Obřezání Páně

14. ledna pravoslavná církev slaví svátek Obřezání Páně. V osmý den po narození Panna Marie a svatý Josef Snoubenec nechali obřezat novorozeného Ježíše podle starozákonního ustanovení. Evangelista Lukáš popisuje tuto událost takto: „Když uplynulo osm dní a nastal čas k jeho obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala.“ (Lukáš 2, 21)

Obřad obřezání má základ v Písmu svatém Starého zákona. Obřízka byla znamením smlouvy mezi Bohem a Abrahamem: „Bůh dále Abrahamovi řekl: „Ty i tvoje potomstvo budete mou smlouvu zachovávat ve všech pokoleních. Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán.  Dáte obřezat své neobřezané tělo a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Po všechna pokolení každý, kdo je mezi vámi mužského pohlaví, bude osmého dne po narození obřezán, doma zrozený i koupený za stříbro od kteréhokoli cizince, který není z tvého potomstva. Musí být obřezán každý zrozený v tvém domě i koupený za stříbro. Tak bude má smlouva pro znamení na vašem těle smlouvou věčnou. Neobřezanec, který by nedal své neobřezané tělo obřezat, bude ze svého lidu vyobcován; porušil mou smlouvu.“ (1. Mojžíšova 17, 9–14)

Svatí otcové ve svých výkladech Písma svatého vysvětlují, že Bůh, jenž sám je tvůrcem zákona, podstoupil obřezání, aby poukázal lidem na nezměnitelnost a nesmírnou důležitost těchto zákonů, neboť později sám řekl: „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.“ (Matouš 5, 17)

Obřízka symbolizovala spojení s Hospodinem a očištění od hříchu. Kristus byl bezhříšný, ale přesto podstoupil obřezání, abychom viděli, nakolik se přiblížil lidem.

Otcové také zdůrazňovali, že obřezání je důkazem toho, že Syn Boží se skutečně vtělil a stal se pravým člověkem. Používali tento argument ve své polemice s heretiky dokety, kteří sváděli lidi bludným učením o tom, že Pán Ježíš měl jen zdánlivé tělo neschopné utrpení.

Teofylaktus Bulharský, arcibiskup ochridský, známý vykladatel Písma, jenž žil v 11. století, poukazuje ne jednu zajímavost: „Ale On, jen Jemu známým způsobem, uchoval tuto částici (obřezanou část těla) neporušenou a po svém zmrtvýchvstání ji znovu přijal, aby ani v tomto ohledu neměl nedostatek, stejně jako my po vzkříšení dostaneme svá těla v celistvosti.“

Ve stejný den novorozenci dali jméno Ježíš, „které dostal od anděla“. Tato slova odkazují na první kapitolu Matoušova evangelia, v níž anděl nařídil svatému Josefovi: „Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“ (Matouš 1, 21)

14. ledna se také slaví památka svatého Basila Velikého, proto se v chrámech slouží liturgie sestavena tímto arcibiskupem a teologem 4. století. Liturgie Basila Velikého se v pravoslavné církvi slouží pouze desetkrát za rok: v předvečer Narození a Zjevení Páně (pokud předvečer nepřipadá na sobotu nebo neděli), v nedělích Velkého půstu (1. až 5), na Velký čtvrtek a Velkou sobotu a na svátek sv. Basila Velikého.

Redakce