve Starém zákoně a Pán Ježíš v Novém se postili 40 dnů, znamená to, že během celého tohoto období nejedli vůbec nic. Ale většinou půsty nebyly tak dlouhé a trvali několik dnů. V křesťanství se půst začal považovat za projev pokání, jeho doba se prodloužila, ale změnil se způsob postění se. Přestal být synonymem hladovění, jíst můžeme, ale pouze postní pokrmy. 

Velký půst vznikl jako vzpomínka na Ježíšův 40denní půst na poušti a jako příprava věřících na svátost křtu, která se tradičně konala na Velkou sobotu, den před Paschou. Spolu s katechumeny se postili i již pokřtění křesťané. Postní lhůta se definitivně ustálila v IV. století, a 69. apoštolské pravidlo stanoví tento půst jako závazný pro všechny křesťany.

Kdo reguluje přísnost půstu?

Především sám postící se a jeho duchovní otec. Řád, podle kterého žije pravoslavná církev, je určen hlavně pro mnichy. Existuje postní kalendář, v němž je popsáno, jaké potraviny se dovolují v ten či onen den v průběhu půstu. Ale pro laiky je to pouze orientační bod. Nejlepší cestou je poradit se s knězem, který dobře zná vás a vaše životní podmínky.

Jak se postí laici?

Moderní člověk není vždy schopen dodržovat přísná gastronomická omezení velkého půstu. Ale půst není ctností sám o sobě, nýbrž prostředkem pro jejích získání. Některým přísnost prospívá, ale jiným může uškodit. Každý z nás musí nalézt svou cestu. Neméně důležitými prostředky jsou modlitba, čtení Písma a skutky milosrdenství. Již starozákonním prorokům Bůh říká: „Chci milosrdenství, ne oběť“ (Ozeáš 6, 6). Laici se v dnešní době postí podle svých sil a možností, radí se s duchovním otcem a zkušenými bratry a sestrami. Pro moderního člověka mimo jiné může být důležité omezení toho informačního šumu, ve kterém žijeme. Zkuste omezit čas věnovaný prohlížení filmů a surfování internetem. Místo toho se věnujte svým blízkým a těm, kdo potřebují vaši pomoc.   

Správný přístup k postění shrnul apoštol Pavel v 14. kapitole listu Římanům: „Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech. Někdo třeba věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen rostlinnou stravu. Ten, kdo jí všecko, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť neodsuzuje toho, kdo jí; vždyť Bůh jej přijal za svého. Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka?… Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu… Proč tedy, ty slabý, soudíš svého bratra? A ty, silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží… Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak jednat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu a nepůsobili pohoršení… Neuváděj tedy svým jídlem do záhuby toho, za nějž Kristus umřel! Nevydávej v potupu to dobré, co jste přijali. Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého… Nenič kvůli pokrmu Boží dílo! Ano, všecko je čisté, zlé však je, když někdo pohoršuje druhého tím, co jí. Je tedy dobré nejíst maso a nepít víno a nedělat nic, co je tvému bratru kamenem úrazu. Tvé přesvědčení ať zůstane mezi tebou a Bohem.“ 

Jak se postí děti?

Postní míru pro děti určují rodiče. Nikdo nečeká od dětí přísné asketické činy, a samozřejmě nevylučuje z jejich jídelníčku potraviny potřebné pro rozvoj rostoucího organismu. Postní omezení se týkají především pamlsků, bez kterých se dá snadno obejít, a her, hlavně těch, co mají ve svých mobilech a tabletech.

Součástí dětského postění musí být konání dobrých skutků a zápasení se zlozvyky. Vášně pokouší lidskou duši již od raného věku. Proto i boj proti nim je třeba zahájit co nejdřív. Pro dítě se půst může stát dobrou příležitostí pro zápas s leností, lhavostí a rozmary. Ale nesmí se z toho stát nudná povinnost, formální domácí úkol nebo rodičův rozkaz.

