Chronologie Kristovy smrti

(z knihy O Pasše, Melitón ze Sard, Pavel Mervart, 2010)

Melitón ze Sard

Melitón ze Sard byl jednou z významných postav se silným vlivem na maloasijské křesťanství druhé poloviny 2. století. Svědčí pro to zmínky o něm u řady raněkřesťanských autorů 2. – 4. století, geograficky napříč celým raněkřesťankým světem: u Tertulliana z Kartága[1], i Eirénaia z Lyonu, u Klémenta a Órigena z Alexandrie, u Hippolyta Římského, Methodia z Olympu nebo Alexandra z Alexandrie.

O jeho životě však z těchto pramenů není známo prakticky nic, třebaže díky svým spisům dosáhl ve své době širokého věhlasu, jak plyne z citace neznámého autora 3. století, dochované u Eusebia: „Kdo by neznal knihy Eirénaia, Melitóna a ostatních, kteří prohlašují Krista za Boha a člověka?“ [2]

Představuje tak jeden z mostů mezi zanikajícím světem apoštolských otců, s nimiž ho pojí některé společné tradice, a myšlením raných řeckých apologetů, ke kterým bývá na základě své Apologie, adresované císaři Marku Aureliovi, někdy řazen.

Chronologie Kristovy smrti a Melitónův spis

Pro porozumění novozákonním chronologiím Kristových pašijí je třeba připomenout okolnosti židovských svátků, během kterých k nim došlo. Kolem poloviny 1. století n. l. slavili židé svátek Pesach tak, že odpoledne 14. nisanu byl v Chrámu obětován pesachový beránek, zatímco samotný svátek Pesach začínal tentýž večer 15. nisanu podle židovského způsobu počítání, kdy se konala pesachová hostina s beránkem. Na tento svátek navazoval 15. nisanu ihned bezprostředně další, původně samostatný svátek nekvašených chlebů (řec./lat. Azyma), který trval sedm dní. Protože se však nekvašené chleby jedly již o svátku Pesach, byly oba svátky už v této době vnímány jako jeden celek.

Podle chronologie synoptických evangelií slavil Kristus poslední večeři večer ze 14. na 15. nisanu, a poslední večeře byla tedy pesachovou hostinou. Ukřižován pak byl odpoledne 15. nisanu v první den svátku nekvašených chlebů. Naopak podle chronologie Janova evangelia slavil Ježíš s učedníky poslední večeři již o den dříve, tj. ze 13. na 14. nisanu a ukřižován byl navečer 14. nisanu, tedy v době, kdy se v Chrámu zabíjel pesachový beránek. Autor Janova evangelia tak činí na základě své chronologie typologickou paralelu mezi pesachovým beránkem a ukřižovaným Kristem – pravým Beránkem [3], podobně jako apoštol Pavel [4].

Melitón uvádí ve svém spise Peri Pascha k chronologii Kristovy smrti na dvou místech, že Kristus zemřel „o velkém svátku“ [5]. O. Perler se domnívá, že se tím Melitón přiklonil k synoptické chronologii pašijí, a má tedy na mysli jako den Kristovy smrti 15. nisan jakožto první den svátku nekvašených chlebů. Vyplývá to z Melitónových slov o něco níže v textu: „A proto je pro tebe svátek přesnic hořký“ [6]. Třebaže tedy podle Perlera Melitón ve svém spise theologicky staví na janovské a pavlovské typologii (pesachový beránek – ukřižovaný Kristus), v dataci Kristovy smrti se měl přiklonit k chronologii synoptiků [7], především Matoušova evangelia, které bylo jako nejvíce judaizující evangelium v rané církvi velmi oblíbené. Zmíněnou poznámku Eusebia z Kaisareie, že Melitónův spis Peri Pascha vyvolal reakci Klémenta Alexandrijského, který „z příčiny“ Melitónova spisu O Pasše napsal vlastní stejnojmenný spis [8], vykládá Perler tak, že příčinou Klémentovy reakce byla právě tato disproporce v Melitónově spisu mezi janovskou theologií a synoptickou chronologií Kristovy smrti.

V nejnovějším bádání však odmítá Perlerovy závěry zejména H. Auf der Maur ve své studii o rané podobě křesťanských Velikonoc [9] a kloní se k závěru, že Melitón zastával spolu s janovskou theologií pravého Beránka také janovskou chronologii pašijí. Melitónův údaj, že Kristus byl ukřižován „o velkém svátku“, nutně neznamená, že se jednalo o svátek nekvašených chlebů, protože v této době již splynuly svátek Pesach, začínající v předvečer 14. nisanu, a svátek nekvašených chlebů 15. nisanu do té míry v jeden celek, že pojem „velký svátek“ mohl označovat již 14. nisan navečer. Navíc Melitónovy narážky na slavení svátku židy v době pašijí spíše poukazují k oslavně svátku Pesach [10]. V celém Melitónově spise také nikde není tematizována poslední večeře jako pesachová hostina, a synoptická chronologie pro něho tedy patrně nehrála žádnou roli [11]. Ani z Eusebiovy zmínky o Klémentově polemickém spise o otázkách Paschy, ve kterém se Klément vyslovil pro janovskou chronologii [12], neplyne jasně, zda Klément v této otázce s Melitónem souhlasil nebo nesouhlasil.  

[1] Ke znalosti Melitóna na Západě u latinsky píšících autorů srv. R. Cantalamessa, „Questioni melitoniane. Melitone e i latini; Melitone e I quartodecimani“, RSLR 6 (1970), s 245 – 267.

[2] Neznámý autor u Eusebia, Hist. eccl. V 28, 5 (SC 41, 75), srv. též: S. G. Hall, Melito of Sardis, zl. 8a, s. 70.

[3] Srv. J 1,29

[4] Srv. 1K 5,7

[5] Srv. PP 79, 565 a 92, 677

[6] Srv. PP 93, 678

[7] Srv. O. Perler, Méliton de Sardes, s. 181 – 183.

[8] Srv. Eusebios, Hist. eccl. IV 26, 4 (SC 31, 209)

[9] H. Auf der Maur, Die Osterfeier in der alten Kirche, Münster 2003

[10] Srv. PP 80: „Ty ses radoval…, tys pil víno a jedl chléb…, tys zpíval…, tys tančil…“

[11] Srv. H. Auf der Maur, Die Osterfeier in der alten Kirche, s. 70.

[12] Zl. 28, in: O. Stählin (ed.), Clemens Alexandrinus. Opera III, Berlin 1909, s. 216, 21 – 217, 10.