Boží milost

Pamatuješ si, jak jsme mluvili o teplu, které pramení ze slunce či ohně? Milost je dobrá síla, která pramení z Boha a působí na člověka, přináší lidské duši nadpozemský mír, ticho, radost, sladkost, teplo a světlo.

Svatý Siluan Athoský říkal, že obyčejné lidé, kteří uvázli v pozemské marnosti a jsou spoutaní hříchy, necítí Boží milost. Ale křesťan, který ji aspoň jednou zažil, váží si jí nade vše. I kdyby mu nabídli všechna pozemská království, odmítne je, protože radost z kralování nad světem je nic ve srovnání s radostí z Boží milosti. 

Ale ten, kdo ji nezažil, nerozumí tomu. Stejně jako ten, kdo nikdy nejedl med a neví, jak chutná. Nepozná jeho chuť, i když přečte hodně knih o medu. Člověk, jenž zažil Boží milost, nevymění ji za nic. Proto mnozí světci opouštěli svět a stávali se mnichy nebo dokonce poustevníky a žili osamoceně. 

Jejich poustevnický život neznamenal, že neměli rádi jiné lidi. Odebírali se na poušť, protože se chtěli naučit dokonalou lásku k Bohu, a chtěli také, aby je nic od této lásky neodvádělo. Právě taková láska přináší člověku Boží milost. Světci inspirovaní milostí se modlili za celý svět a za všechny lidi. Bůh slyší jejich modlitby a zachraňuje svět před mnoha neštěstími.

Proč je třeba chodit do chrámu?

Jedno z Božích přikázání nařizuje, abychom pracovali šest dní v týdnu, ale jeden den věnovali Bohu. V tento den jdou pravoslavní křesťané do chrámu na bohoslužbu, aby spolu slavili Boha a přijímali jeho svaté Tajiny.

Když někoho milujeme, snažíme se setkávat se s ním častěji. Proto člověk milující Boha touží po setkávání s ním. Lidé, kteří milují Boha celou svou duší, chodí do chrámu častěji než jednou za týden. 

V chrámu mluvíme s Bohem, prosíme ho, aby uzdravil naše blízké, modlíme se za zesnulé, děkujeme Bohu za všechno, co se nám v životě stává podle jeho vůle. V chrámu se zvláště cítí Boží přítomnost. Proto se mnozí lidé cítí v chrámu dobře a pokojně.

Ježíš Kristus pravil: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ V chrámu nás Bůh chrání, dává nám síly a učí nás. Ale nejpodstatnější je to, že se v chrámu můžeme vyzpovídat a přijmout svaté Kristovy Tajiny. 

Zpracoval jer.Vasyl Čerepko