Kdo se nepostí nebo se postí jen omezeně?

Kromě dětí se určitá zeslabení postních pravidel nebo jeho úplné vyloučení mohou týkat nemocných a starých lidí, těhotných a kojících žen, vězňů, vojáků a těžce pracujících nebo cestujících lidí. Ale je třeba podotknout, že tady jde jenom o gastronomická pravidla. Sebeomezení v zábavách a požitcích a zesílení modlitby platí pro všechny tyto kategorie stejně jako pro ostatní věřící.

Proč postní kalendář v některé dny vylučuje olej?

Monastýrská pravidla dovolují přidávat k jídlu olej jen v sobotu, v neděli a v některé všední dny. Na laiky se takový nárok samozřejmě neklade. V jižních zemích, kde se vytvořil současný církevní řád, lidé vždy měli na stole olivy, proto byl olej považován za nadbytečný. Pro průměrného Evropana olivy nejsou potravinou, která nikdy nechybí v ledničce. Olej naopak je běžnou součástí jakéhokoliv jídla a vůbec není jakousi pochoutkou.

Pije se v postní době alkohol?

V některé postní dny se dovoluje malé množství vína. Silný alkohol je pochopitelně zakázán. Půst je dobou soustředění a koncentrace. Alkohol k žádné koncentraci nepřispívá a brání člověku v duchovním rozvoji.

Jak je to s rybou, krevetami a dalšími mořskými plody?

Ryba se jí pouze dvakrát za celou dobu velkého půstu – na svátek Zvěstování přesvaté Bohorodici (7. dubna) a na Květnou neděli (neděle před Paschou). Ale pokud Zvěstování připadá na Velký týden, ryba se vylučuje. Podle ruské tradice den před Květnou nedělí, na Lazarovou sobotu, si věřící mohou dovolit rybí kaviár. Ale je také třeba pamatovat, že půst ještě pokračuje, a nedělat si ze svátečného oběda carskou hostinu. Ryba se může ponechat během celého postního období v jídelníčku těhotných žen nebo studentů, kteří potřebují výživu pro dobré fungování mozku. Samozřejmě se tyto věci řeší individuálně spolu s duchovním otcem.

Co se týká krevet, je to docela sporná otázka. Například v Řecku, kde mořské plody jsou tradiční a dostupnou stravou, krevety jí nejen laici, ale v určité dny i mniší. Ale v Čechách mořské plody běžným jídlem nejsou. Takže každý, kdo se postí, by se měl poradit se svým duchovním otcem, jestli v jeho jídelníčku budou krevety, kalamáry a jiné dary moře. Ale pokud jsou krevety pro vás oblíbenou pochoutkou, bylo by rozumně je vyloučit, protože základním postním pravidlem je to, že strava musí být prostá.

Na co dávat pozor kromě jídla?

Velký půst není jenom gastronomickou záležitostí. Během postního období si můžeme nacvičit spoustu dobrých zvyků, které nám pak usnadní život. Můžeme třeba přestat marnit čas. Našim postním předsevzetím může být věnování se jenom podstatným věcem – práci, studiu, rodinným starostem a především duchovnímu rozvoji.

Půst nás může naučit odpouštět. Velkopostnímu období předchází takzvaná neděle odpouštění, kdy prosíme o odpuštění své blízké a samozřejmě odpouštíme sami. Měli bychom se smířit se všemi a vyřešit veškeré staré konflikty, aby se velký půst skutečně stal restartem a novým začátkem.

Dalším dobrým zvykem se pro nás může stát zesílená modlitba. Určitě musíme navštěvovat chrámové bohoslužby, které mají v období velkého půstu opravdu unikátní ráz. A konečně je velký půst dobou, kdy můžeme udělat několik malých, ale skutečných kroků k Bohu. Sedm postních týdnů je jako sedm schodů k Pasše, k vítězství Krista nad smrtí a hříchem. Ať je prožijeme tak, abychom s čistým srdcem oslavili tento Svátek svátků.