Festival Archaion Kallos v duchu byzantské ars novy
V říjnu se v Praze uskutečnil v pořadí už sedmý ročník mezinárodního festivalu pravoslavné hudby Archaion Kallos. I letos organizátoři pro návštěvníky připravili řadu zajímavých a v českém prostředí neznámých skladeb.
Hlavním tématem byla tentokrát hudba doby Karla IV. na Východě čili byzantská ars nova, které byly věnovány dva samostatné koncerty. 14. století ovšem nebylo jen dobou vlády Karla IV., jehož kulaté výročí narození si letos připomínáme, a rozvojem ars novy v západní i východní části křesťanského světa, ale také obdobím rozkvětu hésychasmu. Hésychasmus je starobylým proudem pravoslavné mystiky, která má prostřednictvím svébytné techniky člověka dovést k nazření Božího světla, jež uviděli apoštolové při proměnění Páně na hoře Tábor. Hésychasmus je spojen především se jménem církevního otce sv. Řehoře z Nyssy (4. století) a bohoslovce sv. Řehoře Palamy (zemřel 1359). Jeho největší rozkvět tak spadá do doby, jíž je letošní ročník festivalu věnován. Výběr tématu organizátory tak má svůj hluboký význam.
Právě jemu byla věnována i přednáška o. Václava Ježka, díky níž posluchači získali komplexnější obrázek o tehdejším světě i člověku a mohli o to hlouběji prožít představovaná hudební díla. Na programu byla rovněž výstava pravoslavných ikon, projekce filmu z dílny srbského režiséra a jednoho z předních představitelů evropského filmu 60. let a tzv. jugoslávské černé vlny Alexandra Petroviće, a především (vůbec poprvé) mezinárodní konference s názvem Ars Nova East and West, na níž se diskutovalo o vývoji pravoslavného liturgického zpěvu od byzantských časů po současnost, o rozdílech mezi východní a západní hudební technikou či o vztahu mezi tradicí a inovacemi.
Úvodní koncert návštěvníky rovnou uvedl do hlavního festivalového tématu, tedy do byzantské ars novy. V roli interpretů vystoupil kyperský sbor Romanos Melodos v čele s Nikolaem Lymbouridisem a ostravské vokální trio Chorodia Agiu Georgiu, které je na festivalu už tradičním hostem. Kyperský sbor je v současnosti jedním z nejlepších sborů byzantské hudby vůbec. Pojmenován je podle sv. Romana Meloda, předního tvůrce tradiční byzantské hymnografie z přelomu 5. a 6. století, a působí od roku 1997. Bylo to snad vůbec poprvé, kdy mělo české publikum příležitost vyslechnout hudbu byzantské ars novy. Představeny byly skladby hlavních představitelů tohoto hudebního směru sv. Jana Koukouzelise (cca 1280–1360) či Jana Kladase (přelom 14. a 15. století).
Ars nově byl věnován ještě jeden koncert, jehož pojetí bylo ovšem poněkud odlišné. Tematizoval totiž jak východní, tak západní ars novu. Z hlediska dramaturgie se jednalo o nejzajímavější festivalový koncert; ne náhodou se také dočkal nejvyšší návštěvnosti. Kromě dvou premiér současných skladatelů Ivana Moodyho a Alkise Baltase se posluchači stali svědky dialogu nejvýznamnějších představitelů obou větví tohoto hudebního směru sv. Jana Koukouzelise na jedné straně a Guillauma de Machauta na straně druhé, a to v podání mužského vokálního sboru Polyfonion v čele s Igorem Angelovem a ansámblem Filokallia, vedeným ředitelem festivalu Mariem Christou. Jako sólista zde vystoupil přední řecký protopsaltis Grigorios Anastasiou.
Letošní ročník přinesl ještě jedno novum – vůbec poprvé nabídl čistě instrumentální koncert. Hudební duo Jakub Marek (housle) a Andrea Vavrušová (klavír) si připravilo skladby, jež si co do stylu a charakteru snad nemohly být vzdálenější. Postmoderní kusy Arvo Pärta a Jana Dřízala se prolínaly se soundscape composition Slavomíra Hořínky a starobylými byzantskými nápěvy v úpravě Maria Christou. Navzdory nesnadnému úkolu se koncert na půdě Lichtenštejnského paláce vydařil.
Další z hudebních večerů byl věnován Alexandru Andrejeviči Archangelskému, významnému ruskému skladateli, pedagogovi a sbormistrovi, jenž v závěru svého života působil v Československu, kde v roce 1924 také zemřel. Kromě toho, že v českém prostředí není prakticky vůbec znám, měli organizátoři ještě jeden důvod, proč ho zařadit do festivalového repertoáru. Letos totiž uplynulo rovných 170 let od jeho narození. Během koncertu zaznělo deset Archangelského skladeb v podání dvou souborů: jednak mužského sboru chrámu přesvaté Bohorodičky na pražských Olšanech pod vedením bývalého sólisty Hudebního divadla Republiky Karélie Alexeje Klepcina, jednak smíšeného sboru Canti di Praga, vedeného Janem Svejkovským.
Od ostatních koncertů se konečně poněkud odlišovalo vystoupení mladých a neobyčejně nadaných srbských hudebníků Bojany a Nikoly Pekovićových a Alexandra Jakovljeviće, kteří posluchačům nabídli tradiční srbskou duchovní, ale i lidovou hudbu okořeněnou prvky současné tvorby západní. Hudební trio prokázalo vyspělou techniku, a tak se zdá, že četná ocenění, jichž se už stačilo dočkat, nejsou neopodstatněná. Bojana je uznávanou mistryní hry na tradiční srbské gusle a spolu se svým bratrem Nikolou přišla s novou hudební formou kombinující hru na gusle a harmoniku.
Ohlédneme-li se proto na závěr za sedmým ročníkem festivalu Archaion Kallos, musíme konstatovat, že ani tentokrát nezklamal. Naopak je patrné, že jeho úroveň je rok od roku vyšší. Stejně tak je rok od roku vyšší i zájem ze strany veřejnosti. A to je vzhledem k příslovečné a zároveň smutné náboženské vlažnosti či snad lépe řečeno lhostejnosti našeho národa jistě pozitivní zpráva. Možná právě skrze starobylou, staletími prověřenou a s láskou skládanou hudbu mohou netečná srdce oživnout. Možná právě tato hudba, již festival Archaion Kallos každoročně nabízí, může zasít sémě, z něhož nakonec vyklíčí upřímná a opravdová víra.
Ladislav Zemánek
