Díl 123. Davidovy poslední pokyny

Když se přiblížil čas Davidovy smrti, přikázal svému synu Šalomounovi: „Odcházím cestou všeho pozemského. Přeji si však, abys ty byl rozhodný a mužný“. David si uvědomoval, že sám takový vždy nebýval, zvláště, když bylo třeba projevit přísnost vůči vlastním dětem. Řekl mu dále: „Dbej na to, co ti svěřil Hospodin, tvůj Bůh. Choď po jeho cestách a dodržuj jeho nařízení a přikázání, jeho práva a svědectví, jak jsou zapsána v zákoně Mojžíšově, a tak budeš mít úspěch ve všem, co budeš konat, ať se obrátíš kamkoli. A Hospodin splní své slovo, které mi dal: „Budou-li tvoji synové dbát na to, aby mi sloužili celým srdcem a celou duší, nebude z izraelského trůnu vyhlazen následník z tvého rodu.“

Potom si David ještě vzpomněl na některé zločiny, které řádně nepotrestal, a na dobré skutky, které, jak se mu zdálo, řádně neodměnil. Týkalo se to především jeho vojevůdce Jóaba, syna Serújina. Byl vždycky Davidovi věrný, snášel s ním jeho útrapy, ale dokázal být žárlivý a bezohledný, když by Davidova přízeň chtěla spočinout na některém Jóabovu sokovi. Byl to především mnohaletý Saulův vojevůdce Abnér, syn Nérův, který se pod Saulovým vedením zúčastňoval Davidova pronásledování. Dokonce po Saulově smrti sloužil ještě sedm let Saulovu synu Íš-bošetovi, než se rozhodl tohoto neschopného vzdorokrále opustit a připojit se k Davidovi, králi Bohem pomazanému a vítěznému. Poslal tehdy k Davidovi posly a nabídl mu své služby, především že se postará, aby Davida uznali za svého krále nejen Judejci, ale celý Izrael. David, který si Abnéra vážil, ho srdečně přijal, ba uspořádal pro něho hostinu. Když pak Abnér od Davida odešel, přiřítil se k Davidovi Jóab pln zloby a žárlivosti a hučel do Davida, že Abnér je zrádce, proč ho David v míru propustil a aby ho dal rychle usmrtit. Když se k tomu David neměl, udělal to Jóab sám. Aniž o tom David věděl, vylákal Jóab Abnera zpět do Chebrónu a tam, v městské bráně, předstíraje, že chce s Abnérem důvěrně pohovořit, ho probodl. Podobně se Jóab zbavil i Amasy, bývalého vojevůdce Abšalómova, který se po smrti Abšalómově stal rovněž věrným služebníkem Davidovým. Jóab oba muže zabil úkladně, v době hlubokého míru, kdy se už nebojovalo a nezabíjelo. David cítí, že úkladná vražda by měla být potrestána, ale jak trestat muže, který s ním prožíval léta pronásledování! Je to pro Davida příliš těžké rozhodnutí, a proto nakonec vložil rozhodnutí o Jóabovi na Šalomouna, o kterém si je jist, že mu Hospodin dá více moudrosti, než dal jemu, Davidovi: „Zachovej se podle své moudrosti a nedej mu pokojně sestoupit v šedinách do hrobu“ – klade na srdce David Šalomounovi.

David vzpomněl také na Barzoje gileádského, který věnoval své jmění na to, aby David na útěku před Abšalómem měl se svou skromnou družinou co jíst a kde si odpočinout. David vložil na Šalomouna starost o odměnu za toto dobrodiní. Nakonec vzpomněl i na Šimeiho syna Gérova, Benjamince z Bachurinu, který Davidovi na útěku nadával a proklínal strašným způsobem a házel po něm kamení a kterého David ve své sklíčenosti a pokoře nedovolil potrestat. I tuto záležitost ponechal na posouzení a rozhodnutí Šalomounovi.

