Díl 125. Šalomoun staví Hospodinu chrám
Jméno Davidova syna a nástupce zní hebrejsky Šelómó a znamená to „Pokojný“. Na rozdíl od Davida, který musel mnoho bojovat, nejen s nepřáteli Izraele, ale i se svým tchánem, králem Saulem, Šalomoun vládl v míru, všecky boje byly vybojovány a on žil v přátelských vztazích s okolními národy. Podle odhadu biblisty Sellina vládl asi šedesát let (přibližně 973−933 před Kristem). Jeho říše sahala od hranic s Egyptem až k řece Eufrat na severu a od arabské pouště na východě až ke Středozemnímu moři. Král se obklopil vynikajícími úředníky, kteří mu zajišťovali příjmy jednak z daní, jednak z poplatků karavan, které putovaly přes území Izraele mezi Egyptem a Eufratem. Zemi rozdělil na 12 daňových okruhů, které se po měsíci střídaly v zajišťování potřeb dvora i vojska. Mír zajišťoval výhodnými sňatky s dcerami okolních vládců. Církevní spisovatel Klement Alexandrijský se zmiňuje, že měl Šalomoun 700 královen a 300 vznešených milenek, což zajišťovalo i rozsáhlé obchodní styky, neboť šlo většinou o ženy z panovnických rodů. Udržoval si také armádu: 12 000 jezdců a 1400 válečných vozů. Víme, že královská konstituce Mojžíšova zákona zakazuje králi mít mnoho žen a mnoho koní. Nerespektování tohoto zákazu se později Šalomounovi vymstilo.
Týrský král Chíram poslal k Šalomounovi své služebníky, neboť uslyšel, že ho pomazali za krále místo jeho otce. Chíram byl totiž dlouhá léta Davidovým přítelem a přál si, aby toto přátelství setrvalo i s jeho nástupcem. Šalomoun se Chíramovi svěřil také se svým rozhodnutím postavit Hospodinovi chrám. „Můj otec nemohl vybudovat dům jménu Hospodina, svého Boha, pro boje, které ustavičně vedl. Mně však teď Hospodin dopřál mír, a tak si mohu dovolit pustit se do budování chrámu. Tak splním Hospodinovo přání, úkol, který na mne vložil ústy proroka Nátana.“ Současně Šalomoun Chírama požádalo pomoc: Ať dá pro tento chrám Chíram kácet svými zkušenými drvoštěpy libanonské cedry a Šalomoun jim bude platit mzdu, jakou Chíram určí. Chíram ochotně přijal Šalomounovu nabídku a jako odměnu si vyžádal, že Šalomoun bude dodávat potraviny pro Chíramův dvůr. Za to bude dodávat potřebné dřevo a vyhoví každému Šalomounovu přání. Chíramovi lidé nejen stromy pokácejí, ale stáhnou klády k moři, nadělají z nich vory a po moři je dopraví, kam bude Šalomoun potřebovat. Tam je dá rozpojit a Šalomounovi lidé si pak klády dopraví na staveniště. O tom Šalomoun s Chíramem uzavřeli smlovu: Dostával od Chírama potřebné stavební dřevo a dodával mu pšenici a olej pro jeho palác, každoročně dvacet tisíc kórů pšenice a dvacet kórů oleje získaného drcením (1 kór se odhaduje na 360 litrů).
Tak čtvrtý rok po svém nastoupení na izraelský trůn začal Šalomoun budovat Hospodinu chrám v Jeruzalémě a budoval jej sedm let. Pracovalo na něm třicet tisíc dělníků kromě nosičů a kameníků, kteří v horách lámali pro chrám ušlechtilý kámen. Na stavbu bylo totiž použito nejen dřeva dodávaného Chíramem, ale i kamene z domácích zdrojů. Na pracích se podíleli Chíramovi odborníci, ale i jiní cizinci. Každý dělník vždy měsíc pracoval a dva odpočíval. Chrám měl být 60 loket dlouhý, dvacet široký a třicet vysoký (loket byla délka přibližně půl metru). Kámen na stavbu byl opracován už v lomu a předem opracováno bylo i dřevo, takže při samotné stavbě nebylo slyšet hluk ani kladiv, ani dlát. Uprostřed rozsáhlého chrámového nádvoří byl vybudován zakrytý svatostánek rozdělený na svatyni a velesvatyni, jako tomu bylo v dosavadním přenosném svatostánku. Do stěn zvenčí i zevnitř dal Šalomoun vytesat cherubíny, palmy a věnce z květů a obložit zlatem.
Když Šalomoun dokončil stavbu chrámu, stalo se k němu Hospodinovo slovo: „Budeš-li se řídit mými nařízeními, uplatňovat má práva, ctít všechna má přikázání a podle nich žít, splním na tobě své slovo, které jsem dal tvému otci Davidovi, budu stále přebývat uprostřed synů izraelských a Izraele, svůj lid, neopustím.“
+ Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský
