3 zajímavé otázky o Kristově narození
Otázka č. 1: Kdy se Kristus narodil?
Když se nás někdo zeptá, kdy jsme se narodili, s jistotou na tuto otázku odpovíme. Ale jak je to s datem Kristova narození? Kdy se narodil náš Pán? 25. prosince? Nebo 7. ledna? A kolikátého roku – 1 nebo 0?
Ani dnes situace s kalendářem není jednoduchá. Různé křesťanské církve používají různé kalendáře. O jiných náboženstvích už vůbec nemluvíme. Ale v minulosti kalendářní otázky byly mnohem složitější. Někteří počítali léta od založení Říma, jiní od začátku vlády toho či onoho krále, Židé za výchozí bod považovali stvoření světa.
Člověkem, který vypočítal rok Kristova narození, byl mnich Dionysius Malý. Tímto úkolem ho pověřil římský papež Jan I. V té době se léta počítala od začátku vlády císaře Diokleciána. Dionysius vypočítal, že rok 248 Diokleciánovy éry odpovídá roku 532 po Kristově narození. Bohužel se mnich dopustil omylu ve svých výpočtech. Tak dnes už víme z vědecky osvědčených zdrojů, že Herodes zemřel v roce 4 před n. l., tzn. před Kristem, což je nesmysl.
Co o Kristově narození říká Písmo svaté? Bohužel jen málo. Podle Lukášova evangelia se dá dost přesně vypočítat narození sv. Jana Předchůdce. Víme, že v době, kdy anděl zvěstoval Panně Marii narození Spasitele, sv. Alžběta byla těhotná již 6 měsíců (viz Hlas pravoslaví č. 12, 2017). Tím pádem Kristovo narození skutečně připadá buď na konec současného prosince, nebo začátek ledna. Ale jsou to pořád jen přibližné výpočty. Co se týká roku, je to ještě složitější. Víme jenom to, že Ježíš začínal své dílo v patnáctém roce vlády císaře Tiberia (Lukáš 3, 1), což je rok 29 n. l., a bylo mu tehdy „asi třicet let“ (Lukáš 3, 23). Židé v Janově evangeliu ve svém sporu s Ježíšem zdůrazňují, že mu ani „není padesát“ (Jan 8, 57), což je také dost mlhavé. Víme, že Kristus se narodil za vlády krále Heroda (Matouš 2, 1), Sýrii v té době spravoval Quirinius a císař Augustus vydal nařízení, aby byl po celém světě proveden soupis lidu (Lukáš, 2, 1–2).
Ještě víme o Betlémské hvězdě, kterou spatřili mudrci z východu. Podle čínských letopisů se taková hvězda skutečně objevila na nebi kolem roku 5 před n. l. Ale interpretace a datování starých čínských dokumentů je také velmi nesnadná práce.
Takže na jednu stranu naprosto přesně datovat Kristovo narození nemůžeme. Ale na stranu druhou existuje spousta informací, které poukazují na konkrétní, i když neurčenou do roku a do dne, historickou dobu, kdy se Syn Boží stal Synem člověka. Víme přesně, že Kristus se narodil tehdy a rodí se znovu v každém srdci, které je schopno tuto dobrou zvěst přijmout.
Otázka č. 2: Proč Pán Ježíš své narozeniny neslavil?
Z pohledu moderního člověka Židé novozákonní doby byli do značné míry lidmi nešťastnými. Své narozeniny neslavili, nepořádali narozeninové party, nedostávali kopu zbytečných dárků. Vysvětluje se to asi tím, že samotný čas vnímali jinak než my. Nám se život zdá jakousi linií, která má počáteční a konečný bod – start a finále. Ale pro ně představoval obrovskou spirálu, kde je důležitý nový kvalitativní závit – dětství, mládí, dospělost, stáří a určité životní milníky – obřízka, vzdělání, manželství atd.
Kromě toho židovská společnost se formovala v boji za svou svébytnost a cizí kulturní vlivy vnímala negativně. Oslavy narozenin byly římským zvykem, tj. zvykem pohanů okupantů. Markovo evangelium nám popisuje jednu jedinou narozeninovou oslavu, a to oslavu Herodovu. Všichni víme, jak dopadla. Na požádání dcery Herodiady kat sťal Jana Křtitele a přinesl jeho hlavu hostům na míse. Asi nikdo z nás by si takový večírek nepřál.
Snad proto i datum Kristova narození upadlo v zapomnění a sám Kristus své narozeniny pochopitelně neslavil. Důležitost této události si uvědomila až Kristova církev, a to mnohem později. Pak následovaly pokusy vypočítání data, o kterých jsme se již zmiňovali.
Otázka č. 3: Jaké dárky dostal novorozený Ježíš od mudrců?
Nehledě na to, že Pán Ježíš neslavil narozeniny, od východních mudrců dostal dárky, o kterých my ani nesníme. Tři králové přinesli Novorozenému dary naplněné hlubokým smyslem – zlato, kadidlo a myrhu.
Zlato mu bylo darováno jako Králi králů. Je symbolem poplatku, který poddaní přinášejí svému vládci. Kromě toho zlato se vždy používalo pro výrobu luxusních věcí a velmi často zdobilo i posvátné relikvie. Cherubíni zdobící archu úmluvy v Jeruzalémském chrámu byli zhotoveni ze zlata. Tváře světců na ikonách obklopují zlaté svatozáře. Pravoslavné chrámy jsou často korunované zlatými kupolemi. Zlato u různých národů bylo symbolem věčnosti kvůli tomu, že tenhle metál nepodléhá zkáze. Proto se zlato zdálo být důstojným darem pro Krále králů, jenž má skutečnou moc, ale používá ji jen ve prospěch všech svých poddaných.
Kadidlo je drahou vonnou pryskyřicí, bylo darováno Kristu jako Bohu a veleknězi. Tato vonná látka se používá pro okuřování chrámu a symbolizuje hlubokou úctu člověka k Bohu. Okuřování kadidlem nám připomíná, že všude ve světě je přítomen Duch svatý – třetí hypostaze Boha-Trojice. Ale proč Krista někdy nazývají veleknězem? Král David ve svém žalmu prorokuje o Kristovi a říká, že je knězem navěky podle Melchisedechova řádu (Žalmy 110, 4). Příběh tohoto krále a kněze je popsán v 1. Mojžíšově knize. Když se Abrahám vracel po vítězství nad Kedorlaómerem a nad králi, kteří stáli na jeho straně, šálemský král Melchisedech přinesl chléb a víno; byl totiž knězem Boha nejvyššího. A požehnal Abrahámovi (1. Mojžíšova 14, 17–20). Chléb a víno tady jsou předobrazem eucharistické oběti Nového zákona.
Myrha, jež byla považována za pohřební vonnou pryskyřici, byla darována Kristu jako tomu, kdo umře pro všechny lidi. Je dost možné, že mudrci věděli z proroctví, jaký osud čeká Mesiáše, že bude trpět a obětuje se, aby vysvobodil lidi z otroctví hříchu a smrti.
Redakce