Liturgie předem posvěcených Darů

Velký půst nespočívá jenom v omezení některých druhů stravy. Půst se týká nejenom těla, ale především duše. Je to stav zkroušenosti, kajícnosti, uvědomění si své hříšnosti, ale také snaha změnit své zlé návyky a potlačit své vášně. V postním období se mění bohoslužebný řád. Ve všední dny se neslouží všem známá liturgie. Dělá se to proto, aby si člověk uvědomil, že je oddělen od Boha svými hříchy a ztrácí to nejcennější – radost sjednocení s Bohem ve svatém přijímání.

Pokud člověk v postním období bude navštěvovat chrám jenom o nedělích, nezažije velkopostní náladu, která se odráží ve zvláštních bohoslužbách velkého půstu. Hlavní z těchto bohoslužeb je liturgie předem posvěcených Darů. Liší se od tradiční liturgie tím, že se při ní nepřináší bezkrevná oběť. Celá tato bohoslužba je přípravou k přijímání Darů posvěcených již předtím.

Hlavní myšlenka liturgie předem posvěcených Darů je touha po přijímání. Nelze pochopit její význam bez praxe častého přijímání. Kdyby se mohlo přijímat jen několikrát za rok, tato liturgie by neměla existovat. Poukazuje na to, že skutečný křesťan nevydrží bez Těla a Krve Krista ani týden.

Dary se ve všední dni velkého půstu neposvěcují, není čas pro oslavování, nýbrž pro pokání a zarmoucení. Liturgie je setkáním s Kristem, ale půst je přípravou na toto setkání. Vzpomeňme si na evangelní pasáž, ve které se Janovi učedníci ptají Pána Ježíše: „Jak to, že my a farizeové se postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?“ Pán Ježíš jim odpověděl: „Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom se budou postit.“ Znamená to, že půst a radost setkání s Kristem jsou neslučitelné. Proto se v postní dny liturgie neslouží. Soboty a neděle postními dny de facto nejsou.

Podle odborného asistenta katedry praktické teologie Pravoslavné Svato-tichonovské humanitní univerzity v Moskvě Ilji Krasovického se tato bohoslužba dřív ani nenazývala liturgií. Mluvilo se o ní jako o večerní bohoslužbě čili o večerním přijímání. Vznikla jenom proto, aby věřící měli možnost přijímat svaté Dary v postní dny. Lidská duše tak touží po sjednocení se svým Pánem, že musí přijímat aspoň předem posvěcené Dary. 

Liturgie předem posvěcených Darů je spojena s večerní bohoslužbou a slouží se večer. Největší výzvou pro věřící v tomto případě je dlouhý eucharistický půst. Ale velký půst existuje právě proto, abychom se naučili namáhat se, abychom po ukončení postního období neměli pocit, že jsme opět promarnili čas a nepřipravili se na nejradostnější svátek Vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista.