10 složitých citátů z Velkého kajícího kánonu
Velký kající kánon sv. Ondřeje Krétského je nejdelší ze všech existujících kánonů. I když na velkopostní bohoslužbě máte u sebe text kánonu, některé podrobnosti a příklady ze Starého zákona, které uvádí svatý Ondřej, se mohou zdát velice těžké pro vnímání a chápání. Vybrali jsme pro vás 10 zvláště složitých citátů z textu Velkého kajícího kánonu v českém jazyce s výkladem.
1. „Žebřík, který kdysi viděl velký mezi patriarchy…“
(Čte se v pondělí prvního velkopostního týdne. Píseň 4.)
Český text: „Žebřík, který kdysi viděl velký mezi patriarchy, obrazem je, duše má, přiblížení se k němu skutky a výstupu skrze poznání; chceš-li tedy žít skutkem, poznáním a duchovním nazíráním, obnov se.“ (Gn 28, 12)
Výklad: Starozákonní patriarcha Jákob, jenž se skrýval před hněvem svého bratra Ezaua a zároveň si přál najít ctnostnou ženu, šel do Cháranu, kde žili příbuzní jejich rodiny. Vzít si dobrou ženu bylo pro Jákoba nesmírně důležité. Dostal požehnání od svého otce a měl se stát dalším patriarchou rodu, z něhož vzejde Spasitel světa. Když na jednom místě nocoval, měl sen – zázračný žebřík, po němž vystupují a sestupují andělé. V tomto zjevení k němu promluvil sám Bůh, požehnal Jákobovi a potvrdil to, co slíbil jeho dědu Abrahamovi. Svatý Ondřej představuje Jákobův žebřík jako obraz duchovního vzestupu duše k Bohu.
2. „Jako Dátan a Abiram…“
(Čte se v pondělí prvního velkopostního týdne. Píseň 6.)
Český text: „Odpadla jsi, duše, od Hospodina svého, jako Dátan a Abiram, přesto zvolej z pekla nejhlubšího, aby tě ústa země nepohltila.“ (Nu 16, 32)
Výklad: Bůh zvolil proroka Mojžíše, aby vyvedl židovský národ z egyptského otroctví. Jejich putování na poušti trvalo 40 let. Během celého tohoto období se mezi lidmi objevovali ti, kteří vyvolávali nepokoje, paniku a reptali na proroka. Často zaznívaly řeči, že otroctví je stabilnější než úmorná a nebezpečná cesta do požehnané zaslíbené země. Dátan a Abiram byli účastníky jedné ze vzpour proti Mojžíšovi, pochybovali, že jeho moc nad nimi je zákonná. Za tuto vzpouru proti Boží vůli Dátana a Abirama pohltila země. Svatý Ondřej uvádí tuto biblickou událost jako pronikavý obraz zhoubného působení reptání, malomyslnosti a odmítnutí Boží vůle, které často trápí lidskou duši.
3. „Jako jalovice bujná…“
(Čte se v pondělí prvního velkopostního týdne. Píseň 6.)
Český text: „Jako jalovice bujná připodobnila ses, duše, Efrajimu; jako srna z pasti zachraň život svůj, okřídlíš-li se prací, věděním a duchovním zřením.“ (Jr 31, 18; Oz 10, 11)
Výklad: Efrajim byl jedním ze synů Josefa, syna Jákobova. Z důvodu zvláštní přízně děda a patriarchy Jakuba potomci Efrajima získali nejlepší území a mimořádné postavení, kvůli čemuž se domýšlivost stala jejich rodovou vlastností. V tragickém rozkolu království na Judské a Izraelské Efrajimův kmen zahrál klíčovou rolí. Později potomci Efrajima zahynuli v asyrském zajetí. Svatý Ondřej připodobňuje domýšlivost běsnění nerozumného zvířete, které se dřív či později chytí do pasti své pýchy.
4. „Jako onen stříbrný peníz…“
(Čte se v úterý prvního velkopostního týdne. Píseň 2.)
Český text: „Ztratil jsem dřívějšího obrazu krásu, Spasiteli, ve vášních svých; hledej ji jako onen stříbrný peníz a nalezni ji.“ (L 15, 8)
Výklad: Zmiňuje se podobenství o deseti penízích (stříbrných mincích), ve kterém žena, aby nalezla jeden ztracený peníz, nechává ostatní a hledá ho, dokud nenalezne. Podobenství vypráví o tom, že Pán používá veškeré možnosti, aby ztraceného člověka přivedl k rozumu a zachránil.
5. „Hůl Mojžíšovu, která bije do moře a zhušťuje vody jeho…“
(Čte se v úterý prvního velkopostního týdne. Píseň 5.)
Český text: „Hůl Mojžíšovu, která bije do moře a zhušťuje vody jeho, představuj si duše, jako obraz kříže božského, skrze který i ty můžeš konat skutky veliké.“ (Ex 14, 21 – 22)
Výklad: Při odchodu Židů z Egypta jim Bůh ukázal velký zázrak. Mojžíš vztáhl ruku s žezlem nad vody, a Rudé moře se působením silného větru rozestoupilo a otevřelo cestu národu pryč od egyptských vojáků k zemi zaslíbené. Mojžíšova hůl je předobrazem Kristova kříže.
6. „Chafní a Pinchas přinesli, jako ty, duše, Bohu odcizený, nečistý život.“
(Čte se v úterý prvního velkopostního týdne. Píseň 5.)
Český text: „Áron přinášel Bohu oběť bezúhonnou a upřímnou; ale Chafní a Pinchas přinesli, jako ty, duše, Bohu odcizený, nečistý život.“ (Lev 10, 1–2; 1S 2, 12)
Výklad: Áron byl starším bratrem proroka Mojžíše a prvním veleknězem židovského národa. Dva jeho starší synové Nádab a Abíhú pro svou neposlušnost Bohu zemřeli, pozřel je oheň, který vyšel od Hospodina. Chafní a Pinchas žili mnohem později a byli syny Élího – kněze a soudce izraelského národa, a sami taktéž byli kněžími. Byli to ničemníci, z obětních hodů Izraelců si vybírali nejlepší kusy masa „dříve než obrátili tuk v obětní dým“. Kvůli jejich chování lidé přestali přinášet Bohu oběti. Svatý Ondřej se rmoutí nad tím, že člověk se může denně nacházet vedle svatyně, sloužit Bohu, uvědomovat si svou zodpovědnost, ale přesto být nedbalým a nevázaným.
7. „Studnicím kananejského smýšlení dala jsi přednost, ó duše…“
(Čte se v úterý prvního velkopostního týdne. Píseň 6.)
Český text: „Studnicím kananejského smýšlení dala jsi přednost, ó duše, před pramenem skalním, z něhož řeka moudrosti jako zřídlo vylévá potoky bohosloví.“ (Gn 9, 25; Ex 17, 6)
Výklad: Kananejci byli potomky Chámova syna Kanána, prokletého Noem. V Písmu svatém je to národ, jenž nese na sobě pečeť tohoto prokletí ve svých pohanských obřadech, tradicích, způsobu myšlení. Kananejské smýšlení je zaměřeno pouze na materiální stranu života a projevuje se u každého člověka. Když sv. Ondřej mluví o skalním pramenu, vzpomíná událost z doby putování židovského národa na poušti. Když Židé opět reptali na Mojžíše kvůli nedostatku čisté vody, prorokovi se zdálo, že ho za chvíli ukamenují. Na rozkaz Hospodina udeřil svou holí o skálu a vyšel z ní pramen čisté vody. Čistá voda se podobá čisté myšlence, která na rozdíl od egoistické kananejské netouží po ovládání, nýbrž se rodí ze statečnosti, vytrvalosti a důvěry k Bohu.
8. „Mrzkosti Achaba horlivě jsi následovala, duše má…“
(Čte se ve středu prvního velkopostního týdne. Píseň 7.)
