PŮSOBENÍ PRAVOSLAVNÉHO VOJENSKÉHO KAPLANA NA ISLANDU
Historicky poprvé vyrazil vojenský kaplan s českými vojáky na misi na Island. Jednalo se o mírovou misi nazývanou zjednodušeně Air Policing 2016. Většinu z necelé sedmdesátky vojáků tvořili hlavně příslušníci 21. základny taktického letectva Čáslav s pěti letouny Gripen. Právě zde slouží i vojenský kaplan z pravoslavné církve, o. Marek Maxim Švancara, který se tak vydal na daleký sever se svými.
Mise na Islandu se liší od všech misí Armády ČR. Probíhá v mírových podmínkách, trvá pouze okolo šesti týdnů, jde o jedinou současnou misi, které se účastní české nadzvukové letectvo. Cíl mise: ochrana vzdušného prostoru Islandu.
Působení o. Maxima na Islandu nebylo pouze ryze v pozici vojenského kaplana. Věnoval se i tiskové službě – spolupráci s novináři a médii a fotografování. Psal články nejen pro armádní webové stránky. Staral se o návštěvy, které dorazily za českým kontingentem na Island. Pravidelně komunikoval a dojednával záležitosti s Islandskou pobřežní stráží, která zabezpečuje všechny mise na Islandu po praktické stránce. Pečoval o volný čas vojáků, kterého však jako v každé misi tolik nebylo. V neposlední řadě se mohl blíže poznat se svými vojáky a v klidu si s nimi popovídat, na což někdy nebývá v každodenním shonu na základně v Čáslavi čas.
Další náplní činnosti vojenského kaplana Maxima na Islandu byla funkce historika jednotky, kdy zaznamenával průběh nasazení. Vzhledem ke krátkému trvání mise a dobré bezpečnostní situaci nebylo nutné řešit osobní krize vojáků. Nebylo zde ani zázemí ke konání bohoslužeb v podobě kaple jako na jiných misích. Vzhledem k výše uvedenému neměli vojáci ani tolik o bohoslužby zájem, ostatně ty nejsou v armádě prioritou kaplanů.
Vojáci si cení, že si mohou s kaplany hlavně pohovořit o životě, o duchovních otázkách, které zajímají každého jiným způsobem. Často jde o výměnu názorů, která dává velkou možnost vysvětlit vojákům nesprávnost některých jejich názorů na křesťanství a církev jako celek. Vojáci se také často zajímají o specifika pravoslaví, kde jsou jejich znalosti často jen mlhavé. Jedná se tedy i o určitý druh nepřímé informační misie, i když je duchovní služba v armádě nemisijní, z důvodu respektu ke svobodě vyznání, resp. i nevyznání.
Fakta nejen o pravoslaví na Islandu
Jediná pravoslavná domovní kaple sv. Mikuláše (Nikolaje) se nachází v hlavním městě Rejkjavíku. Modlí se zde ruská a srbská komunita se svými duchovními. Místní církevní obec byla založena v roce 2001. Na Islandu žije až 3 500 rusky hovořících obyvatel, kteří pocházejí z východní Evropy. Plánuje se stavba nového pravoslavného chrámu v ruském stylu. Projekt už je hotový, řeší se finance.
Zajímavostí je, že první obyvatelé Islandu byli podle kronik irští misionáři, mniši, nazývaní v norštině papi. Jedná se o velmi podobný termín, kterým jsou označováni pravoslavní duchovní, odvozený z řeckého papas, tedy otec. Ale ti Island po příjezdu pohanů z Norska opustili. Žili tam tedy logicky dříve než tam dorazili Seveřané. Mnich Dicuil zanechal nejstarší záznam o prvních mniších na Islandu v roce 825, ale to bylo už dlouho poté, co tam žili. Křesťanství na Islandu má tedy opravdu dávné kořeny, ale trvalo ještě dlouho, než se tam více rozšířilo.
Podle svědectví soudobých Islanďanů navštěvuje většina obyvatel o nedělích ráda bohoslužby, většinou reformovaných církví.
Doplňující zajímavosti
Islanďané jsou jinak velmi hrdí na svou historii, znají své rodokmeny mnoho století zpětně. Islandština nemá žádná cizí přejatá slova, vše se překládá do někdy složitých islandských slovních novotvarů. Cizincům ale velmi pomáhá, že snad každý Islanďan umí hovořit obstojně anglicky. To výrazně napomáhá turistickému ruchu, který na Islandu masivně vzrůstá. V tomto roce navštívilo Island přes milion dvě stě tisíc turistů, tedy čtyřikrát více, než kolik zde žije trvale obyvatel. Ti navíc žijí až z 80 % v Rejkjavíku, proto je Island stále poměrně pustý.
Autor: vojenský kaplan o. Marek Maxim Švancara (kaplan.svancara@gmail.com)