Mezitím se objevila ještě další záležitost, o které měl Šalomoun rozhodnout. Adónijáš, Šalomounův nevlastní starší bratr, který se původně počítal za Davidova nástupce, pokud nebylo rozhodnuto, že jím bude Šalomoun, se obrátil na Šalomounovu maminku s prosbou o přímluvu u jejího syna, aby dal Adonijášovi za manželku Abíšagu, onu dívku, kterou pro Davida vybrali, aby mu dosloužila a zahřívala ho svým tělem, když se do něj v stáří dala zima a nemohly ho zahřát žádné pokrývky. Bat-šeba Adonijášovi slíbila, že se u Šalomouna přimluví. Abíšaga byla velmi krásná a pro Bat-šebu nebylo nikterak divné, že po ní Adónijáš zatoužil. Šalomoun však viděl věci jinak. Abíšaga svou službou umírajícímu Davidovi, tím, že ho zahřívala svým tělem, když jím třásla zima, i tím, že zůstala pannou, si získala velkou úctu a lásku všeho lidu, která by se jistě přenesla i na jejího manžela. Pochopil, že Adónijáš zahajuje druhé kolo boje o trůn proti Šalomounovi a pro větší úspěch vtáhl do boje nic netušící Šalomounovu maminku, o které se vědělo, že ji syn miluje a nic jí neodřekne. Šalomoun jí vysvětlil, že její přímluva má stejný smysl, jako kdyby požádala pro Adónijáše rovnou o izraelský trůn. Téhož dne dal Adónijáše zabít. Popravu vykonal Benajáš, syn Jójadův. On se též postaral o popravu Jóabovu, kterému nebylo nic platné, že se uchýlil do svatostánku a držel se rohů schrány zákona. Šalomoun usoudil, že Jóabovy vraždy obou vojevůdců byly záměrné a promyšlené, a proto podle zákona se na ně nevztahuje právo azylu, které poskytuje svatý oltář pro pachatele. Benajáše pak ustanovil Šalomoun velitelem svých vojsk místo Jóaba. Jóaba ale pak dal důstojně pohřbít v jeho domě na poušti.

Bez trestu nezůstal ani kněz Ebjátar z Anatótu, který stál na straně Adonijášově. Šalomoun mu poručil: „Odejdi do Anatótu ke svým polím. Propadl jsi smrti, ale já tě dnes zabít nedám, protože jsi nosil schránu Panovníka Hospodina před mým otcem Davidem a protože jsi snášel všechno, co snášel můj otec.“ I zapudil Šalomoun Ebjátara, takže přestal být Hospodinovým knězem. Tak se splnilo slovo Hospodinovo, které kdysi vyslovil proti domu kněze Élího v Šílu. Místo Ebjátara byl pak ustanoven hlavou kněžstva kněz Sádok.

Nakonec si dal král Šalomoun předvolat Šimejiho a nařídil mu: „Postav si dům v Jeruzalémě a usaď se tu. Nikam z Jeruzaléma nevycházej. Buď si jistý že v den, kdy vyjdeš z města a překročíš Kidrónský úval, propadneš smrti. Tvá krev padne na tvou hlavu.“ Šalomoun chtěl mít Šicího pod dohledem, považoval ho zřejmě za dost nebezpečného. Za Kidrónským úvalem začínal Šicího domovský kraj, kde by snadno nabral pomocníky, kdyby se rozhodl podnítit nějakou vzpouru. Šimeí však prohlásil královo rozhodnutí za dobré a zavázal se ho zachovat. Dodržel je tři roky. Pak se stalo, že mu uprchli dva otroci. Šimeí se dověděl, že se uchýlili do pelištejského města Gatu k tamějšímu králi Akíšovi, a tak si pro ně dojel a přivedl si je zpět. Když se Šalomoun dověděl, že Šimeí přestoupil jeho zákaz, dal si ho předvolat a řekl mu: „Což jsem tě nevaroval, že vyjdeš-li z Jeruzaléma a půjdeš kamkoli, propadneš smrti. A tys mé rozhodnutí schválil, nazvals je dobrým. Proč jsi tedy nedbal na to, k čemu ses zavázal? Ty víš o všem tom zlém, co bylo v tvém srdci a co jsi provedl mému otci Davidovi, žes ho i proklel. Tvá zloba se teď obrátí na tvou hlavu.“ Dal příkaz Benajášovi, aby Šimeího skolil.

Bible dodává, že království se v ruce Šalomounově upevnilo a že David „ulehl ke svým otcům a byl pohřben v Městě Davidově. Je to stará část Jeruzaléma, která se dnes nachází mimo městské hradby.

+ Simeon

arcibiskup olomoucko-brněnský

Ostrava 25. 10. 2016