Díl 129. Rozdělení Šalomounovy říše

Čtyřicet let kraloval Šalomoun nad izraelskou říší. Zemřel v Jeruzalémě, kde byl i pochován. Jeho nástupcem se stal jeho syn Rechabeám. Představitelé celého Izraele se shromáždili do Šekemu, aby ho slavnostně ustanovili králem. Také Jarobeám v Egyptě se dověděl o tomto shromáždění a dostavil se s ostatními. Tehdy lid promluvil k Rechabeámovi: „Tvůj otec nás sevřel tvrdým jhem. Uložil nám nadmíru vysoké daně a nadto jsme byli podrobeni nuceným pracím. Ulehči nám, slev s těchto daní a robot a my ti budeme sloužit.“

Rechabeám jim pravil, že to musí uvážit, aby se k němu vrátil za tři dny, že jim odpoví. Lid se tedy rozešel a Rechabeám si svolal starce, kteří byli ve službách jeho otce Šalomouna, a zeptal se jich na radu, jak by měl lidu odpovědět. Oni mu řekli: „Jestliže budeš k tomuto lidu dobrý a přívětivý a dáš jim laskavou odpověď, budou po všechny dny tvými služebníky.“

Rechabeám se však ke své škodě nespokojil radou starců, ale rozhodl se poradit ještě s „mladíky“,  muži svého věku, kteří s ním vyrostli a teď byli v jeho službách. Ti zažili jen pevnou vládu Šalomounovu a neměli ponětí, jak jsou ve skutečnosti křehká pouta mezi izraelskými kmeny. Poradili mu pravý opak toho, co radili starci: „Odpověz lidu takto: ‚Tak tedy říkáte, že můj otec na vás vložil těžké jho? Nu, já k vašim daním a robotám ještě přidám. Můj otec vás trestal biči, já vás budu trestat důtkami s olověnými bodci.‘“

Rechabeám ve své nezkušenosti a mladistvé pýše poslechl radu mládenců. Počítal s královskou autoritou, jaké se těšil jeho otec, a neuvědomil si, že království, které převzal, není ještě tak pevné a jednolité, aby vydrželo podobné otřesy. Opakoval lidu téměř doslova, co mu poradili mladíci.

Když lid vyslechl královu odpověď, rozzlobil se. „Máme být občany státu, který nám slibuje jen chudobu a utrpení? Radši nic nemít s královským rodem Davidovým! Radši se budeme držet svých stanů a svých zájmů. A, ty uvaž, Rechabeáme, co jen z tvého království zůstane.“ Opravdu, jen kmen Judův, z něhož Davidův rod pocházel, a zbytek Benjamína zůstal králi věrný. Ostatní se odtrhli. Když to Rechabeám viděl, pozdě litoval svého nadutého jednání. Vyslal svého zplnomocněnce nad nucenými pracemi Adoráma, aby lid uklidnil, aby se dalo aspoň jednat, ale rozezlený lid Adoráma ukamenoval k smrti. Král, aby se zachránil, honem skočil do vozu a ujel do Jeruzaléma.

Od této chvíle přestal existovat jediný stát Izrael, kterému v minulosti vládl Šalomoun, a vznikly dva státy, neboť to, co předpověděl prorok symbolickým úkonem roztrhání svého pláště, se uskutečnilo: Větší část Izraele, na severu, zahrnovala deset izraelských kmenů a ponechala si dále jméno Izrael. Druhý stát, na jihu, zahrnoval území kmene Judy a zbytek Benjamína, a nazýval se Juda nebo Judsko, a to byla část, která zůstala věrná Rechabeámovi a jeho potomkům. Když se deset severních kmenů dovědělo, že se Jarobeám vrátil z Egypta, poslali pro něho a ustanovili ho králem nad „Izraelem“ , tj. nad odtrženými deseti kmeny.

Rechabeám se rozhodl nespokojit se s rozdělením své říše, a napravit to vojensky. Kolem Jeruzaléma a na hranicích judského území vybudoval řadu pevností a v Jeruzalémě shromáždil z mužů Judy a Benjamína mocné vojsko, se kterým vytáhl proti odtrženým kmenům, aby je násilím vrátili pod své žezlo. Když však vytáhli do boje, postavil se jim do cesty muž Boží, prorok Šemajáš, aby vyřídil králi Rechabeámovi Hospodinův vzkaz: „Netáhněte a nebojujte proti svým bratřím Izraelcům. Každý ať se vrátí do svého domu, neboť se to stalo z mé vůle.“ Uposlechli tedy Hospodinova slova a vrátili se zpět, jak jim Hospodin nařídil.

†Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský

Ptice, 2. března 2017