Svátek v chrámu svaté Kateřiny

Ve středu 7. prosince se v chrámu sv. Kateřiny Alexandrijské konal chrámový svátek. Božskou liturgii sloužil arcibiskup pražský a českých zemí Michal. Přesto, že svátek v tomto roce připadl na všední den, se v chrámu shromáždila početná skupina věřících. Slavnostní liturgii spolu s Jeho Vysokopřeosvíceností Michalem sloužilo dvanáct kněží.

Vladyku uvítal duchovní správce chrámu mitroforní protojerej Milan Horvát. Liturgii zpíval mužský sbor věřících krásným lidovým zpěvem. Mezi věřícími bylo hodně Kateřin, které se i ve všední den přišly pomodlit ke své nebeské patronce. Vladyka Michal srdečně poblahopřál všem Kateřinám a všem věřícím ke svátku.

Chrám sv. Kateřiny Alexandrijské je užíván naší pravoslavnou církví od r. 2012. Za správy o. Milana Horváta tato obec rozkvetla a stala se jednou z největších obcí v Praze. I když je to původně gotický barokizovaný kostel, uvnitř je cítit neopakovatelná atmosféra pravoslavného chrámu s vůní kadidla, zvukem církevněslovanských zpěvů a krásou ikon. Chrám sv. Kateřiny s obklopujícím parkem je ostrůvkem ticha v bouřlivém moři hlavního města.

Tento nádherný chrám je architektonickým unikátem Prahy. Byl postaven na popud českého krále a římského císaře Karla IV. Sv. Kateřina byla oblíbenou světicí tohoto slavného panovníka, který roku 1332 v den jejího svátku zvítězil v bitvě u San Felice. Chrám vyniká i svou polohou. Pět novoměstských kostelů založených Karlem IV. tvoří pravidelný kříž, jehož severo-jižním ramenem je chrám sv. Kateřiny.

Otec protojerej Mykola Ončulenko ve svém kázání připomněl věřícím, že svatá Kateřina Alexandrijská pocházela z bohaté rodiny a byla dívkou nejen krásnou, ale i neobyčejně vzdělanou. O ruku ji žádali nejurozenější muži Alexandrie. Ona ale oznámila rodičům, že si vezme jen toho, kdo ji předčí svou moudrostí, krásou a bohatstvím. Kateřinina matka, tajná křesťanka, ji seznámila s křesťanským poustevníkem, který daroval dívce ikonu Bohorodice s Dítětem Kristem. V noci se Kateřině zjevil sám Pán Ježíš a daroval jí zásnubní prstýnek. Od té doby se Kateřina stala oddanou křesťankou a otevřeně vyznávala svou víru. Ve svých osmnácti letech dokázala přemoci v učené disputaci před císařem na padesát pohanských filosofů a obrátit je na křesťanskou víru. Vládce Maximinus byl ohromen její moudrostí a krásou a požádal Kateřinu o ruku. Kateřina ho ale odmítla. Byla za to mučena a pak sťata. Její tělo andělé přenesli na Sinajský poloostrov. Za císaře Justiniána I. byl v 6. století nad jejím hrobem na Sinaji vybudován monastýr sv. Kateřiny.

Po liturgii následoval postní oběd, kam byli pozváni všichni duchovní a věřící. Tradice společného stolování po liturgii je velmi stará. Samotná křesťanská bohoslužba se rozvíjela ze slavnosti agapé. Společné stolování je výrazem vzájemné lásky věřících a starosti o chudé. Vladyka Michal zdůraznil rodinnou atmosféru tohoto posezení. Oslavou svátku sv. mučednice Kateřiny, při níž se sešli arcibiskup, kněží v apoštolském počtu a věřící, nám Pán Bůh ještě jednou zjevil, jaká musí být naše církev – jednotná a naplněná láskou. Vždyť právě jednota a láska nás přivádějí ke Kristu, jenž pravil: „Aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě…“ a také: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“