Český text: „Mrzkosti Achaba horlivě jsi následovala, duše má; běda mně! Stala ses obydlím skvrn tělesných a nepěknou nádobou vášní; vyšli však vzdech ze své hlubiny a vypověz Bohu hříchy své.“ (1 Kr 16, 30)
Výklad: Achab byl izraelským králem a odpadlíkem. Za jeho vlády byl postaven chrám pohanskému božství Baalu, všude v Izraeli se konaly pohanské obřady a spravedliví Izraelci a proroci, již se postavili na odpor této neřesti, byli krutě pronásledováni. V Písmu svatém je popsáno, jak Achab pronásledoval proroka Eliáše. Král Achab se stal obrazem podlosti a ohavnosti. Duše spoutána vášněmi se podobá Achabovi.
9. „Nestaň se sloupem solným, duše…“
(Čte se ve čtvrtek prvního velkopostního týdne. Píseň 3.)
Český text: „Nestaň se sloupem solným, duše obracející se zpět; ať je ti výstrahou příklad Sodomských. Zachraň se na hoře Soár.“ (Gn 19, 26)
Výklad: Hospodin rozkázal jedinému spravedlivému člověku města Sodomy Lotovi, aby co nejrychleji opustil město, které za chvíli bude zničeno, a odešel na horu. Hora je obrazem duchovního vzestupu. Ale Lot žádal, aby mu bylo dovoleno skrýt se ve městě Sóaru, jehož název znamená maličké. Samozřejmě spravedlivému v malém městě je lépe než ve velkém. Ale Lot tím, že odešel do Sóaru, prokázal nedůvěru k Bohu. I když byl zachráněn před ohněm, nevyhnul se následujícím pokušením. Lot opustil zkažené město bez lítosti na rozdíl od své ženy, která navzdory Božímu zákazu se ohlédla a proměnila se v solný sloup. Zřeknutí se hříchu musí být okamžité, bez vzpomínek a litování, protože jinak nás vzpomínky znovu vrátí ke hříchu.
10. „Byl zámožný a spravedlivý, oplývající bohatstvím a stády…“
(Čte se ve čtvrtek prvního velkopostního týdne. Píseň 4.)
Český text: „Job, člověk, který měl královskou hodnost, korunu a purpur, byl zámožný a spravedlivý, oplývající bohatstvím a stády, náhle přišel o toto bohatství, slávu a království a stal žebrákem.“ (Job 1, 1 – 22)
Výklad: Starozákonní spravedlivý mučedník Job, jenž měl velkou rodinu, bohatství a úctu, najednou ztratil téměř všechno. Zůstala s ním jen jeho žena, ale i ona v důsledku utrpení přišla o rozum a vyzývala muže, aby zlořečil Bohu a zemřel. Aby toho všeho nebylo málo, Job onemocněl malomocenstvím, které bylo v té dávné době považováno za Boží trest. Job je vzorem spravedlivého mučedníka a předobrazem Krista, jenž trpěl za lidské hříchy. Job se obracel na Boha a upřímně se snažil pochopit, proč se s ním to všechno děje. Hospodin se zjevil Jobovi a dal mu najevo, že utrpení se posílá ne za spáchání jakéhosi přestupku, ale pro to, aby dotyčný něco pochopil. Utrpení tím pádem není trestem, nýbrž prostředkem duchovního růstu člověka, ale samozřejmě si člověk zdaleka ne vždy uvědomuje nutnost takové zkoušky. Po utrpení Bůh znovu povýšil Joba, vrátil mu zdraví, sílu a bohatství.
Protopresbyter Alexandr Šmeman napsal: „Aby člověk mohl doopravdy slyšet Velký kánon, potřebuje znalost Bible a schopnost porozumění biblickým obrazům. Jestli se Písmo dnes někomu zdá být nudné a vzdálené reálného života, příčinou je to, že jeho víra se neživí ze zdroje svatého Písma, které pro církevní otce bylo zdrojem víry. Musíme se znovu naučit vnímat svět tak, jak se nám odkrývá v Bibli, naučit se žít v tomto biblickém světě. A není lepší způsob, jak se tomu naučit, než církevní bohoslužba, která nám nejen předává biblické učení, ale také odkrývá biblický způsob života.“
Asja Zaněgina
Materiál je zpracován na základě výkladů ke kánonu Vladimíra Lučaninova
Přeložila Naděžda Skvarnik
Český text kánonu je citován podle Velký kající velkopostní kánon svatým Ondřejem Krétským sepsaný. Praha, 2018
