11 otázek o Padesátnici

4. června (22. května podle juliánského kalendáře) tohoto roku pravoslavná církev slaví jeden z nejdůležitějších svátků – Padesátnici nazývanou také dnem Svaté Trojice. V padesátý den (z toho plyne název svátku) po Kristově zmrtvýchvstání a židovském Pesachu se apoštolové sešli v místnosti domu v Jeruzalémě, kde se konala Poslední večeře Páně, a sestoupil na ně Svatý Duch. Jedním z darů Ducha Svatého bylo mluvení různými jazyky, což bylo nezbytné pro kázání evangelia po celém světě. Jaký má význam tato událost? A co nám sděluje Písmo o Duchu Svatém? 

1. Proč je Padesátnice považována za narozeniny církve?

Církev není jen shromážděním věrných, ale je také tělem, organismem, v němž proudí Kristův život. A toto tělo oživuje Svatý Duch. Jak píše apoštol Pavel: „Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem. Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.“ (1K 12, 12–13)

2. Ale můžeme v tomto případě mluvit o starozákonní církvi?

Samozřejmě můžeme, protože slovo církev znamená shromáždění vyvolených, a starozákonní Boží lid právě byl takovým shromážděním. Ale Padesátnicí začíná zásadně nová etapa v dějinách spásy – vytváření církve jako těla Kristova bezprostředním působením Ducha Svatého. 

3. Kdo je Duch Svatý? Je to síla, nebo osoba?

Písmo svaté zřetelně mluví o Svatém Duchu jako o osobě. Například Duch promlouvá k apoštolům: „Když konali bohoslužbu Pánu a postili se, řekl Duch svatý: ‚Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.‘“ (Sk 13, 2) Duch také vyjadřuje svou vůli: „Toto jest rozhodnutí Ducha Svatého i naše: Nikdo ať vás nezatěžuje jinými povinnostmi než těmi, které jsou naprosto nutné.“ (Sk 15, 28) Svatému Duchu lze zalhat, a ten, kdo lže Duchu, lže Bohu. Vzpomeňme si na příběh o Ananiáši a Safiře (Sk 5, 1–4).

4. Proč Svatý Duch nemohl sestoupit dřív, než Kristus zemřel na kříži a vstal z mrtvých?

První příčina spočívá v tom, že hřích nás odděloval od Boha. Všichni lidé jako hříšníci potřebovali Boží pomoc k překonání hříchu a napravení svého života, ale zároveň nemohli navázat styk s Bohem kvůli své hříšnosti. Z tohoto bludného kruhu nás vysvobodil Kristus svou smrtí a zmrtvýchvstáním. Neboť Pán Ježíš sám říká, a církev opakuje na každé liturgii: „Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů.“ (Mt 26, 28)

Druhou příčinou je to, že Duch Svatý sestupuje právě proto, aby nás přivedl ke Kristu, ukřižovanému a vzkříšenému. Zase o tom svědčí sám Pán: „Přímluvce, Duch Svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“ (J 14, 26) „Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví.“ (J 15, 26)

5. Přebývá Duch Svatý ve všech křesťanech, nebo jenom ve světcích? 

Svatý Duch přebývá ve všech křesťanech. Člověk naprosto nemůže být křesťanem bez jeho působení. „Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.“ (Ř 8, 9) Svatí dávají Duchu více možností působit a projevovat se. Ale každý člověk se stává křesťanem jenom díky Svatému Duchu. Naše víra není pouhým lidským přesvědčením, nýbrž nadpřirozeným darem Boha. Nemohli bychom ani uznat Ježíše svým Spasitelem, ani změnit svůj život bez pomoci Svatého Ducha.

6. Může Svatý Duch působit mimo církev?

Do jisté míry ano. Bůh působí v našem životě ještě před tím, než se připojíme k církvi. Tomu se říká přivolávající milost. Když na tuto milost zareagujeme, přivádí nás do církve. Proto ačkoli Svatý Duch může působit mimo církev, vždy nás volá do církve.

7. Jak se dá rozpoznat pravá církev, ve které působí Svatý Duch?

Jedním z příznaků pravé církve je posloupnost víry. Církev byla založena Pánem Ježíšem Kristem v 1. století (ne v 16. nebo 19.) a existuje nepřetržitě podle jeho přislíbení: „Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Mt 28, 20) To znamená, že v jakémkoliv století můžeme nalézt jednu a tutéž církev, která vyznává jednu a tutéž víru a koná jednu a tutéž eucharistii. Každý pravoslavný biskup a kněz je propojen s apoštoly skrze nepřerušovanou posloupnost svěcení. Nikdo nemůže založit církev znovu. Můžeme se jenom připojit k té církvi, která byla založena Kristem na jeho apoštolech.

8. Působí Duch Svatý skrze zjevně nedůstojné kněží a biskupy?

Ano. Protože Bůh nenechá upřímně věřícího člověka bez své milosti za hříchy jiných lidí. Ten, kdo přistupuje k přijímání s vírou a úctou, přijímá Tělo a Krev Krista, i když číši drží nedůstojný kněz. Také když člověk činí upřímné pokání, Bůh odpouští jeho hříchy bez ohledu na reputaci kněze.

9. Mohou se mýlit nebo hřešit lidé, v nichž působí Svatý Duch?

Svatý Duch nenaplňuje křesťana bezhříšností nebo neomylností automaticky. Jeho poučení má velmi jemný a taktní charakter. Duch nepřikazuje ani nevnucuje svou vůli. Bůh nezbavuje člověka svobody, proto se každý jednotlivec může mýlit. Neomylná je jenom církev, která formuluje své učení na všeobecných sněmech. Co se týká hříchu, člověk, který vědomě a tvrdošíjně vzdoruje Boži vůli, sám sebe odděluje od Boha. Ale i ti, v nichž přebývá Duch Svatý, mohou hřešit neúmyslně.

10. Po sestoupení Svatého Ducha apoštolové začali ve vytržení mluvit jinými jazyky. Proč tento jev neexistuje v pravoslavné církvi i teď?

Protože to bylo zvláštní znamení, které korespondovalo s jinou událostí – babylonským rozdělením jazyků. Smysl tohoto biblického příběhu spočívá v tom, že vzpoura proti Bohu vede ke ztrátě jednoty lidstva. Ale v den Padesátnice přichází Duch Svatý, aby odstranil veškeré rozdělení a zbudoval jednu církev, která sjednotí všechny národy. Svědčí o tom apoštol Pavel: „Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný – ale všechno a ve všech Kristus.“ (Kol 3, 11)

11. Jak se projevuje působení Ducha Svatého v životě pravoslavného křesťana?

Duch Svatý dává věřícím křesťanům především dary, které zmiňuje apoštol Pavel v listu Galatským: „Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.“ (Gal 5, 22–23) Duch upevňuje naši víru, daruje naději v Boží milosrdenství, ukazuje na naše hříchy, abychom mohli činit pokání. Některým svatým Bůh dává moc konat zázraky, ale toto není cílem křesťana. Jasným příznakem přítomnosti Ducha Svatého je upřímné pokání, pevná víra a ctnostný smysluplný život, který přináší pocit radosti a štěstí.